V Brně je řada technologicky zaměřených fakult, jejich absolventy přichází lovit špičkové firmy, a protože to tak funguje už řadu let, stále častěji se o Brně mluví jako o českém Sillicon Valley. Jednou z firem, která ve městě dělá špičkový vývoj, je americký Honeywell. Momentálně zaměstnává na tisíc inženýrů v nejrůznějších oborech od zdravotnických technologií, přes automatizaci skladů, řešení pro zvýšení bezpečnosti práce, až po vesmírné technologie.
Ale nejvíce se brněnská pobočka věnuje leteckým technologiím. Týmů a projektů je nespočet, my jsme během krátké návštěvy přičichli k několika z nich.
Aby piloti nespali
První zastávka. Potemnělá místnost, v ní maketa letadlové kabiny, skrze okna je vidět na obrovské obrazovky, na kterých běží letecký simulátor. Ale o hry tady nejde, Honeywell momentálně vyvíjí systém pro sledování pilota.
Něco podobného už funguje v autech, ale tady je to komplikovanější hlavně ze dvou důvodů:
- Zatímco v autě se musí řidič stále držet volantu, v letadle může být úplně v pořádku, když pilot vůbec na nic nesahá.
- Zatímco v autech jde o doplňkový asistenční systém, který může pomoct, v leteckém průmyslu platí jiné standardy. Jakákoliv novinka musí být naprosto „neprůstřelná“, prochází sérií náročných testů a může trvat roky, než ji příslušné autority dovolí zavést do komerčního provozu.
Na začátku bylo několik přístupů. V Brně-Slatině například testovali zařízení podobné chytrým hodinkám, které na zápěstí pilota sledovalo několik vitálních funkcí. Zvítězila ale relativně jednoduchá kamera, která se napevno instaluje v kokpitu, a počítač v reálném čase analyzuje obraz z ní. Chodí sem piloti i laici s jednoduchou instrukcí: „Buďte unavení.“ Vývojáři potřebují získat tréninková data lidí, kteří usínají.
Na první fotce snad ani nepoznáte, že jde o simulátor. Na druhé už je to zřejmé.
Důležitá je nenápadná kamera. AI je schopná v reálném čase analyzovat obraz a určit, kde se pilot nachází na ose bdělý-unavený-spící (viz zeleno-žluto-červený graf napravo).
Když se povedlo odladit systém tak, aby spolehlivě identifikoval usínání u lidí s brýlemi, čepicí a libovolnou barvou kůže, přichází na řadu filosofické otázky. Co dál? Spustit alarm? Nenapáchá šokem probuzený pilot víc škody, než kdyby si chvíli zdřímnul? To je jen jeden z mnoha problémů, které je ještě potřeba vyřešit.
Pokračování 2 / 4
Oranžové černé skříňky
Druhá zastávka. Oddělení, které vyvíjí černé skříňky. Říká se jim tak, i když jsou oranžové – to aby se dobře hledaly v troskách letadel. Jde o vysoce odolné zařízení, které zaznamenává řadu informací z palubního systému a po havárii má pomoct s objasněním její příčiny.
Michal Závišek, generální ředitel Honeywell Technology Solutions v ČR, u vitríny s „černými skříňkami“. I tady probíhá technologická evoluce, ale není tak bouřlivá, všechno musí být naprosto spolehlivé, o což se starají příslušné mezinárodní autority.
O technice samotné vám toho moc nepovím – chronologická řada modelů je nasvícená ve vitríně. Podíval jsem se dovnitř jedné z vyvíjených skříněk, ale tu jsem vám nemohl vyfotit kvůli ochraně tajemství – nezdá se to, ale i v tomto netypickém odvětví panuje ostrá konkurence, jak se těch pár firem přetahuje o přízeň Boeingu, Airbusu a dalších.
Aspoň o jednom trendu byla řeč. Honeywell prosazuje, aby byly černé skříňky schopné průběžně odesílat data na vzdálené servery. Vyšetřovatelé by se tak k datům dostali dříve, i bez fyzického přístupu na místo neštěstí. Diskuze s autoritami probíhají, ale jak už jsem naznačil výše, v leteckém byznysu je každá inovace běh na dlouhou trať…
Pokračování 3 / 4
Dotyková revoluce už i ve velkých letadlech
Třetí zastávka. Další simulátor, tentokrát se celá letadlová kabina hýbe, naklání a otřásá na hydraulických pístech. Výbava kokpitu maximálně odpovídá výbavě reálného Boeingu, chodí sem skuteční piloti, přehrávají se tu scénáře ze skutečného provozu. Aktuálně vyvíjená novinka se bude zdát uživatelům smartphonů a tabletů úsměvná, ale ve velkých dopravních letadlech má jít o skutečnou revoluci. Dotykové displeje.
