Nejpozději loni se na ukrajinském bojišti začaly prosazovat improvizované drony, které pro přenos obrazu a řízení používají namísto rádiového spojení tenký optický kabel.
První takto vybavené koptéry měly reálný dosah spíše jednotky kilometrů, ale díky odolnosti proti rušení je Rusko i Ukrajina nasazovaly stále častěji. Na sociálních sítích se proto po krátkém čase začaly šířit fotografie krajiny, kterou pokrývala hustá bílá pavučinka.
Vzhledem k trvanlivosti materiálu to bude jednou ještě pořádný ekologický problém – zvláště pak v oblastech předválečné zemědělské výroby.
Když nahlédneme třeba do specifikace 0,195mm vlákna od Molexu, dočteme se, že optické jádro tvoří křemenné sklo (syntehtic fused silica), které obalují tepelně odolné polymery na bázi polyimidů (třeba Kapton). Něco takového se v krajině jen tak nerozpadne a je to další stopa, které bude ještě dlouho po válce znehodnocovat půdu.
Maďar a hexakoptéra s 41 km optického vlákna
Obě strany (a pochopitelně Čína jako klíčový a relativně laciný dodavatel) jsou v každém případě nesmírně flexibilní, takže loňské rekordy jsou ty tam. Cívky s vláknem se postupně zvětšovaly a s nimi rostl i dolet dronů.
Z jednotek kilometrů to rázem byly desítky a zkraje roku se jedna z ukrajinských bojových celebrit – Robert Josypovyč Brovdi aka „Madyar“ – na sociálních sítích pochlubila hexakoptérou, která má k dispozici buben s úctyhodnými 41 kilometry optického vlákna!
Někdejší podnikatel v zemědělství se během války proslavil svými osobitými komentáři na internetu a záběry z produkce improvizované jednotky dronových bojovníků Maďarovi ptáci.
A protože ptáci se opravdu snažili, Brovdi se před pár dny dočkal jmenování velitelem bezpilotních systémů ozbrojených sil Ukrajiny.
Rusové se už chlubí 50 km
Nicméně se zdá, že ani 41km meta není a nebude definitivní, na ruských telegramových účtech se už totiž šíří (byť neověřené) záběry čínských cívek s 50 kilometry natočeného vlákna! Podle videa celý tubus včetně převodního obvodu váží pouhých 3,8 kilogramů a živý obraz z kamery dronu netrpí žádnou latencí.
Bzučící potvora s takovým nákladem by teoreticky doletěla ze Staroměstského náměstí až do Mladé Boleslavi. Pochopitelně ale jen v případě, že by se vlákno po cestě nepřetrhlo.
Dosavadní praxe ukazuje, že přinejmenším kratší mise fungují a optické FPV úspěšně útočí a pozorují okolí i na silně rádiově zarušeném území. Je to v prvé řadě dáno tím, že se vlákno odvíjí z bubnu na dronu, a nikoliv od operátora. Po odvinutí proto ihned klesá k zemi, kde nadále nehnutě leží.
Rizikem je pouze přelet nad frekventovanou oblastí (vozidlo na komunikaci může vlákno přetrhnout) a pak samozřejmě finální útok a divoké manévry, kde se může vlákno zaplést do překážek v bezprostředním okolí.