Čeští vědci mapují výskyt zvířat  v pralesích Konga a přispívají tak k jejich ochraně. Zoolog Tomáš Jůnek z Katedry ekologie Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze pro nás připravil reportáž z nedávné expedice, která se uskutečnila díky podpoře Nadačního fondu Neuron. | Foto: Tomáš Jůnek

Řeka Kongo vytváří přímo pod hlavními městy Brazzaville a Kinshasa nejmasivnější peřeje světa. Kongo je druhou nejvodnatější řekou a cestou k pobřeží vyhloubila své koryto do neuvěřitelných 300 metrů hloubky. | Foto: Tomáš Jůnek

Marché Total - největší trh v Brazzaville i v celé Konžské republice. Přímo v této zastřešené tržnici má svou sekci bushmeat - maso divokých zvířat, přivezených do Brazzaville z nejrůznějších koutů země. Nalezli jsme zde také desítky kilogramů luskouních šupin, ilegální komodity, o kterou je zájem na čínském trhu s tradiční “medicínou”. | Foto: Tomáš Jůnek

Ovšem i kvalita nejdůležitější silnice v zemi může být proměnlivá. Připravte se na 80 km výmolů a bláta. | Foto: Tomáš Jůnek

Opilí prodejci nabízejí k prodeji ještě živého frankolína šupinkatého na hlavní silnici Brazzaville - Ouesso. Bushmeat - maso divokých zvířat je pro obyvatele konžské pánve hlavním zdrojem živočišných bílkovin, ale i komoditou, o níž mají zájem movití lidé z měst a dokonce míří i do zámoří. | Foto: Tomáš Jůnek

Vesničané nabízejí k prodeji uloveného kočkodana muido na hlavní silnici Brazzaville - Ouesso. Bushmeat - maso divokých zvířat je pro obyvatele konžské pánve hlavním zdrojem živočišných bílkovin, ale i komoditou, o níž mají zájem movití lidé z měst a dokonce míří i do zámoří. | Foto: Tomáš Jůnek

Jet po zcela nové asfaltové silnici uprostřed konžských pralesů přináší dva zcela protichůdné pocity - tím prvním je pocit fyzické pohody, kdy se konečně nemusíte mlátit v autě ve výmolech, ale přebíjí ho ten druhý, a to je smutek z vědomí, že další část pralesů je lidem a drancování otevřena jak na zlatém podnose. | Foto: Tomáš Jůnek

Těžba dřeva probíhá selektivně, tedy dřevaři vybírají konkrétní druhy a velikosti stromů. I v takto vytěženém pralese mohou žít zvířata, síť cest, která po těžbě ale zbyde, umožňuje lepší přístup lovcům. Právě na tuto oblast a problematiku se soustředí náš monitoring zvířat v Kongu. | Foto: Tomáš Jůnek

Takto jednoduché to je - vezmete kousek kmínku manioku, zasadíte ho do kopečku pralesní hlíny a vyroste další rostlina. Maniok - kasava je pro Konžany základní plodinou a přeměna pralesa na políčko je překvapivě snadná. | Foto: Tomáš Jůnek

Přeměna pralesa na políčko je překvapivě snadná. Stačí u paty stromu založit oheň, který postupně zničí lýko a přívod živin do koruny. Než strom zajde, lidé vyklestí a spálí okolní podrost a půda je připravená pro motyky a výsadbu manioku. | Foto: Tomáš Jůnek

Výzkumník Pavel Zoubek fotografuje jednu z pralesních řek, která po pár stech kilometrech splyne s veletokem Kongo. Rozměr přírodních scenérií je jedním z nejsilnějších zážitků pro cestovatele v Kongu. | Foto: Tomáš Jůnek

Rybolov je naštěstí jedním z nejdůležitějších způsobů získávání masa a zmírňuje následky lovu zvěře v lesích. Celé komunity podél velkých řek jsou na rybách závislé, jak udržitelný tlak na ryby ale vytvářejí, nikdo s jistotou říci nedokáže. | Foto: Tomáš Jůnek

Plavit se po pralesních řekách v Kongu, je nezapomenutelný zážitek také pro ornitology. Vidět lze například elegantní anhingy africké. | Foto: Tomáš Jůnek

Vlevo Kongo, vpravo Gabon. Plout zatím nedotčeným pralesem bez náznaku civilizace uprostřed Afriky je nezapomenutelný zážitek. | Foto: Tomáš Jůnek

