Vědci z Korea Institute of Science and Technology (KIST) představili novou technologii pro učení robotických systémů, která je postavená na bázi elektromyografie. To, z čeho se roboti v takovém případě učí, jsou biosignály ze svalů člověka.
V rámci učení různých robotických systémů existuje už mnoho způsobů, jak to dělat. Zastaralý způsob je vše pevně naprogramovat, což je ale neefektivní a nepoužitelné pro větší pestrost objektů a schopností. Další možností je použití umělé inteligence, která rozpoznává obraz a učí se z něho. Nesmíme rovněž zapomenout třeba i na simulace ve trojrozměrném prostředí.
V tomto případě se ale robotický systém učil přímo ze signálů, které používá i lidské tělo pro pohyb končetin.
Elektrické biosignály
Protože se robot musel naučit pohyb přímo od člověka a jeho biosignálů, bylo nutné nějak získat vstupní data. K tomu posloužil člověk, který měl napojené přístroje pro měření SEMG, tedy elektromyografie jednotlivých svalů.
Robotický systém sledoval pouze biosignály z náramku na ruce člověka
Tyto biosignály jsou produkovány při aktivaci našich svalů a lze je poměrně jednoduše snímat na samotném povrchu kůže. Člověk, od kterého se robot sám učil, měl připevněné senzory na ruce, respektive na zápěstí.
Z pohybu jeho ruky se pak robot učil pohybovat v prostoru. A nejenom to.
Co takhle chytit míč?
Testovaná robotická ruka se skládala z několika kloubů, díky čemuž mohl robot replikovat a učit se pohyb i s menšími detaily, protože ruka člověka se zkrátka obvykle nepohybuje úplně v přesných horizontálních nebo vertikálních směrech a provádí spoustu menších a nepřesných pohybů.
Základní architektura celého systému učení
Robotický systém byl schopen tyto pohyby detekovat ze zmíněných elektrických signálů a replikovat je na vlastní konstrukci, která je složená z trochu jiného systému kloubů.
Výsledkem bylo, že se robot dokázal naučit chytit míč, aniž by ho vědci v tomto směru jakkoli naprogramovali, ukazovali mu nějaké videozáběry a podobně. Vše pouze pomocí biosignálů ze svalů.
Průřez samotným chycením míčku v prostoru
Systém se z nich naučil pohyby, ale i zrychlení a zpomalení, což je důležité pro chycení míčku, který navíc padá k zemi poměrně vysokou rychlostí.
Samoučící se roboti
Pokrok v této formě oblasti učení robotických systémů nás opět posouvá blíže k tomu, aby roboti byli „lidštější“ a dokázali se rychle učit dovednosti, které člověk v dospělosti už zvládá zcela bez problémů.
Právě interakce člověka a robota je do budoucna velmi důležitá a nemusí jít přímo o velké roboty jako od Boston Dynamics, ale třeba také různé robotické náhrady končetin na lidském těle, které z pohledu funkčnosti a ovladatelnosti splynou s celým lidským tělem, což pomůže postiženým žít opět život bez omezení.