Nežijeme pouze v multivesmíru. Žijeme v multidimenzárním multivesmíru. Velký třesk rozhodně nemůže být jediný, jak si spousta lidí myslí. Velkých třesků v nekonečném multidimenzárním multivesmíru je nekonečné množství. Vznikají a zanikají neustále, to každou nejmenší jednotku času, kterou vzhledem k její nekonečnosti i různorodosti vnímavosti nelze a možná ani nikdy nebude možné absolutně pozorovat. I když jeden nikdy neví...Kritici tvrdí, že teorie multivesmíru je nevědecká, protože i pokud jiné vesmíry existují, nelze je pozorovat. To je ale omyl. Nevědecké, aplikujeme-li na tvrzení kritiků definici vědecké metody, je právě ono takové tvrzení kritiků. Nelze říci, že něco nelze pozorovat. Lze říci, že to (zatím) neumíme pozorovat. Totiž to, že něčemu nerozumíme, neznamená, že jde o kouzla, čáry nebo obecně jakési nadpřirozeno. Jde o pro nás neznámý jev, anebo použití technologie. Jakmile ovládneme technologii kvantového zrcadla nebo umělého vytváření červích děr, budeme moci další vesmíry nejen pozorovat, ale libovolně se mezi nimi i pohybovat.Co je ale tedy ten velký třesk, ze kterého prýští hmota utvářející nově se rozpínající nový vesmír? Co je na jeho druhé straně? Odpověď je až trapně jednoduchá. Černá díra. Nic než toto nedává větší logiku a dokonalý smysl. A co je to vlastně ten multidimenzární multivesmír? Protože už tento text je pro lidi příliš dlouhý, můžeme si o tom napsat někdy příště.