I bůhví kolikátá výměna píchlé pneumatiky může být v konžské noci pod Mléčnou dráhou nezapomenutelný zážitek. | Foto: Tomáš Jůnek

Cestování v Kongu po asfaltu je výsadou jen pár hlavních silnic. Vše mimo páteřní komunikaci od hranice s Kamerunem po přístav Pointe Noire na pobřeží, vypadá po deštích asi takto. | Foto: Tomáš Jůnek

Jako snad všude na světě, i v Kongu lidé chovají divoká zvířata, jako tohoto varana. Zvířata v neodborné lidské “péči” ale dlouho živá nevydrží. Jsou ale každopádně na prodej, kdyby náhodou cestovatel měl zájem. | Foto: Tomáš Jůnek

Jako snad všude na světě, i v Kongu lidé chovají divoká zvířata, jako tohoto kočkodana muido. Zvířata v neodborné lidské “péči” ale dlouho živá nevydrží. Jsou ale každopádně na prodej, kdyby náhodou cestovatel měl zájem. | Foto: Tomáš Jůnek

Také velcí hadi, jako krajty, bývají pochoutkou na jídelníčku Konžanů. Bushmeat - maso divokých zvířat je pro obyvatele konžské pánve hlavním zdrojem živočišných bílkovin, ale i komoditou, o níž mají zájem movití lidé z měst a dokonce míří i do zámoří. | Foto: Tomáš Jůnek

Kus antilopy sitatungy se udí s rybami pod poklicí z vlnitého plechu. Bushmeat - maso divokých zvířat je pro obyvatele konžské pánve hlavním zdrojem živočišných bílkovin, ale i komoditou, o níž mají zájem movití lidé z měst a dokonce míří i do zámoří. | Foto: Tomáš Jůnek

Kluci v jedné zapadlé vesnici předvádějí střelecké možnosti své kuše. Bambusové šípy jsou bez problému schopné usmrtit menší zvířata, jako třeba nocující ptáky. | Foto: Tomáš Jůnek

Nevinně vypadající dřevěná kuše s šípy z bambusu je skutečnou loveckou zbraní, a to nejen k hubení škodlivých hlodavců ve vesnici. | Foto: Tomáš Jůnek

Vesničan nám nejdříve nabízel pár šupin z luskouna, nakonec se ale předvedl se lukrativnějším artiklem - lebkami vzácného a chráněného krokodýla konžského. Zákon rozhodně do všech končin Konga ještě nepronikl, lidé jsou vám tak schopní nabídnout ledacos. | Foto: Tomáš Jůnek

Oheň si nevybírá a jeho aplikace ke zbavení se pralesní vegetace je likvidační hlavně pro málo mobilní živočichy, hlavně bezobratlé, jako pro tuto mnohonožku. | Foto: Tomáš Jůnek

K šimpanzím hnízdům se dá vylézt, tedy pokud má člověk zručnost jako kolega Arthur Sniegon. Poležet si v něm ale není příjemné, za nějaký čas jej obsadí všudypřítomní mravenci a je třeba si postavit hnízdo nové. | Foto: Tomáš Jůnek

Konžskou republiku obývá početná populace šimpanzů podddruhu Pan troglodytus troglodytes, jejich hnízda lze najít nejen v hloubi pralesů, ale i v krajině, kde les ustupuje travnaté savaně. | Foto: Tomáš Jůnek

Šimpanzí matka s dvěma různě starými mláďaty olizuje na minerály bohatou půdu na salině uprostřed pralesa. Saliny jsou oblíbeným místem nejen pro lidoopy, ale i pro celou škálu býložravců od slonů po chocholatky. | Foto: Tomáš Jůnek

Gorily nížinné v Kongu a Gabonu zdecimovala v letech 2002 a 2003 epidemie zairského kmenu eboly. V některých oblastech téměř vyhynuly a odhaduje se, že nemoci podlehlo na 5000 goril. Dnes se zase počty goril zvyšují, nicméně i tato katastrofa byla jednou z příčin zařazení goril nížinných mezi druhy kriticky ohrožené. | Foto: Tomáš Jůnek

Autor reportáže (vlevo) s primatologem Stanislavem Lhotou instaluje fotopast na salině, kterou v noci navštěvují sloni a ve dne gorily či šimpanzi. | Foto: Tomáš Jůnek

Fotopasti jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů současného monitoringu zvířat, zvlášť v tropickém deštném lese, kde zvířata žijí lidskému zraku skrytým způsobem života. Čím více fotopastí se na co největším území použije, o to detailnější vhled do komunity pozemních druhů máme. | Foto: Tomáš Jůnek

