Odborníci předpokládají, že v nadcházejících desetiletích se bude stále zvyšovat počet lidí, které se podaří zachránit před úmrtím na onemocnění s těžkým funkčním deficitem – například mrtvici. To ovšem mj. znamená, že budeme potřebovat další účinné strategie pro rehabilitaci.
Z tohoto důvodu začínají být v dané oblasti využíváni i roboti – konkrétně ti sociálně asistenční (socially assistive robots, SARs).
Tým vedený Philippem Kellmeyerem z University Medical Center Freiburg a Olivere Müllerem z katedry filozofie University of Freiburg nyní analyzoval zlepšení potřebná k tomu, aby se tito roboti stali skutečně užitečnými a spolehlivými pomocníky.
Vědci dospěli k závěru, že vývoj SARs vyžaduje nejen technická zdokonalení, ale především sociální opatření zaměřená na budování důvěry. Právě rehabilitující pacienti totiž potřebují mít se svými terapeuty obzvlášť dobré vztahy.
Proto je nezbytné, aby robotickým systémům bylo možné důvěřovat – zejména pokud jde o předvídatelnost jejich chování. „Vzhledem k neustále rostoucí inteligenci i samostatnosti robotů je to velmi důležité,“ uvedli autoři studie.
Ke zlepšení vzájemné interakci přispívá také to, když stroje a pacienti mají společné cíle, o jejichž dosažení mohou v rámci terapie usilovat. „Schopnost robotů rozpoznat cíle a motivy pacienta je kritickým požadavkem, má-li být spolupráce úspěšná,“ komentovali to badatelé.
Foto: Shelly Levy-Tzedek/Ben Gurionova univerzita v Negevu