Dvě třetiny Američanů jsou přesvědčeny, že roboty nahradí během nejbližších padesáti let člověka v mnoha profesích. A osmdesát procent věří, že jejich profese se to vážněji nedotkne. To je však hluboký omyl. Roboty už dlouho nahrazují dělníky např. na montážních linkách automobilek, ale prosazují se i v dalších lidských činnostech.
Roboty pro dojení krav už jsou v chlévech celkem běžné. Také česáče ovoce – od borůvek, přes jahody až po jablka – nahradí roboty. Australský robot Hadrian X staví zdi tempem tisíc cihel za hodinu. To je práce na jednu směnu pro dva zedníky.
Americký robot Tally zase v supermarketech kontroluje zboží v regálech a doplňuje ho tak, aby nakupující měli stále k dispozici plný sortiment v potřebném množství. Na burzovní zprávy už dnes nepotřebují redakce novin a webů žurnalisty. Napíše je za ně speciální software.
K velmocím v nasazení robotů do výroby patří Čína, Japonsko a Spojené státy. Nejtvrději však dopadne robotizace výroby na rozvojové země. Podle analýz Světového ekonomického fóra může v blízké budoucnosti ztratit práci více než 150 milionů obyvatel Vietnamu, Thajska, Filipín, Kambodže a Indonésie, což je zhruba polovina z celkového počtu pracovních míst v těchto zemích. Na dlažbě se ocitnou především lidé pracující v oděvním průmyslu.
Psychické následky
Vývoj a produkce robotů sice vytvoří nová pracovní místa, ale na jedno takhle získané místo připadne hned několik lidí, které roboty o práci připraví. Navíc jsou ke ztrátě zaměstnání nejnáchylnější lidé s nízkou kvalifikací a nově vytvořená místa budou vyžadovat vysokou kvalifikaci.
Někteří psychologové už proto zkoumají, jak se lidé nahrazení roboty vypořádají se ztrátou práce. Jak ukázali vědci z Technische Universität München a z Erasmus Universiteit Rotterdam ve studii publikované v časopise Nature Human Behaviour, naše reakce jsou rozpolcené. Jinak reagujeme, pokud o práci přijdou druzí, a jinak, když robot nahradí nás samotné.
Tým pod vedením Armina Granula z mnichovské techniky provedl průzkum mezi více než dvěma tisíci zaměstnanci z Evropy a Severní Ameriky a nechal je hodnotit celkem jedenáct různých scénářů. Ukázalo se, že lidé by upřednostnili, kdyby člověka nahrazovali v práci jiní lidé a nikoli roboty či software.
O sto osmdesát stupňů otočí v případě, že se jedná o jejich práci. Se ztrátou zaměstnání by se mnohem snáze vypořádali, pokud by je nahradil robot nebo software. Z dlouhodobého hlediska ale účastníci průzkumu vyjadřovali větší obavy z nahrazení robotem než jiným člověkem.
S roboty se neporovnáváme
Do výzkumu byli zařazeni i lidé, kteří nedávno skutečně přišli o práci. U těch se ukázalo, že se více porovnávají s lidmi než s roboty. Pokud ztratili práci po náhradě robotem, bylo to pro ně menší psychické trauma, protože tím tolik neutrpěla jejich důstojnost a sebevědomí.
„I když je nezaměstnanost důsledkem zavádění nových technologií, lidé ji stále vnímají ve společenském kontextu,“ říká člen výzkumného týmu Christoph Fuchs. "Pro zvládnutí zásadních změn na pracovním trhu je velmi důležité pochopit tyto psychologické efekty a minimalizovat jejich dopady na společnost.
Například nám to pomůže k vytváření lepších programů pro nezaměstnané. Lidé, kteří byli v práci nahrazeni roboty, nepotřebují tak výrazné upevnění sebeúcty. Mnohem důležitější je, aby se naučili nové dovednosti a do budoucna netrpěli obavami z další ztráty zaměstnání po náhradě robotem. Je možné, že reakce zaměstnanců na ztrátu zaměstnání v důsledku automatizace budou slabší, než když ztratí práci z jiných příčin, např. po přesunu výroby do zahraničí.“
Pramen: Nature Human Behaviour, Titulní foto: Mixabest, CC BY-SA 3.0