Zajímavá myšlenka, 550 AU mise (~ 76,23 světelné hodiny)? Myslím však, že zde budou vážné $ důvody, proč se nic podobného za mého života nestane. Vždyť jen kdo zná, projekt na hledání gravitačních vln ve vesmíru (a tedy možnosti mnohem vyšší citlivosti) ví, jaké problémy jej provázejí. eLISA (názvy se mění), nejprve 3 satelity, pak 2, dnes se testují zmenšené odrazivé krychle (zlato / platina), pro laserový paprsek, minimální vzdálenost, samotný mechanismus, síla a napájení paprsku (miliony kilometrů) ani na papíře. Den finálního vypuštění - v nedohlednu, resp. +2034. Kdy asi vyšleme cokoliv za hranice sond, Pioneer, Voyager, tak aby přístroj by nadále funkční, nepotřeboval údržbu, byl spolehlivý, dokázal na místo nejen doletět, ale také zabrzdit (pro tak daleký let, je nutná poměrně vysoká rychlost, tím je ovšem nutné u cíle tuto energii zase odebrat). Ano, já bych o takové technologii věděl (NASA pokročilý iontový pohon či VASIMR je jedno), dokonce lze uvažovat i o peletách a fúzi, jenže tyto pohony (a přístroje pochopitelně také) musí živit proud a ten musí produkovat reaktor (při těchto vzdálenost 100%, ideálně více - redundance, v těch končinách se poškozený může odpojit, ale sotva opravit či dopravit "náhradní"). Mezinárodní smlouvy zakazují vynášení nukleárních zařízení, ta nejsou vůbec zkonstruována (v podstatě reaktor podobný těm na letadlových lodích, ponorkách, vhledem k dnešním nosičům menší - lehčí, výměna paliva by musela být automatická, přímo za letu (roky provozu), vyhořelý blok se zahodí kam? Do prostoru kam jinam. Nic takového není testováno, ani na Zemi, ani na oběžné dráze, takže tyto možnosti jsou technicky zatím mimo a dlouho budou.
