Příští rok 8. března uplyne deset let od okamžiku, kdy z obrazovek leteckých radarů zmizel Boeing 777 letecké společnosti Malaysia Airlines, letící na pravidelné lince MH370 z Kuala Lumpur do Pekingu. Dodnes není zcela jasné, co přesně se tehdy vlastně odehrálo, k čemuž přispěla i skutečnost, že se nepodařilo najít stroj ani jeho trosky.
Klíčem k jedné z největších dosud nevyřešených záhad v letectví by se mohli stát korýši. Skupina vědců z University of South Florida totiž vyvinula novou techniku, s jejíž pomocí dokážou rekonstruovat dráhu a původ trosek z nešťastného letu, informuje web Aerotime Hub.
Odemknou korýši tajemství?
Metoda, která byla publikována v odborném časopise AGU Advances, byla inspirována nálezem části ovládací plochy z křídla, jež byla v červenci 2015 vyplavena na břeh ostrova Réunion u afrického pobřeží. Byla pokrytá korýši – konkrétně se jednalo o vilejše stvolnaté (latinsky Lepas anatifera).
„Flaperon (pozn. red.: typ ovládací plochy, která kombinuje funkce klapek a křidélek) byl pokrytý korýši, takže jakmile jsem to uviděl, okamžitě jsem začal posílat e-maily pátracím týmům, protože jsem věděl, že geochemie jejich schránek by mohla poskytnout vodítko k určení místa havárie,“ uvedl v prohlášení docent Gregory Herbert z University of South Florida.
Korýši a další mořští bezobratlí denně zvětšují své schránky a vytvářejí tak vrstvy podobné letokruhům stromů. Chemické složení každé vrstvy je přitom určeno teplotou okolní vody v době jejího vzniku. Herbert se jako evoluční biolog zabývá studiem mořských systémů se zvláštním zaměřením na mořské bezobratlé s ulitami, jako jsou ústřice, korýši a mlži.
Schránky korýšů mohou být klíčem
V posledních dvou desetiletích Herbert vytvořil a zdokonalil metodu pro zjišťování teploty oceánu uložené v chemickém složení schránek bezobratlých. Své postupy již dříve použil k určení stáří a rizika vyhynutí obřích konžských mušlí a k prozkoumání environmentálních okolností provázejících zánik kolonie Jamestown.
Herbert vysvětlil, že francouzský vědec Joseph Poupin, který byl jedním z prvních biologů, jenž se nalezenou součástí ovládacích ploch zabývali, vyslovil domněnku, že největší korýši se mohli na částech letadla usadit krátce po havárii a velmi blízko místa, kde se stroj nyní nachází. „Pokud tomu tak je, teploty zaznamenané v těchto schránkách by mohly vyšetřovatelům pomoci zúžit oblast pátrání.“ řekl.
Vědci použili tuto úspěšnou metodu na malé korýše z nalezené ovládací plochy křídla letu MH370. S pomocí odborníků na korýše a oceánografů z univerzity v Galway zkombinovali údaje o teplotě vody uložené ve schránkách korýšů s oceánografickým modelováním a úspěšně vytvořili částečnou rekonstrukci jejich pohybu.
Ale najde se ztracené letadlo?
„Největší a nejstarší korýši zatím bohužel nejsou k dispozici pro výzkum, ale touto studií jsme dokázali, že metodu lze použít na korýše, kteří se na troskách usadili krátce po havárii, a rekonstruovat tak kompletní dráhu zpět k místu havárie,“ konstatuje optimisticky Herbert.
Pátrání po ztraceném letadle probíhalo několik tisíc kilometrů podél severojižního koridoru označovaného jako „Sedmý oblouk“, kam podle vyšetřovatelů mohlo spadnout poté, co mu došlo palivo. Protože se teplota oceánu podél oblouku může rychle měnit, mohla by podle Herberta tato metoda odhalit, kde přesně se stroj nachází.
I kdyby se letadlo nenacházelo v předpokládané oblasti, může zkoumání nejstarších a největších korýšů zúžit oblast pátrání v Indickém oceánu. „Letadlo zmizelo před více než devíti lety a my všichni jsme pracovali s cílem představit nový přístup, který by pomohl obnovit pátrání, pozastavené v lednu 2017, a který by mohl rodinám obětí pomoci uzavřít případ zmizelého letadla.“ řekl Nassar Al-Qattan, který se podílel na analýze.