Rozumně provozovaný sport prospívá jak naší tělesné schránce, tak i naší psychice. Týdně bychom měli strávit nějakým cvičením aspoň dvě a půl hodiny. Ti, kdo se této zásady drží, obvykle zařazují sport do svého denního rozvrhu podle svých možností.
Záleží třeba na tom, jakou mají pracovní dobu, jestli patří k raním „skřivanům“ nebo nočním „sovám“, nebo kdy jim na sportování zbyde čas kvůli zabezpečení chodu rodiny. Lidské tělo ale není ke sportování nastavené v jakoukoli denní či noční dobu.
Účinnost tréninku závisí i na tom, jak jeho čas ladí s vnitřními biologickými hodinami. Nejnověji to dokazuje výzkum týmu vedeného americkým fyziologem Paulem Arcierem ze Skidnore College. Jeho výsledky zveřejnil vědecký časopis Frontiers in Physiology.
Čtyři hodiny týdně, ráno nebo večer
Pro svůj výzkum získal Arciero třicet žen a šestadvacet mužů ve věku od pětadvaceti do pětapadesáti let. Všichni byli zdraví, měli normální tělesnou hmotnost, nekouřili a sportovali. Pod vedením trenérů se podrobili dvanáctitýdennímu sportovnímu programu.
Každý týden absolvovali čtyři hodinové tréninky s tím, že ve středu a o víkendu odpočívali. Trénink byl střídavě zaměřen na posilování, intervalové sprinty, strečing a vytrvalost. Zároveň dobrovolníci dodržovali předepsaný stravovací režim s vydatným přísunem bílkovin.
Muži i ženy byli rozděleni do dvou skupin. Jedna sportovala ráno a druhá večer. Ranní sportovci snídali až po tréninku a během dne konzumovali další tři jídla ve čtyřhodinových intervalech. Večerní sportovci jedli během dne tři jídla ve čtyřhodinových intervalech a čtvrté si dávali po tréninku.
Před zahájením tréninkového programu se dobrovolníci podrobili celkovému důkladnému lékařskému vyšetření. Jejich zdravotní stav a nejrůznější fyziologické parametry byly pod dozorem po celých dvanáct týdnů a na závěr opět podstoupili stejné celkové vyšetření jako na začátku. Součástí studie byly i psychologické testy.
Mužům svědčí večer
Závěry studie jsou celkem jednoznačné. Po dvanácti týdnech se všichni dobrovolníci zlepšili. Měli lepší hodnoty fyziologických parametrů, vykazovali vyšší tělesnou zdatnost a byli na tom lépe i psychicky. Ranní a večerní trénink měl ale rozdílné účinky na zdraví a kondici žen a mužů.
Všechny ženy shodily. Ubyl jim celkový tělesný tuk, ale snížení bylo znatelné i v jednotlivých tělesných partiích, na břiše a na bocích. Klesl jim krevní tlak. Výsledky byly ale výraznější u žen, které cvičily ráno. Naopak, nárůst svalové hmoty, síly, vytrvalosti a psychické pohody byly výraznější u žen cvičících večer.
Muži měli lepší výsledky při večerním cvičení, kdy dosahovali lepších fyziologických parametrů. Večerním cvičení jim přinášelo snížení hladin cholesterolu, pokles hodnot krevního tlaku a úbytek tuku v těle.
Závěr studie je jasný. Sport nám svědčí, ať už ho provozujeme v kteroukoli denní dobu. Pokud si to ale můžeme zařídit, stojí za to se zamyslet, kdy se mu budeme věnovat, protože správným načasováním můžeme se stejnou námahou dosáhnout lepších výsledků.
