Nová studie německých a amerických vědců poodhaluje, jak se psychopatie projevuje na struktuře mozku. Pomocí magnetické rezonance a detailního digitálního atlasu mozku Julich-Brain se podařilo zmapovat konkrétní změny. Ukazuje se, že mozek psychopata není jednolitě „vadný“, ale vykazuje specifické úbytky hmoty v oblastech klíčových pro ovládání chování.
Pro pochopení výsledků musíme nejprve nahlédnout do diagnostického nástroje zvaného PCL-R (Psychopathy Checklist-Revised). Ten rozlišuje dvě hlavní složky psychopatie. První, interpersonálně-afektivní, zahrnuje chladnokrevné rysy jako manipulativnost, patologické lhaní a absenci empatie. Druhá složka popisuje impulzivní a antisociální životní styl, tedy nezodpovědnost, sklon k agresi a neschopnost se poučit z chyb. Právě toto dělení se ukázalo jako klíčové.
Když vědci porovnali skupinu 39 mužů s diagnózou psychopatie s kontrolní skupinou zdravých jedinců, narazili na podstatný rozdíl. Celkový objem mozku byl u psychopatů v průměru o 1,45 % menší. Nejvýraznější lokální ztenčení se objevilo v pravém subikulu, části hipokampu, která hraje důležitou roli v procesech paměti, ale i ve zpracování emocí a zvládání stresu.
Psychopati mají v mozku méně tkáně
Nejvýraznější zjištění se týká „antisociální“ složky. Studie jasně prokázala, že vyšší míra impulzivity a asociálního chování souvisí s prokazatelně menším objemem mozkové tkáně v několika hlubokých strukturách mozku, které jsou zásadní pro regulaci emocí, rozhodování, kontrolu impulzů a sociální chování.
Barevné oblasti ukazují, kde byl objem mozku spojen s deviantním životním stylem a antisociálním chováním u jedinců s psychopatickými rysy
Jedná se především o bazální ganglia (nuclei basales), thalamus, přední mozek (oblast podílející se na kognici a emocích) a části mozkového kmene (především v oblasti Varolova mostu). Zjednodušeně řečeno: v nervových okruzích, které fungují jako naše vnitřní brzda a pomáhají krotit pudy, byl u psychopatů zjištěn úbytek objemu mozkové tkáně.
Naopak u první, „chladnokrevné“ složky byly výsledky mnohem méně jednoznačné. Vztah mezi nedostatkem empatie či schopností manipulace a strukturou mozku byl jen velmi slabý a nekonzistentní. Zdá se tedy, že tyto povahové rysy nemusí nutně pramenit z měřitelného úbytku tkáně. Naznačuje to, že se zde uplatňují spíše složitější funkční odlišnosti, které mohou paradoxně koexistovat i s nadprůměrnou inteligencí a plánovacími schopnostmi.
Psychopatie není morální selhání
Autoři studie upozorňují, že tyto poznatky posilují představu o neurobiologickém základu impulzivity a antisociálního jednání. Naopak některé „chladné“ rysy psychopatie mohou souviset spíše s odlišným fungováním mozkových okruhů než s jejich strukturálním poškozením. To by mohlo vysvětlovat existenci tzv. „úspěšných psychopatů“, kteří se pohybují na hraně společenských norem.
Studie má však určitá omezení: například malý počet zkoumaných osob, různé prostředí sběru dat a nemožnost zcela vyloučit vliv dřívějšího užívání návykových látek. Přesto přináší důležité střípky do mozaiky poznání, jak mozek formuje povahu a chování člověka.
Co si z toho tedy odnést? Především potvrzení, že impulzivní a antisociální chování má reálný, měřitelný základ ve struktuře mozku. Toto zjištění nám pomáhá chápat psychopatii nikoli jako morální selhání, ale jako poruchu s neurobiologickým podkladem. V budoucnu by to mohlo vést k přesnějšímu odhadu rizikovosti jedince a snad i k vývoji cílenějších rehabilitačních programů.