Platící účastníky vesmírných letů, kosmonauty neprofesionály, už vozí státní agentury delší dobu. Milník v opravdu privátních kosmických letech ale padl právě před dvaceti lety: 21. června 2004 hranici kosmu poprvé překročila soukromě vyvinutá kosmická loď. Byl to SpaceShipOne společnosti Scaled Composites. Ovšem trvalo další dvě dekády, než následující model začal skutečně vozit turisty.
Ačkoli přinesla jistá inovativní řešení, SpaceShipOne nebyla z technického hlediska zas takovým převratem. Dokázala v zásadě totéž, co už v 60. letech experimentální raketoplán X-15. I ten byl vynesen do výšky velkým letadlem, načež zažehl raketový motor a uháněl po balistické křivce k hranici vesmíru. Jenže firma Scaled Composites se z hlediska zázemí a financování nemůže srovnávat s molochem Letectva Spojených států (USAF) a Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA).
Tahounem Scaled Composites byl Burt Rutan, letecký konstruktér a inovátor s úctyhodným portfoliem prototypů a inovativních návrhů – od malých letadélek sestrojených v garáži přes stroje pro firmu Beechcraft i NASA až po unikáty Voyager a GlobalFlyer, které jako jediná letadla historie obletěly Zeměkouli bez mezipřistání a tankování.
Když Rutan zaměřil svou pozornost na vesmír, vypadalo to na rychlý projekt. Roku 2003 ohlásil, že hodlá získat cenu Ansari X Prize vypsanou pro první soukromě vyvinutý projekt, který dostane pilotovaný stroj nad hranici kosmu dvakrát ve dvou týdnech. SpaceShipOne Rutan vyvíjel od konce 90. let, i díky financím spoluzakladatele Microsoftu Paula Allena, jenž investoval asi 25 milionů dolarů. Teď byl stroj připraven k prvním veřejným testům a další rok už do kosmu nakouknul.
Projekt také inauguroval kalifornský Mojave Spaceport coby první americký kosmodrom pro raketoplány – jen pár dní před startem dostal certifikaci pro horizontální kosmické starty (všechny ostatní kosmické lodě startují vertikálně).
Jen 124 metrů a 10 sekund ve vesmíru
Nosný letoun White Knight vystartoval z ranveje 21. června 2004 před sedmou ráno místního času. Po hodině, ve výšce 14,3 km, se SpaceShipOne oddělila a zažehla svůj raketový motor. Jen na 76 sekund , což ale stačilo k urychlení na skoro trojnásobek rychlosti zvuku. Plán byl dosáhnout výšky 110 km, kvůli potížím s ovládáním však raketoplán vystoupal jen 124 metrů nad 100km hranici – tzv. Kármánovu linii.
Ta se mezinárodně uznává za hranici kosmu, podle kalkulací zhruba v takové výšce přestávají vzhledem k řídkosti atmosféry mít smysl křídla. Americké úřady si hranici vesmíru stanovily na 50 mil (80 km), SpaceShipOne ale prvním letem naostro těsně splnila i mezinárodní kritérium a pilot Mike Melvill se stal prvním soukromým kosmonautem.
SpaceShipOne vynášený letadlem White Knight (zdroj: Don Ramey Logan / Wikipedia)
Nad oficiální hranicí vesmíru byl deset sekund, tři a půl minuty si ale užíval stavu beztíže – otevřel si pytlík bonbonů a sledoval, jak poletují. Pak doplachtil zpátky na kosmodrom a přistál na ranveji. Tleskalo mu tam jedenáct tisíc lidí (včetně druhého muže na Měsíci Buzze Aldrina) a miliony dalších fandily v televizi.
Soutěžní podmínky splnila SpaceShipOne 29. září a 4. října – druhý let naplánovali na výročí startu prvního Sputniku. Scaled Composites získala uznání a také deset milionů dolarů jako motivaci pro další rozvoj. Ten však pokračoval pomaleji, než by si Rutan přál.
K jeho ambicím se přidal britský miliardář a dobrodruh Richard Branson se svým impériem Virgin. Spolu založili firmu Spaceship Company, pro kterou začal Rutan vyvíjet SpaceShipTwo. Pasažéry-turisty pak začala shánět Bransonova Virgin Galactic. Bohatých zájemců se našlo dost, kteří za rezervace kosmických letenek začali skládat zálohy – nejprve 200 tisíc dolarů, postupně cena narostla k půl milionu.
