Když firma Colossal Biosciences letos v dubnu oznámila narození tří „pravlků obrovských“, světová média jásala: poprvé v dějinách někdo vrátil zpět do života vyhynulý druh. Původní oznámení ale přišlo bez recenzované studie a preprint neobsahoval termín „deextinkce“.
Vědecká komunita ale brzy vystřízlivěla. Ukázalo se, že místo pravých pravlků obrovských (Aenocyon dirus) jde o geneticky upravené vlky obecné, jejichž DNA byla v několika desítkách míst přepsána podle starověkých vzorců.
Překlenout miliony let nelze dvaceti zásahy
Genetická editace, kterou Colossal použil, stojí na technologii CRISPR. Ta umožnila vědcům vložit do genomu vlka obecného dvacet úprav ve čtrnácti genech. Tyto modifikace měly napodobit některé znaky vyhynulého druhu – například větší tělo, širší lebku nebo světlou srst.
Ve skutečnosti však do mláďat pojmenovaných Romulus, Remus a Khaleesi přímo nevstoupila žádná starověká DNA. Výsledkem je zvíře, které se sice může pravlku obrovskému podobat, ale z genetického hlediska zůstává vlkem obecným s několika úpravami.
Vědecká komunita mluví jasně: těch dvacet zásahů do DNA zkrátka nestačí. Nejde tedy o klonování ani o genetickou rekonstrukci na bázi původní DNA. Sekvence ze 13 000 let starého zubu a 72 000 let staré ušní kůstky posloužily kvůli přílišnému poškození pouze jako reference. Jde tedy o jakousi fenotypovou napodobeninu – zvíře, které vypadá podobně, ale geneticky se zásadně liší.
Tvrzení o „deextinkci“ – tedy skutečném vzkříšení vyhynulého druhu – tak narazilo na ostrou kritiku. Odborníci z IUCN i řada nezávislých biologů upozorňují, že pravlk obrovský a vlk obecný jsou oddělené rody, které se před miliony let rozdělily, a že několik desítek změn v genomu nemůže překlenout propast statisíců rozdílů. „Tohle není pravlk obrovský. Je to vlk s několika změnami,“ shrnul jeden z kritiků.
Střet vědy, marketingu a velkých peněz
Firma Colossal Biosciences nakonec pod tlakem přiznala, že její zvířata jsou „vlci obecní s dvaceti úpravami“ a že vzkřísit zcela identický vyhynulý organismus není možné. Začala proto mluvit o „funkční deextinkci“ – tedy o vytváření organismů, které se starověkému druhu podobají vzhledem i některými vlastnostmi, ale nejsou jeho genetickou kopií. Tento posun je reakcí na vědeckou kritiku i snahu udržet si důvěru veřejnosti a investorů.
Za pozornost stojí, že technologie vyvinuté pro projekt pravlka obrovského mají i konkrétní přínos pro ochranu přírody. Colossal například úspěšně naklonoval kriticky ohrožené vlky červené, čímž zvýšil genetickou diverzitu populace v zajetí. Podobné postupy mohou pomoci zachránit i další ohrožené druhy, což je argument, proč má smysl do těchto technologií investovat.
Tento případ ilustruje, jak se střetávají vědecké ambice, marketingové strategie a zájmy investorů. Colossal Biosciences sází na charismatické druhy a silný příběh „nápravy přírody“, což přitahuje investory i pozornost médií. Jenže právě tato strategie může vést k přehánění a zjednodušování, které vědecké komunitě vadí. Otázka, co vlastně znamená „vzkřísit druh“, tak zůstává otevřená – a s ní i etické, ekologické a právní dopady těchto pokusů.
Colossal posunul hranice genetického inženýrství a zároveň otevřel debatu o možnostech i rizicích „deextinkce“. Skutečné vzkříšení pravlka obrovského se však zatím nekoná. Místo návratu pravěkých šelem máme před sebou fascinující, ale stále kontroverzní experiment na pomezí vědy, byznysu a lidské touhy napravovat minulost.