Představte si, že čekáte na životně důležitý orgán, ale před vámi je nekonečný seznam čekatelů. Situaci by mohly jednou provždy změnit xenotransplantace – tedy transplantace orgánů mezi živočišnými druhy. Přelomovou událostí se stal zákrok na Richardu Slaymanovi – prvnímu pacientovi, který dostal geneticky upravenou prasečí ledvinu. Přestože zemřel, jeho smrt nebyla dle aktuálních zpráv důsledkem transplantace.
Xenotransplantace není v medicíně žádnou novinkou. Vědci už dlouhé roky hledají způsoby, jak překonat imunologické překážky a přizpůsobit zvířecí orgány lidskému tělu. Hlavními kandidáty se stala prasata, zejména kvůli velikosti jejich orgánů a genetické přizpůsobitelnosti. Klíčové rozdíly mezi prasetem a člověkem jsou eliminovány pomocí genetických úprav.
Richard Slayman trpěl těžkou cukrovkou a selháním původně transplantované ledviny. Ve svých 62 letech podstoupil operaci, při které mu byla transplantována geneticky modifikovaná prasečí ledvina. Po zákroku byl propuštěn z nemocnice, a dokonce si užíval běžné aktivity. Poté však náhle zemřel, což vyvolalo řadu otázek. Později se ukázalo, že jeho náhlou smrt způsobilo srdeční selhání, nikoli transplantovaný orgán.
Zemřel na neočekávanou srdeční příhodu
Informaci o tom, že Richard Slayman zemřel na srdeční selhání, poskytl vedoucí oddělení transplantační chirurgie v Massachusetts General Hospital Tatsuo Kawai. Oznámil to během panelové diskuze pořádané deníkem The Boston Globe v listopadu 2024. Doktor Kawai doslova uvedl, že pravděpodobnou příčinou úmrtí byla „neočekávaná srdeční příhoda“. Slayman měl již před transplantací dlouhodobé srdeční problémy.
Předchozí podobné experimenty taktéž skončily nezdarem. Například David Bennett, kterému bylo v roce 2022 transplantováno prasečí srdce, taktéž zemřel – tentokrát však kvůli přehlédnutému prasečímu viru. Zkušenosti z těchto případů ale zlepšily bezpečnostní opatření a výrazně zvýšily naději, že budoucí zákroky budou v tomto směru bezpečnější.
Firma eGenesis, která vyvíjí geneticky modifikovaná prasata, plánuje zahájení klinických studií s ledvinami, srdci i játry. Výzkum bude zahrnovat nejen transplantace, ale též využití orgánů mimo tělo – například játra by mohla fungovat podobně jako dialýza. Tento vývoj by mohl zásadně zlepšit dostupnost orgánů.
Naděje vkládaná do xenotransplantací
Jen ve Spojených státech čeká na transplantaci více než 100 000 lidí. Klasické dárcovství orgánů pokrývá pouze zlomek této potřeby. Xenotransplantace by mohla být odpovědí na tuto krizi a měla by nabídnout druhou šanci těm, pro které čas hraje zásadní roli.
Ačkoli xenotransplantace slibují revoluci, vyvolávají také řadu otázek týkajících se etiky a bezpečnosti. Jsou genetické úpravy správné? A co riziko přenosu zvířecích nemocí na člověka? Aby si tyto metody získaly důvěru, bude nezbytná diskuze mezi odborníky i veřejností.
Příběh Richarda Slaymana je ukázkou lidské odvahy a vědeckého pokroku. Přestože nejsou bez rizik, mohly by xenotransplantace zachraňovat tisíce životů. Jak prohlásila Slaymanova rodina: „Jeho odkaz dává naději všem, kteří zoufale čekají na záchranu.“
Zdroje: massgeneral.org, gizmodo.com.