Souboj miliardářů
Vývoji nového raketoplánu se nevyhnuly tragédie. Při testu raketového motoru došlo k explozi palivové nádrže, jež zabila tři z přihlížejících zaměstnanců a tři další vážně zranila. A k dalšímu úmrtí došlo přímo při letu, 31. října 2014. První prototyp SpaceShipTwo zvaný VSS Entreprise se rozpadl krátce po vypuštění z nosného letounu White Knight 2 a zažehnutí raketového motoru. Kapitán Peter SIebold přežil se zraněními, kopilot Michael Alsbury zahynul. Částečně za to mohl on, úřady ale firmě vytkly, že nemá pro případ chyby pilotů dostatečné pojistky.
Druhý model VSS Unity při testovacím letu dosáhl vesmíru (totiž jen dle americké hranice 50 mil) dne 13. prosince 2018. Na let s pasažéry se však čekalo další dva a půl roku. Toho se zúčastnil i sám Richard Branson. Start o pár týdnů uspíšili, když se doslechli, že se zkušebního letu hodlá zúčastnit i konkurent.
Bransonovi se tak 11. července 2021 povedlo předběhnout Jeffa Bezose, zakladatele eshopového impéria Amazon, který se zúčastnil hned prvního letu lodi New Shepard své společnosti Blue Origin. Dříve nejbohatší muž světa Bezos se mohl leda utěšovat, že na rozdíl od Bransona byl ve vesmíru (20. 7. 2021) i podle mezinárodní definice. SpaceShipTwo nikdy výšky 100 km nedosáhla.
New Shepard názvem a vlastně i průběhem letu připomíná prvního amerického astronauta Alana Sheparda, jenž 5. května 1961 podnikl suborbitální let v kosmické lodi Mercury. New Shepard je klasická „kapsle“, která se oddělí od nosné rakety a přistane na padáku. Pobere šest cestujících, pilota nepotřebuje, a nabídne jim pár minut stavu beztíže. Na rozdíl od Shepardovy lodě ta po něm pojmenovaná neputuje do muzea, stačí trocha práce a může vynést dalších šest pasažérů, stejně jako raketa, která vlastními motory zpomalí a měkce dosedne na kosmodromu.
Budoucnost vesmírných dovolených
K 21. červnu 2024 Virgin Galactic i Blue Origin vypravily po sedmi suborbitálních turistických letech. Virgin si teď ale dává pauzu, ač vybrala zálohy od stovek zájemců. VSS Unity stáhla ze služby, zrušila vývoj SpaceShip III a přeskakuje rovnou ke 4. generaci zvané Delta. Ta ale nevzletí dřív než roku 2026. Blue Origin zatím souběžně vyvíjí větší raketu New Glenn, se kterou se alespoň prozatím počítá pro nákladní využití.
Pro zámožnější zájemce jsou k dispozici i orbitální soukromé lety – na oběžné dráze nabízejí několik dní stavu beztíže. S lodí Crew Dragon firmy SpaceX Elona Muska je provozuje společnost Axiom Space. Tam ale počítejte s palubní vstupenkou za přinejmenším 50 milionů dolarů a také náročnou a dlouhou přípravou. Srovnatelné sumy si účtoval Roskosmos za místo v kosmické lodi Sojuz, posledními účastníky kosmického zájezdu s Roskosmosem byli roku 2021 japonský miliardář Jusaku Maezawa s kolegou-kameramanem.
Právě Maezawa hodlal v kosmické turistice pokročit ještě dál – se SpaceX připravoval soukromý oblet Měsíce, na který chtěl vzít posádku z umělců včetně českého tanečníka Yemiho A.D. Misi DearMoon však letos 1. června zrušil bez většího vysvětlování; každopádně ještě nějakou dobu nebude k dispozici Muskova obří raketa-kosmická loď Starship, která má za sebou zatím jen čtyři suborbitální testy bez posádky.
Dvacet let od prvního kosmického letu SpaceShipOne přineslo ohromný pokrok kosmonautiky, stále však platí, že to je obtížné odvětví a že vývoj nových technologií jen zřídkakdy dodržuje termíny a rozpočty. Do kosmu od té doby letělo za úplatu několik desítek lidí, za „účastníky zájezdu“ však lze označit jen část z nich.
Velkou část „letenek“ si pořizují jiné firmy, kosmické agentury či letectva dalších států a podobně. I když si můžeme být jistí, že se množí rozličné projekty a opravdový boom vesmírného cestovního ruchu je za rohem, tak mějme na paměti, že stejné přesvědčení panovalo před těmi dvaceti lety, i mnohem dříve.