Markéta Swiacká si prohlíží luskouna těsně před tím, než ho vypustí zpět do přírody. Luskouna, coby chráněné zvíře, jsme v rámci expedice zabavili pouličnímu prodejci. Luskouní šupiny jsou bohužel žádaným artiklem na čínském trhu s tradiční “medicínou”. Mezi Konžany je oblíbené také jemné luskouní maso. | Foto: Tomáš Jůnek

Lovec stahuje kočku zlatou, která se chytila do nastraženého drátěného oka. Lov pomocí ok je bohužel nejběžnější loveckou praktikou, která ale nerozliší mezi tím, které zvíře je chráněné a které nikoliv. Jeden lovec může mít v lese v jednu chvíli i 200 takovýchto pastí. Zranění, které dráty působí, mohou být fatální i pro lidoopy či slony. | Foto: Tomáš Jůnek

Končetiny kočky zlaté se pečou na roštu nad ohněm v táboře lovců. Bushmeat - maso divokých zvířat je pro obyvatele konžské pánve hlavním zdrojem živočišných bílkovin, ale i komoditou, o níž mají zájem movití lidé z měst a dokonce míří i do zámoří. Jeden lovec může mít v lese v jednu chvíli i 200 drátěných ok, která bohužel nerozlišují, jestli chytí chráněné či běžné zvíře. | Foto: Tomáš Jůnek

S přítomností jedovatých hadů člověk v tropech počítat musí. Rozhodně aktivně někde nečekají, aby vás mohli uštknout, ale právě tato zelená zmije číhala na kořist zhruba ve výšce pasu ve vegetaci, v které si jí rozhodně snadno nevšimnete. Nám se to povedlo za tmy, kdy se ve světle čelovky přeci jen had svou barvou od listů odlišoval. | Foto: Tomáš Jůnek

Jestli chcete najít v pralese štíry, vezměte si sebou svítilnu s ultrafialovým přísvitem a nahlížejte do štěrbin v kůře stromů. | Foto: Tomáš Jůnek

Pavel Zoubek zkouší velikost někdejšího obydlí Ba´aka, původních obyvatel konžských pralesů. Tito Pigmejové jsou dnes donuceni k asimilaci s většinovým obyvatelstvem Bantu, což je de facto likviduje. Přesto stále část Pigmejů v pralesích žije, jak napovídá námi nalezený tábor. | Foto: Tomáš Jůnek

Zjištění, že je člověk na stopě slonům, na sebe nenechá dlouho čekat. Mohutné otisky sloních chodidel najdete nejen v měkké půdě, ale i poblíž bahenních kališť jako obří razítko. | Foto: Tomáš Jůnek

Ve svahu nad potokem sloni vyhloubili tuto jeskyni jako přístup k jemnému jílu, který snad všichni pralesní býložravci pojídají coby zdroj minerálů, i se v něm rádi válí. | Foto: Tomáš Jůnek

Hromady trusu se dají přehlédnout jen těžko, zvlášť když jsou čerstvé a “voňavé” jako tato. | Foto: Tomáš Jůnek

Vidět ale slona v pralese na vlastní oči, je mimořádný zážitek. Nejen kvůli těžko průhledné vegetaci, ale i proto, že sloni mohou při překročení jisté vzdálenosti na člověka zaútočit. | Foto: Tomáš Jůnek

Čerstvě opuštěný povrchový zlatý důl. Těžba zlata, většinově v režii čínských firem, probíhá v rámci systému udělených koncesí. Její následky vypadají jako totální destrukce povodí pralesních toků. Tato koncese je pronajata do roku 2022, jak dlouho potrvá obnova tohoto údolí, to nevíme. | Foto: Tomáš Jůnek

Následky těžby vypadají jako totální destrukce povodí pralesních toků. Tato koncese je pronajata do roku 2022, jak dlouho potrvá obnova tohoto údolí, to nevíme. Zato víme, že čínský investor zde zaměstnává Konžany nikoliv místní, ale z bývalého Zairu. Těm místním se jen zhoršila kvalita pitné vody. | Foto: Tomáš Jůnek

Zleva tým expedice Dzamba Ya Lobi (Prales zítřka) ve složení zoolog a fotograf Tomáš Jůnek, filmař Michal Gálik, výzkumník Pavel Zoubek, odbornice na luskouny Markéta Swiacká, ochránce slonů Arthur F. Sniegon, primatolog Snatislav Lhota a filmař Michal Varga. | Foto: Tomáš Jůnek