Psychologové dovedou předem odhadnout, jak dlouho vydrží jednotlivé partnerské vztahy

Můj názor  |  zobrazit i odpovědi (trvale)  |  řadit od nejstarších Komentáře nyní řadíme od nejnovějších.
Tímto odkazem můžete řazení změnit.
 |  nových názorů: 9

Názory k článku

11. 03. 2020 08:07

No, řekněme, že si psychologové MYSLÍ, že to dokážou odhadnout...
Ale to já taky.

Souhlasím  |  Nesouhlasím  |  Odpovědět
10. 03. 2020 22:35

A jak dlouho vydrží jejich vztahy taky ví? :) Zlatí astrologové proti těmhle "odborníkům".PS: "sledovali po dobu sedmi let bezmála dva tisíce německých párů" - najděte mi psychologa, který rozumí statistice, když na tu školu většinou chodí proto "že tam není matika".

Souhlasím  |  Nesouhlasím  |  Odpovědět
10. 03. 2020 17:29

U některých jedinců není potřeba žádné zázračné metody, prostě po nějaké době potřebují změnit partnera stejně jak to dělají s oblečením.

Souhlasím  |  Nesouhlasím  |  Odpovědi (1)Zavřít odpovědi  |  Odpovědět
avatar
10. 03. 2020 17:23

Cikánka to umí taky a na jakém základě si psychologové myslí, že to dělá? Také díky předchozím zkušenostem. Mám příbuzného, který je psycholog a zatím se mu rozpadly dva vztahy (nejprve cizinka, pak zase dívka řekněme jednodušší - asi si neměli o čem povídat), takže mu to houby pomohlo. Dělám si z něj legraci, studoval totiž v Brně a nebyl schopen sbalit buchtu z vinařské rodiny (důležité ), co by mu navařila a dala děti - se hned pozná humanitní obor, tak se cpe objednanou pizzou a vaří si guláše.
> Pokud někdo neví jak udržet vztah tak nejdůležitější* je tolerance, krotit žárlivost, umět odpouštět a nepřestat komunikovat. Komunikace je rovněž důležitá v sexu, ten je kořením života a je třeba se nestydět, co nejdříve si vyjasnit, jak to oběma partnerům vyhovuje, jak to mají rádi, je škoda promarnit mnoho let ve vztahu bez budoucnosti. Raději se pohádat a pak usmiřovat, než nekomunikovat, dusit v sobě problémy a pak vypustit něco, co nelze vzít zpět. Všichni totiž máme své chyby a po odeznění počáteční zamilovanosti přichází na řadu zmíněná tolerance. Dnes jsou hodně lidé nervózní, odkládají založení rodiny do doby, kdy již nemají dostatek energie k výchově dětí (neblahým projevem je také neschopnost se v pozdějším věku přiblížit chápání dítěte, stačit mu ve výchově), mají málo času vztah pěstovat, udržovat, bez toho se nakonec rozpadne i ten nejpevnější. Až si uvědomí co je opravdu podstatné, že největším neštěstím člověka je dožití o samotě bez rodiny v nějakém ústavu, situace se jistě zlepší.
> Nakonec obecně vydrží jen ty vztahy, kdy po sexuálním vyřádění, vychování dětí, jsou ti dva lidé na sebe tak zvyklí, že se již nedokáží odpoutat, k tomu jim právě dopomohla tolerance - pochopení jinakosti partnera. Ona je to spíš chemie a přeuspořádání mozku, než nějaká záhada, kterou je třeba vědecky roky luštit.
* Ještě bych přidal důvěru (nelze se partnerovi šťourat v mobilu, jeho soukromí a napětí, je třeba se stále chovat hravě, nepředvídatelně. Minimálně muž musí v jistém směru zůstat duchem mladý až chlapecký, aktivně ve vztahu bořit stereotypy.

Souhlasím  |  Nesouhlasím  |  Odpovědi (1)Zavřít odpovědi  |  Odpovědět
avatar
10. 03. 2020 16:39

Obecně jsem měl za to, že výzkum by měl mít za cíl nějaké zlepšení, pokud tedy potvrdí/přinese nějaký výsledek. Tady skutečně dokázali identifikovat klíčové atributy... ale nechají si je pro sebe.

Souhlasím  |  Nesouhlasím  |  Odpovědi (2)Zavřít odpovědi  |  Odpovědět
Zasílat názory e-mailem: Zasílat názory Můj názor