Vědci z Kalifornské univerzity v Berkeley představili novou generaci jednonohého robota s označením Salto-1P, který je přizpůsoben pouze pro skákání. Zatímco předchozí generace skákala náhodně a nebylo ji možné pořádně ovládat, s novým řadičem a pokročilejšími výpočty už je možné poměrně přesně nastavit místa, kam se má robot dostat.
Efektivní skoky
Konstrukce robota Salto-1P je postavená na obráceném kyvadlovém principu s využitím pružin a dvou vrtulí. Díky tomu sice ušetří mnoho energie k samotnému výskoku, ale o to složitější je uřídit směr, ve kterém má robot při dalším skoku pokračovat.
Samotný řadič sice ovlivňuje sílu skoku, ale pouze v rámci velmi krátké doby, kdy se noha nachází na povrchu. A k tomu všemu se musí neustále vše vyvažovat tak, aby se nepřevrátil a nespadl. K tomu slouží miniaturní vrtule, které se spouští jen na krátkou chvíli, s přesnou rychlostí a dle potřeby.
Náročnější terén
Zatímco u předchozí generace byli vědci rádi, že jim robot alespoň trochu skákal, v této fázi se zaměřili na mnohem přesnější ovládání a schopnost nasměrovat robota na dané místo.
S novým řadičem a pokročilejšími výpočty, které jsou prováděné mimo konstrukci robota, stejně jako externí snímání obrazu, se jim nakonec podařilo zlepšit přesnost 3x a snížit chybu doskoku na maximálně 10 cm. Slušných 95 % doskoků robota se pak drží v oblasti 30 cm.
Výhodou je, že to platí i pro náročnější povrchy, které například nejsou zcela rovné, jsou ve výšce nebo se pohybují. Jak ale tvůrci uvádí, přesnost dopadu se mění dle síly odskoku, kterou je nutné použít, Čím dále nebo výše musí robot skočit, tím větší nepřesnosti a rozptyl místa dopadu vzniká. Pomocí menších skoků lze ale přesnosti velmi rychle dosáhnout.
Je to možné vidět na videu, kdy se má robot dostat ze země přes židli na stůl. Potřebuje k tomu nikoli 2 skoky, ale celkem 8 skoků, protože si v jednotlivých částech upřesňuje pozici a hybnost pro další skok.
Brzy vyrazí i ven
V současnosti je robot přizpůsoben pouze pro interní použití, protože vyžaduje pevně umístěné kamery, které provádí sledování pozice a dle toho upravují výpočty. Vědci ale chtějí systém upravit tak, aby mohl fungovat i venku. Výpočty a snímání prostředí by se tak provádělo přímo v těle robota, což by ve spojení s jednoduchým specializovaným čipem a optimalizovanými výpočty neměl být problém.
S tím ale souvisí i spotřeba. Nyní totiž robot vydrží na baterii skákat jen pár minut a důvodem je, že se tvůrci ještě vůbec nezabývali zlepšením efektivity využití energie pro různé druhy skoků. Robot tak spotřebuje stále přibližně stejně energie - ať už skáče daleko (vysoko) nebo jen málo na krátké vzdálenosti a do malé výšky. V tomto směru je tak ještě hodně prostoru k optimalizaci.
Originální materiál k výzkumu naleznete zde (PDF)
