Masada v dnešním Izraeli měla ve své době pověst nedobytné pevnosti. Tyčila se nad okolím na vysokém útesu a stala se posledním útočištěm židovských vzbouřenců proti římskému impériu. Právě tady došlo k finálnímu ozbrojenému konfliktu tzv. první židovské války (66 až 74 n. l.).
Ta byla prakticky rozhodnuta už v roce 70, když Římané dobyli Jeruzalém a zničili přitom tzv. Druhý chrám na Chrámové hoře. Do „orlího hnízda“ Masady se uchýlili poslední povstalci i s rodinami. Odhaduje se, že když Masadu oblehla armáda zhruba 7000 římských vojáků provázená několika tisíci židovských zajatců, obývala pevnost necelá tisícovka lidí včetně žen, dětí a starců. Vše, co o těchto událostech víme, pochází ze zápisků židovského historika Josefa Flavia.
Římané zbudovali kolem pevnosti osm opevněných táborů a kamennou zeď. Před případným výpadem povstalců z pevnosti tak byli římští legionáři chráněni a mohli si rychle přispěchat na pomoc. Legionáři také hned začali budovat násep, který by jim zajistil nástupní prostor pro prolomení hradeb Masady. Podle Josefa Flavia vršili násep židovští zajatci, protože na ně povstalci neútočili.
Pravděpodobnější ale je, že Římané spoléhali na své tradiční dobývací techniky. Přístupové cesty byly kryté před střelami z pevnosti a čelo vršeného náspu chránila útočná věž, kterou dobyvatelé neustále posouvali výš a výš. Když se horní patra věže dostala nad úroveň horní hrany hradeb, přešlo obléhání do finále. Římané podkopali původní hradby a zapálili jejich dodatečné dřevěné zpevnění.
Hradby se zhroutily a příštího rána pronikli legionáři do pevnosti. Nenarazili na odpor. Povstalci nechtěli padnout do zajetí. Zabili nejprve své rodinné příslušníky a pak si losem určili ty, kteří popraví své druhy. Poslední povstalec spáchal sebevraždu. Masakr v Masadě přežily jen dvě ženy a pět dětí, které se skryly ve skalní cisterně na pitnou vodu. Právě ony pak vyprávěly, co se před útokem Římanů v pevnosti odehrálo.
Pár týdnů a konec
Obléhání Masady mělo podle dobových svědectví trvat několik let. Podle některých zdrojů padla Masada v roce 73, podle jiných v roce 74. Izraelští vědci pod vedením Guye Stiebela z univerzity v Tel Avivu nyní velmi důkladně prozkoumali jak samotnou pevnost, tak i zbytky po římském obléhání. Využili nejmodernější techniky včetně dronů, kamer s vysokým rozlišením, satelitních snímků, leteckého snímkování.
Zajímali se přednostně o systém zásobování pevnosti vodou, cesty z pevnosti i do pevnosti a také stopy po dobývání Masady - násep, který je dodnes patrný, i tábory legionářů. Využili toho, že se díky pouštnímu klimatu u Masady nachází jeden z nejlépe dochovaných obléhacích systémů z doby římské.
„Po mnoho let převažovaly teorie, které přerostly v moderní mýtus o tom, že obléhání Masady Římany byla krutá, tři roky trvající akce. V posledních letech ale vědci začali tento náhled z mnoha různých důvodů zpochybňovat. V naší studii byla tato otázka zkoumána poprvé moderními metodami, jež dovolují objektivní zhodnocení,“ říká Guy Stiebel.
Ve studii publikované vědeckým časopisem Journal of Roman Archaeology vycházejí Stiebel a spol. z velmi detailního 3D modelu Masady a jejího okolí.
„Máme k dispozici velmi spolehlivé odhady, kolik zeminy a kamení dokázali římští vojáci přemístit za jeden den,“ vysvětluje člen výzkumného týmu Hai Ashkenazi.
„Také víme, že se obléhání účastnilo 6000 až 8000 vojáků. Můžeme tedy velmi přesně odhadnout, jak dlouho jim trvalo, než vybudovali celý obléhací systém – osm táborů a kamennou zeď, která je chránila. Vyšlo nám, že to měli hotové za dva týdny. Z dobových pramenů vyplývá, že jakmile byl dokončen násep sahající k hradbám Masady, zahájili Římané poslední útok. Z toho plyne, že se pevnosti zmocnili nejvýše během pár týdnů. Celé obléhání tak netrvalo roky, ale jen týdny.“
Co se stalo v Masadě?
Guy Stiebel k tomu dodává: „Vyprávění o první židovské válce, o obléhání a o tragickém konci Masady, jak je líčí Josef Flavius, to vše se stalo součástí izraelské DNA a sionistického étosu a je to příběh známý po celém světě. Doba obléhání je klíčový prvek tohoto příběhu, protože ukazuje, jak těžké bylo pro slavnou římskou armádu dobýt pevnost a rozdrtit její obránce. Po mnoho let se předpokládalo, že obléhání trvalo dlouhé tři roky."
„Na základě našich zjištění ale tvrdíme, že římské obléhání Masady trvalo několik týdnů. Tak jako většina jiných říší, tak i Řím přišel, viděl a dobyl, čímž rychle a brutálně potlačil povstání na tomto odlehlém místě svého impéria. Náš závěr však této historické události neubírá na významu. Zbývá nám prozkoumat mnoho dalších otázek."
„Například proč Římané vynaložili tolik úsilí na dobytí této vzdálené a zdánlivě nedůležité pevnosti? Abychom našli odpověď na tuto a mnoho dalších zajímavých otázek, zahájili jsme rozsáhlý, inovativní výzkum v Masadě a jejím okolí. Shromažďujeme data a provádíme důkladné analýzy v laboratořích univerzity v Tel Avivu. Ve spolupráci s dalšími výzkumníky chceme vrhnout nové světlo na letitou záhadu: Co se na Masadě skutečně odehrálo?"