Říká se, že je lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Anebo, že co je doma, to se počítá. V řadě životních situací je ale lepší, když se řídíme zásadou, že kdo si počká, ten se dočká. Schopnost odolat pokušení rychlé odměny s vyhlídkou na větší zisk v budoucnu není v přírodě příliš rozšířená. U člověka se rozvíjí v dětství.
V roce 1972 provedl americký psycholog rakouského původu Walter Mischel na Stanford University slavný „marshmallow test“. Nabízel dětem bonbony (marshmallow) s tím, že mohou sladkosti sníst hned nebo vydržet čtvrt hodiny a pak dostanou dvojnásobek. Děti vykazovaly různou míru schopnosti „odložit uspokojení“.
Děti, které „uměly počkat“, byly následně v životě úspěšnější. Měly lepší prospěch ve škole, protože dokázaly vynaložit vyšší úsilí při učení. Byly zdravější, protože snáze dodržovaly zásady zdravého životního stylu a neměly tendenci k závislosti na návykových látkách.
Mischelův experiment byl později podroben silné kritice. Faktem ale zůstává, že schopnost „odloženého uspokojení“ vyžaduje představivost a plánování. Ve zvířecí říši ji v jednoduché formě vykazují jen tvorové obdaření výkonným mozkem.
Vedle šimpanzů nebo delfínů jsou to i papoušci nebo vrány. Nejnověji ji ale vědci prokázali u sépií. Tým vedený Alexandrou Schnellovou z University of Cambridge publikoval překvapivé výsledky ve vědeckém časopise Proceedings of the Royal Society B.
Titulní foto: David Sim from London, United Kingdom, CC BY 2.0
Je libo rybu nebo krevetu?
Vědci připravili sépiím v akváriu dvě různě označené komory. Jedna se otevírala v okamžiku, kdy do ní vědci vložili potravu. Druhá komora se otvírala s prodlevou. Opakováním sépie pochopily, že jedna komora nabízí okamžitý přístup a pokud se v ní objeví potrava, není na co čekat.
Pochopily také, že do druhé komory nemá cenu se dobývat, dokud neuplyne doba časové prodlevy. Vědci předkládali sépiím do komor buď rybí maso nebo krevetu. Rybím masem sépie nikdy nepohrdnou. Krevety však mají mnohem raději.
Během vlastního experimentu dali vědci potravu do obou komor. Sépie mohly mít okamžitě rybu, anebo krevetu se zpožděním. Pokud si sépie vybrala rybu, vědci z druhé komory krevetu odstranili. Sépie tak velmi rychle pochopily, že mají na výběr jen jednu ze dvou možností. Zpočátku se dveře komory s krevetou otevíraly s prodlevou deseti sekund, ale vědci čas postupně prodlužovali.
Sépie se celkem ochotně vzdávaly rybího masa v okamžitě se otevírající komoře a čekaly na otevření komory s krevetou. S prodlužujícím se časem, který uplynul do otevření komory, docházela sépiím trpělivost a braly za vděk rybou. Některé sépie ale s pokušením urputně bojovaly.
Mírně se odklonily od komory s rybím masem, aby je tahle návnada nepokoušela. Podobně reagují i jiná zvířata. Psi a papoušci zavřou oči nebo odvrátí pohled. Stejnou strategii volí i sojky. Děti a šimpanzi se někdy rozptylují hraním s jiným předmětem. Nejlepší sépie vydržela čekat sto třicet sekund. Nejhorší nevydržela nikdy čekat déle než padesát sekund.
I u zvířat jde sebeovládání ruku v ruce s inteligencí
Sebeovládání vědci pozorovali u různých druhů zvířat. Odolností vůči pokušení se však hodně liší. Pro potkany, kuřata nebo holuby je velmi těžké odolat pokušení a vydrží čekat jen několik sekund.
Šimpanzi, vrány a papoušci vykazují vyšší míru sebeovládání a na oblíbenou potravu vydrží čekat až několik minut. Sépie vykazovaly úroveň sebeovládání srovnatelnou s lidoopy, což bylo obzvláště překvapivé.
Podobně jako u lidí a šimpanzů byla také u sépií prokázána souvislost mezi schopností oddálit uspokojení a „inteligencí“. Sépie dostaly jednoduchý úkol. Do jejich akvária umístili vědci bílý a šedý plastový terč. Když si sépie vybrala šedý terč, dostala odměnu. Když zvolila bílý, nedostala nic.
Sépie se brzy naučily vybírat přednostně šedý terč. Potom vědci odměnu u terčů prohodili. Sépie se musely „rekvalifikovat“, protože odměnu dostávaly jen po volbě bílého terče. Rychleji se na novou situaci adaptovaly sépie, které podávaly lepší výkony při testech sebeovládání.
K čemu je zvířatům sebeovládání?
Proč se zvířata neřídí jednoduchou zásadou, že co snědí, to jim už nikdo nevezme? Celkem jednoduše lze sebeovládání a odkládané sebeuspokojení vysvětlit u dlouhověkých, pospolitě žijících živočichů. Platí to o lidoopech a také o ptácích, jako jsou vrány nebo papoušci.
Tím že sebeovládáním potlačí pokušení po okamžitém uspokojení svých potřeb, získávají lepší vyhlídky do budoucna a na prodloužení života. Dlouhověká pospolitě žijící zvířata také mohou sebeovládáním prospívat ostatním členům společenství.
Tím se posilují sociální vazby mezi zvířaty ve společenstvu a pro živočicha se do budoucna rýsuje vyšší pravděpodobnost, že někdo omezí uspokojení svých potřeb v jeho prospěch.
Podle další teorie se sebeovládání mohlo vyvinout v souvislosti s výrobou nástrojů. Když tato zvířata dostanou hlad, nepouští se hned do lovu nebo do hledání potravy. Potlačí nutkání se co nejrychleji nasytit. Tím získají čas na vytvoření funkčního nástroje, což jim následně dovolí efektivnější získávání potravy.
Pro sépie platí jiné vysvětlení
Žádné z těchto vysvětlení však pro sépie neplatí. Tito hlavonožci jsou krátkověcí, žijí samotářsky a nevyrábějí nástroje.
Alexandra Schnellová a její spolupracovníci proto vidí v sebeovládání u sépií extrémní příklad tzv. konvergentní evoluce, když sépie došly k podobnému výsledku jako šimpanzi nebo papoušci, ale ze zcela odlišných evolučních příčin.
U sépií se mohlo vyvinout sebeovládání pro úspěšnější lov. Sépie tráví většinu času skrytě. Změnou barvy kůže dosáhnou dokonalé kamufláže s okolím. Nehýbou se, aby na sebe neupozornily predátory. Tato opravdu dlouhá období skrývání sépie přeruší, jen když je hlad vyžene za kořistí.
Sebekontrola se u nich mohla vyvinout jako prostředek k optimalizaci loveckých výletů. Sépiím se vyplatí počkat, neútočit na první kořist, která se dostane do jejich dosahu, protože později můžou ulovit něco lepšího. Když už se mají při lovu vydávat všanc predátorům, musí kořist stát za to riziko.
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně
