V posledních letech AMD nezvládalo proti nejvýkonnějším GeForce postavit pořádného soupeře. S příchodem architektury RDNA2 se ale situace mění.
S každou novou generací nás AMD s Nvidií ujišťují, že bylo jejich hlavním cílem při návrhu nové architektury zvýšit efektivitu i výkon čipů a udělali pro to vše. Ani u RDNA2 tomu není jinak. AMD tentokrát využilo hned několik technologií. Díky znalostem z návrhu procesorů optimalizovalo výpočetní jednotky pro běh na vyšších taktech, s využitím cache minimalizovalo nutné přesuny dat a s vylepšenou efektivitou si mohlo u čipů dovolit vyšší taktovací frekvence.
Aby paměti nebyly brzdou
Nejvýznamnějším posunem od tradiční koncepce je u architektury RDNA2 nová Infinity Cache – velká vyrovnávací paměť, s níž lze dosáhnout vysokého grafického výkonu i při nižší propustnosti paměťového systému. AMD se i díky ní podařilo dorovnat výkon nových GeForce s novými GDDR6X o celkové propustnosti 760 GB/s i při využití pomalejších pamětí GDDR6 a 256b sběrnice s celkovou propustností 512 GB/s.
Pro využití velké cache se AMD rozhodlo kvůli tomu, že výkon čipů stoupá rychleji, než rostou rychlosti pamětí. Jejich propustnost přepočtená na množství výpočetních operací, které čip provádí, tak s každou novou generací čipů klesá. Šířka paměťového rozhraní dostatečného pro zásobování Navi 21 by si vyžádala na čipu velký prostor a s ním i vyšší výrobní náklady a vyšší spotřebu. S rostoucími rychlostmi pamětí navíc stoupají i nároky na konstrukci plošného spoje. Zatímco před lety AMD na některých čipech 512b sběrnici využívalo, v současnosti už by to znamenalo i výrazně vyšší náklady na výrobu karty.
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně