Podle nové studie může psaní rukou posílit propojení mezi oblastmi mozku, z nichž některé se podílejí na učení a paměti. Přesně kontrolované pohyby rukou při psaní perem totiž pomáhají získávat vizuální a pohybové informace, které se významně podílejí na mozkových spojeních. Podrobnosti přináší magazín ScienceNews.
Výsledky ve zkratce říkají, že studenti se učí více a lépe si pamatují při psaní rukou psaných poznámek než při psaní pomocí klávesnice. Důvodem tohoto faktu je skutečnost, že vzorce propojení mozku jsou při ručním psaní mnohem propracovanější než psaní na klávesnici.
Psát rukou, nebo na klávesnici?
Když byli vysokoškolští studenti požádáni, aby napsali zadaná slova rukou, vykazovali zvýšenou konektivitu napříč mozkem, zejména v mozkových vlnách spojených s tvorbou paměti, ve srovnání s tím, když tato slova měli napsat na klávesnici, uvádějí vědci ve článku publikovaném 26. ledna v odborném časopise Frontiers in Psychology.
Nová studie ukazuje, že „existuje zásadní rozdíl v uspořádání mozku při psaní rukou a při psaní na klávesnici,“ říká neurolog z Kalifornské univerzity v Mercedu Ramesh Balasubramaniam, který se na studii nepodílel. Tato zjištění doplňují rostoucí počet důkazů o prospěšnosti psaní rukou.
Řada předchozích výzkumů prokázala, že psaní rukou zlepšuje správnost pravopisu, zapamatování a porozumění pojmům. Vědci se domnívají, že pomalý proces obkreslování písmen a slov dává jedinci více času na zpracování látky a její naučení.
Sledování mozku během psaní
V rámci nové studie vybrali psychologové Audrey van der Meer a Ruud van der Weel z Norské univerzity vědy a techniky v Trondheimu 36 studentů a nalepili jim na hlavu elektrody. Následně je požádali, aby psali na klávesnici nebo ručně digitálním perem slova, která se objevovala na obrazovce počítače. Senzory během toho zaznamenávaly elektrickou aktivitu mozku.
Poté vědci hledali koherenci, což je stav, kdy jsou dvě oblasti mozku aktivní se stejnou frekvencí elektrických vln v tomtéž okamžiku. Tento parametr může odhalit sílu funkčního propojení mezi různými oblastmi napříč mozkem.
Při psaní rukou zaznamenali zvýšenou aktivitu, konkrétně v nízkofrekvenčních pásmech označovaných jako alfa a théta. Aktivita probíhala nejen v očekávaných motorických oblastech řídících pohyb ruky, ale také v dalších oblastech spojených s učením.
Když tým porovnal oba úkoly, uvědomil si, že psaní rukou – na rozdíl od psaní na klávesnici – zvýšilo konektivitu napříč parietálními oblastmi mozku, které se podílejí na zpracování smyslů a motoriky, a centrálními oblastmi, z nichž se mnohé podílejí na paměti. Tato zjištění naznačují, že při psaní na klávesnici a psaní rukou se v mozku aktivují odlišné procesy.
Každý způsob má své výhody
„I když jsou pohyby velmi podobné, aktivace se zdá být mnohem, mnohem vyšší u psaní rukou,“ říká Balasubramaniam. „Ukazuje to, že při ručním psaní dochází k většímu zapojení těchto oblastí mozku, což může přinášet určité specifické výhody.“ Vědci předpokládají, že tato zvýšená stimulace usnadňuje učení.
Protože vědecký tým netestoval, zda si účastníci zapamatovali jednotlivá slova, není zatím jasné, jak přesně zvýšená aktivita ovlivňuje schopnost učit se, říká psycholožka Kathleen Arnold z Radfordovy univerzity ve Virginii. „Studie si zaslouží další sledování, aby se zjistilo, co přesně způsobuje tyto rozdíly v propojení a zda se promítají do výsledků učení.“
Balasubramaniam také poznamenává, že je možné, že rozdíly v mozkové aktivitě jsou způsobeny pouze odlišným pohybem, který je nutný k psaní rukou nebo psaní na klávesnici. „Ale jak bylo řečeno, někde začít musíme a toto jsou první výsledky, které skutečně ukazují, že tyto dvě věci mají odlišné vzorce aktivace mozku.“
Přestože psaní rukou může pomoci při učení, psaní na klávesnici je často jednodušší, rychlejší a praktičtější. Studenti i učitelé by proto měli při rozhodování, zda psát rukou, nebo na klávesnici, zvážit daný úkol, říká van der Meer. Například psaní rukou při zapisování poznámek může pomoci si lépe zapamatovat informace, zatímco psaní eseje na klávesnici může být jednodušší.