Oxid uhličitý zachycený ze vzduchu by mohl být přeměněn na jedlou sodu a uložen ve světových oceánech díky nově objevenému materiálu, který by podle vědců mohl způsobit revoluci v odvětví přímého zachycování emisí ze vzduchu, informuje web New Scientist.
Technologie zachycování oxidu uhličitého se již léta zaměřuje na filtrování ze zdrojů znečištění ještě před jeho vstupem do atmosféry – například z komínů uhelných a ocelářských závodů. Zachytávání uhlíku přímo z ovzduší představuje mnohem větší výzvu, protože CO2 v atmosféře je mnohem více zředěný a jeho extrakce vyžaduje více energie a zdrojů.
Revoluční materiál na bázi mědi
Arup SenGupta z Lehigh University v Bethlehemu v Pensylvánii a jeho kolegové vyvinuli nový absorpční materiál – tzv. sorbent – schopný vytáhnout ze vzduchu více CO2, než dokáží současné materiály. Úpravou stávajících aminových rozpouštědel pomocí roztoku mědi se jim podařilo zvýšit potenciál zachycování uhlíku dvakrát až třikrát. Výsledky výzkumu byly publikovány tento týden v odborném časopise Science Advances.
SenGupta tvrdí, že nový materiál by mohl radikálně zvýšit potenciál technologie pro zachycování oxidu uhličitého jako účinné a komerčně životaschopné technologie pro zmírnění klimatických změn. Za jednu z hlavních výhod považuje skutečnost, že materiály potřebné k výrobě sorbentu jsou snadno dostupné a levné.
„Tento materiál lze velmi rychle vyrábět ve velkém objemu,“ říká SenGupta. „To by rozhodně mělo zlepšit nákladovou efektivitu výrobního procesu.“ To potvrzuje i Dawid Hanak z Cranfieldské univerzity ve Velké Británii, podle kterého má tento výzkum velký potenciál podstatně snížit náklady.
Z oxidu uhličitého uděláme jedlou sodu
Zachycený oxid uhličitý lze po přidání mořské vody přeměnit na hydrogenuhličitan sodný neboli jedlou sodu. Tu je následně možné bezpečně uložit v oceánu, který představuje v podstatě „nekonečný zásobník“ pro takto zachycený CO2, navrhují vědci.
SenGupta je přesvědčen, že ukládání jedlé sody do oceánu by nepředstavovalo žádná ekologická rizika. Hydrogenuhličitan sodný je zásada, takže by mohl přinést určitý užitek tím, že by zvrátil okyselování oceánu, ke kterému dochází při rozpouštění CO2. „Vyšší alkalita také znamená větší biologickou aktivitu.“
Návrh je „elegantní a chytrá chemie“, říká Stuart Haszeldine z Edinburské univerzity ve Velké Británii. „Možnost ukládat přímo do mořské vody je také velmi významná, protože oceán má obrovskou kapacitu pro dostupné ukládání CO2 trvající stovky až tisíce let.“
Je nutný ještě další výzkum
Podle Haszeldinea však bude zapotřebí dalšího výzkumu, aby se ukázalo, jak se absorpční materiál chová v průmyslovém měřítku poté, co stokrát pohltí a uvolní oxid uhličitý. Upozornil také na skutečnost, že vypouštění jedlé sody, která by mohla být klasifikována jako průmyslový odpad, do oceánu může narazit na právní překážky.
Myles Allen z Oxfordské univerzity říká, že nový sorbent sice může nabídnout technologický průlom, který zlepší účinnost zachytávání uhlíku z atmosféry, ale k tomu, aby se globální trh rozšiřoval dostatečně rychlým tempem, je potřeba, aby vlády donutily energetické společnosti investovat.
„Neustále tvrdím, že v podstatě jediným způsobem, jak se to může podařit v potřebném rozsahu, je, když se to stane licenční podmínkou pro další prodej fosilních paliv,“ říká Allen. „Teprve až se to stane, dojde k tomu v měřítku, které je v současnosti nepředstavitelné.“