Hubblův kosmický dalekohled byl na oběžnou dráhu vypuštěn z paluby raketoplánu v dubnu 1990. Během své historie si připsal na své konto bezpočet objevů. Také dnes vychází v průměru téměř 3 studie denně založené na jeho datech, což je o něco méně, než počet studií ze všech dalekohledů Evropské jižní observatoře (ESO) dohromady.
Hubble také zažil několik poruch a přivítal pět misí raketoplánu. Borci ve skafandrech prodloužili jeho životnost a vylepšili jeho schopnosti. Pomalu ale jistě se však blíží jeho konec... a nebo je už tady?
Goddarde, máme problém
Hlavní počítač Hubblova dalekohledu je pořádný pedant. Od svého kolegy, který má pod palcem vědecké přístroje, chce dostávat signál „keep-alive“, aby věděl, že je vše v pořádku. V neděli 13. června krátce po 22. hodině našeho času tento signál nepřišel. V důsledku toho hlavní počítač automaticky přepnul všechny Hubblovy vědecké přístroje do nouzového režimu.
Signál, který měl přijít, ale nepřišel, měl vyslat zmíněný počítač užitečného zatížení. Inženýři operačního střediska ho následující den restartovali, ale problém se opakoval.
Po analýze dostupných dat začal tým zkoumat, zda příčinou není degradující paměťový modul. Stejně tak se začali pokoušet přepnout na jednu z několika záloh paměťového modulu, ale iniciační proces se nepodařilo dokončit.
Ve čtvrtek 17. června byl proveden další pokus o opětovné zprovoznění modulů v naději na získání dalších diagnostických informací.
Když tyto pokusy selhaly, operační tým předpokládal, že za to může jiný kus hardwaru a chyby paměti jsou pouze příznakem. Další možností byl hardware standardního rozhraní (STINT), který propojuje komunikaci mezi centrálním procesorovým modulem (CPM) počítače a dalšími komponentami. Jenomže ani hledání řešení v této oblasti ke zdárnému konci problému nevedlo.
Na první pohled by to nebyl tak velký problém. Počítače užitečného zatížení jsou naštěstí dva, a tak mohla NASA nahodit záložní. K tomu došlo 23. června vůbec poprvé v historii dalekohledu. Bohužel i záložní mašina z 80. let vykazuje stejný problém. Je tedy logické, že příčina potíží bude někde jinde.
Oprava na dálku pokračuje. Vědecké přístroje i klíčové systémy pro řízení dalekohledu v kosmickém prostoru jsou podle NASA v pořádku.
Konec se blíží tak jako tak
Bez ohledu na další vývoj aktuálního problému se konec legendy blíží. Ve skutečnosti ale mohl nastat už dávno. První servisní mise raketoplánu proběhla v roce 1993, kdy astronauti mimo jiné opravili optickou vadu, na kterou se přišlo po startu (sférickou aberaci).
Poté proběhly další mise. V roce 2003 došlo k nehodě raketoplánu Columbia a vypadalo to, že servisní mise, která proběhla o rok dříve, bude poslední. NASA nechtěla dát všanc životy astronautů v případě, že by se během startu opakoval problém, který postihl Columbii.
Pokud by došlo k poškození tepelného štítu vesmírného korábu, nemohli by se astronauti uchýlit do bezpečí Mezinárodní vesmírné stanice. Podobný přelet sice funguje na filmovém plátně (zdravíme Sandru Bullock), ale nebeská mechanika je složitější.
Vývoj nástrojů pro prohlídku tepelného štítu a jeho případnou opravu však přiměl NASA své rozhodnutí přehodnotit. V květnu 2009 proběhla další a poslední servisní mise.
Během mise STS-125 dostal Hubble i udělátko s názvem Soft Capture Mechanism, který v budoucnu umožní zachycení dalekohledu družicí. Jejím úkolem bude bezpečné stažené legendy do atmosféry.
Hubble dnes obíhá ve výšce 535 km, ale postupně bude klesat vlivem třetí o řídké vrstvy atmosféry. Nekontrolovaný sestup někdy mezi léty 2030 a 2040 by představoval riziko, protože některé části zrcadla a dalších komponent patrně průlet atmosférou přežijí. Mimochodem... Hubble obíhá se sklonem 28 stupňů vůči rovníku. Nad Českem nepřelétá a nemůže tak na naše území nikdy dopadnout.
V uplynulých letech se objevily úvahy o další servisní misi. Na raketoplány už sedá prach, takže astronauty či roboty by muselo k teleskopu dopravit něco jiného. Ve hře byl raketoplán Dream Chaser, kosmická loď Orion nebo Crew Dragon. Nad rámec úvah se ale tyto plány zatím nedostaly.
