Pryč jsou doby dohazovačů a dohazovaček. Internet přetéká seznamkami nabízejícími zprostředkování výběru ideálního partnera. Počítačové algoritmy najdou mezi zájemci o seznámení takové partnery, kteří mají co nejvíce společného. Tým německých a kanadských psychologů si položil otázku, jestli by počítače nedokázaly odhadnout také perspektivy takto vzniklých vztahů a to v kratším i vzdálenějším časovém horizontu.
„Předpověď délky trvání vztahů je s konečnou platností možná,“ říká psycholožka Christine Finnová působící na Friedrich Schiller Universität v německé Jeně a na University of Alberta v kanadském Edmontonu.
Finnová a její spolupracovníci sledovali po dobu sedmi let bezmála dva tisíce německých párů. Provedli s nimi pohovor v době, kdy tito lidé do vztahu vstupovali a následně je zpovídali v pravidelných časových intervalech. Zhruba každý sedmý pár se ve sledovaném období rozešel.
„Už na samém počátku vztahu byly jasné rysy – říkejme jim třeba předpovědní proměnné – které nabízely vodítko pro určení, zda bude vztah fungovat dlouhodobě, nebo se rozpadne,“ shrnuje Christine Finnová výsledky výzkumu publikované ve vědeckém časopise Developmental Psychology.
Kompromisní teorie
Psychologové zastávají dvě základní teorie o formování partnerských vztahů. Podle jedné z nich jsou na začátku oba partneři přibližně stejně spokojení a šťastní. Pokud vztah nevydrží, je to důsledek jevů, které se objevují postupně během společného soužití.
Podle druhé teorie se dvojice už na samém počátku liší mírou štěstí a spokojenosti. Většinou si tuto individuálně odlišnou míru spokojenosti udržují i v průběhu vztahu. Míra nespokojenosti už v této fázi předurčuje pravděpodobnost, s jakou se vztah rozpadne.
Výsledky výzkumu Christine Finnové a jejích spolupracovníků dokazují, že se osud partnerských vztahů řídí kombinací obou základních teorií. Lidé nevstupují do partnerského vztahu se stejnou mírou spokojenosti. Tato míra pak v průběhu času klesá u obou partnerů. Rozdíl je v tempu tohoto poklesu. Vztahy párů, které se rozejdou, se zhoršují významně rychlejším tempem.
„Ti co nevstupovali do vztahu příliš šťastní, v něm budou stále nešťastnější,“ vysvětluje Finnová. „Už na počátku vztahu lze vypozorovat neklamné známky toho, že oba partneři nevstupují do svazku stejně spokojení, a lze také odhadnout, jak se budou vztahy mezi nimi dále vyvíjet.“
Je předpověď zbytečná?
Měli by tedy psychologové partnerům při stupu do vztahu prozradit, jaké mají před sebou vyhlídky? Christine Finnová si to nemyslí.
„Není naším záměrem posilovat obecný trend pro optimalizaci vztahů a snažit se jen o vztahy, jejichž vznik je motivován konečným cílem, tedy udržením dlouhodobě pevného svazku. I když se pár po nějaké době rozejde, může být toto soužití pro život obou partnerů cenné a důležité. Může mít například pozitivní vliv na kvalitu následujících partnerských vztahů,“ říká a dodává:
„Navíc mohou partneři na svém vztahu cíleně pracovat a zkvalitnit ho. Žádný vztah není předurčený od samého počátku k rozpadu.“
Podle Finnové by neměly výsledky práce jejího týmu využívat seznamky, ale spíše poradny, které pomáhají párům při překonávání krizí.