Dnes platí, že co funkce, to zvláštní mechanický ovladač/přepínač. Proto jich jsou v kokpitu stovky. Piloti jsou dokonale vycvičení a v případě problému vědí, kam mají sáhnout. Ale také to znamená, že jakákoliv změna či integrace nové technologie znamená obrovský problém. Honeywell pracuje na tom, že v daný okamžik zobrazí jen ty ovládací prvky, které lze použít. Ušetří se tím místo, zjednoduší ovládání a případná změna je otázkou úpravy softwaru.
Ani tohle jsem nesměl vyfotit, ale představte si cca 10" tablet s monochromatickým displejem, na kterém jsou zobrazené, popsané a graficky oddělené skupiny ovladačů – všechny dostatečně velké a s volným místem okolo, aby se eliminovala možnost v krizové situaci sáhnout vedle.
Trenažér, který umí simulovat turbulence o různé intenzitě. Momentálně se používá k testům dotykových displejů. Aktuálně jsou v kokpitu dva a jsou rozmazané. Tři velké displeje pouze zobrazují, dva tablety nad nimi slouží k ovládání trenažéru. Na třetí fotce si všimněte zvláštního ovladače – na polstr se odloží ruka, takže prsty přirozeně dosáhnou na obdélníkový touchpad.
Tohle jsem si mohl vyzkoušet na vlastní kůži. Na simulátoru jsem odstartoval z pařížského Charles de Gaulle a krátce na to jsem se dostal do turbulencí – do hydrauliky pode mnou je poslal operátor téhle úžasné laboratoře. Mým úkolem bylo vyzkoušet tlačítka na displeji. Pohoda, při tomhle něžném chvění bych zvládl i Fruit Ninju.
Jdeme na další level turbulencí/vibrací a ani tady nemám problém. Pak dostávám do sluchátek hlášku, že třetí level bude jen na pár sekund, víc by hydraulika nevydržela. Tohle rodeo má odpovídat nejtěžším turbulencím, se kterými se piloti reálně setkávají, ale ani tentokrát nemám s virtuálními buttonky problém. Přesto bude cesta dotykového displeje do skutečných kokpitů ještě obtížnější, než u výše popisovaných technologií.
Pokračování 4 / 4
eVTOL jsou za rohem
Čtvrtá zastávka. Laboratoř pro vývoj aktuátorů. Vizuálně trochu nuda, ale o to větší dopad pro budoucnost leteckého průmyslu. To jsou zařízení, které se starají o pohyb všemožných mechanických částí letadel. Zkuste si vzpomenout na typické pobzukování, když při manévrování pilot hýbe výškovými klapkami na křídlech. Právě ten zvuk a pohyb mají na svědomí aktuátory.
Tohle jsou brněnské aktuátory...
...a takhle budou vypadat eVTOL značky Archer, které budou aktuátory od Honeywellu používat.
Vtipné je, že udělat požadovaný pohyb je vlastně jednoduché. Udělat píst, který zvládne pohyb s přesně dávkovanou silou na povel počítače stokrát za sekundu, to už je složitější. Ale neuvěřitelně sofistikované zařízení z aktuátoru dělá diagnostika, která včas nahlásí, že se začínají měnit některé mechanické parametry, takže začíná hrozit porucha, takže je nutný servis. A také je tu redundance – kdyby přece jen vypověděl službu jeden obvod, je tu záložní.
Teprve teď se dostávám k tomu nejzajímavějšímu. Kromě „rutinního“ vývoje a testování aktuátorů pro konvenční letadla v Brně pracují na něčem zásadně novém. Honeywell totiž v létě podepsal kontrakt s americkou firmou Archer Aviation Inc., která vyvíjí elektrická letadla s vertikálním vzletem a přistáním (eVTOL).
Také jste si mysleli, že je to koncept vzdálenější budoucnosti? Omyl, „městské letecké taxíky“ značky Archer už létají, mají nasmlouvané první zákazníky, připravují se na sériovou výrobu a Honeywell bude u toho. Brněnské aktuátory budou ovládat řídicí plochy, mechanismy překlápění rotorů a úhly náklonu listů vrtulí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně