Po padesátce to s námi jde s kopce duševně i fyzicky. Otázka, zda s postupujícím věkem upadá nejprve naše fyzička a to má za následek ochabnutí duševní výkonnosti, nebo zda se stáří nejprve „zahryzne“ do mozku a jeho devastace má fatální následky na naši tělesnou schránku, se může jevit tak trochu jako dilema o slepici a vejci.
Smutným faktem zůstává, že každých deset sekund umírá na Zemi člověk v důsledku zdravotních problémů, na jejich počátku stojí nízká fyzická aktivita. Ročně tak přijde o život 3,2 milionu lidí. Pokud bychom věděli, co je primární a co druhotné, mohli bychom se stárnutím účinněji bojovat.
Švýcarští vědci se pokusili tohle dilema rozlousknout. Využili k tomu rozsáhlou databázi projektu SHARE (Survey of Health, Aging and Retirement in Europe), z které získali údaje o více než sto tisíci lidí ve věku od padesáti do devadesáti roků.
Senioři z pětadvaceti evropských zemí procházeli každé dva roky prověrkou fyzičky i psychické kondice a to po dobu dvanácti let. Výsledky švýcarské studie zveřejnil vědecký časopis Health Psychology.
Mozek je tahoun, tělo se veze
Vědci už dlouho vědí, že s postupujícím věkem jdou pokles duševní výkonnosti a fyzické kondice ruku v ruce. Mezi oběma „sešupy“ existuje jasná korelace. Ta ale nemusí vždycky signalizovat příčinnou souvislost mezi oběma fenomény. A pokud už je jeden fenomén příčinou a druhý následkem, nevypovídá korelace nic o tom, jakou který jev hraje roli.
Tým pod vedením Borise Chevala využil data projektu SHARE k otestování tří různých modelů. V prvním sledoval, nakolik lze z dat o poklesu fyzické zdatnosti předvídat následný pokles duševní výkonnosti. Druhý model sledoval opačný postup, tedy nakolik lze vyčíst z poklesu duševní výkonnosti následný pokles fyzické zdatnosti. V třetím modelu hodnotili vědci vztah mezi fyzičkou a duševní kondicí „obousměrně“.
Nejlepší výsledky dával druhý model. Z údajů o poklesu duševní výkonnosti dokázali poměrně přesně stanovit, jak na tom bude člověk s fyzickou kondicí. Opačný postup přinášel podstatně horší výsledky a o moc lepší to nebylo ani při použití „oboustranného“ modelu.
„Znamená to, že duševní schopnosti určují zásadním způsobem fyzickou aktivitu člověka a potažmo i jeho fyzickou kondici. Samozřejmě je to uzavřený kruh, protože fyzická kondice zpětně působí na duševní výkonnost, ale tento vliv je podstatně slabší,“ shrnuje výsledky studie Boris Cheval.
Po padesátce jsme chtě nechtě odsouzeni k slábnutí na těle i duchu. Můžeme však ovlivnit rychlost, s jakou budeme duševně a fyzicky chřadnout. Úspěšněji se s následky stárnutí popasujeme, když budeme trénovat mozek.
„Naše studie dokazuje, že výkonný mozek nám nedovolí fyzickou pasivitu a tím, že budeme posilovat svou duševní výkonnost, donutíme fyzickou kondici, aby mozek následovala,“ říká Boris Cheval.
