Do srdce Yellowstonského národního parku pronikla nemoc označovaná jako chronické chřadnutí jelenovitých (Chronic Wasting Disease; CWD). Jde o smrtelné onemocnění postihující volně žijící zvířata. Dle deníku The Guardian je to důvod k obavám z možných dopadů na lidské zdraví.
Nemoc známá také jako „Zombie Deer Disease“ (nemoc zombie jelenů) ohrožuje nejen zvířata v národním parku, ale také vyvolává obavy z překročení bariéry mezi druhy, což připomíná strach z epidemie „šílených krav“. V souvislosti s těmito obavami odborníci zdůrazňují naléhavou potřebu bdělosti a preventivních opatření.
Nemoc zombie jelenů
Onemocnění způsobené priony bylo v Yellowstonském národním parku objeveno v říjnu po smrti jednoho jelena. Do té doby se nenápadně šířilo Severní Amerikou, přičemž obavy vyjadřovali především lovci poté, co spatřili podivně se chovající jeleny. Nemoc napadá mozek a nervový systém jelenů. Infikovaná zvířata pak trpí vyčerpáním, nadměrným sliněním a vyznačují se tzv. „prázdným pohledem“. Tento stav je často přirovnáván k zombiím.
Nemoc představuje zásadní výzvu pro ochranu divoké přírody, jelikož má potenciál značně narušit přirozenou rovnováhu v ekosystémech, kde se vyskytuje. Vedle dopadu na zdraví postižených zvířat může mít vliv i na predátory a další druhy závislé na zdravé populaci jelenovitých.
Epidemiolog Michael Osterholm, který se proslavil studiem „nemoci šílených krav“, označil CWD za „pomalu se rozvíjející katastrofu“. Její neúnavné šíření, které se vyznačuje smrtelnými, nevyléčitelnými a vysoce nakažlivými rysy, vyvolává obavy z problémů z vyhubení jak u nakažených zvířat, tak v kontaminovaném prostředí.
Co jsou priony?
Prion je druh proteinu, který se vyskytuje přirozeně ve všech savcích, včetně lidí. Tyto proteiny se obvykle nacházejí ve tkáních, zejména v mozku. Problém nastává, když se priony nesprávně složí (zformují) - tato změna pak způsobuje, že se stávají škodlivými.
Když je prion nesprávně složen, může se tato abnormální forma přenášet na jiné, normálně složené priony. Tento proces vede k řetězové reakci, kdy se stále více prionů mění na abnormální formu. Toto se děje postupně a může trvat dlouhou dobu, než se objeví první příznaky nemoci. Abnormálně složené priony jsou odolné vůči metodám, které fungují na běžné patogeny, jako jsou bakterie a viry. Je velmi obtížné je odstranit nebo zničit.
Abnormální priony mohou způsobit řadu vážných neurodegenerativních onemocnění, známých jako transmisivní spongiformní encefalopatie (TSE). Mezi tyto nemoci patří klusavka u ovcí a koz, bovinní spongiformní encefalopatie (BSE, známá jako nemoc šílených krav) u skotu a Creutzfeldt-Jakobova nemoc u lidí. Tyto nemoci postihují mozek a nervový systém a jsou vždy smrtelné.
Jedním z hlavních problémů spojených s prionovými nemocemi je, že se projevují až po dlouhé době od expozice, což znesnadňuje jejich rychlou detekci a kontrolu. V případě chronického chřadnutí jelenovitých se jedná o nemoc postihující jelenovitá zvířata, kde abnormální priony způsobují podobné neurodegenerativní symptomy.
Záludná choroba
Ačkoli CWD postihuje především jelenovité – jeleny, losy a soby – hrozba prolomení bariéry mezi druhy je stále aktuální. Odborník na přenos CWD Cory Anderson zdůrazňuje, že neexistence prokázaného případu přenosu mezi druhy není zárukou proti potenciálním budoucím rizikům, a uvádí paralely s epidemií „šílených krav“ ve Velké Británii.
„Máme co do činění s nemocí, která je nevyhnutelně smrtelná, nevyléčitelná a silně nakažlivá. Obavy vzbuzuje i to, že nemáme účinný a snadný způsob, jak ji vymýtit, a to ani u zvířat, která infikuje, ani v prostředí, které kontaminuje.“ uvádí Anderson. Ve špíně nebo na povrchu může přetrvávat roky a podle vědců je odolná vůči dezinfekčním prostředkům, formaldehydu, záření a spalování při teplotě 600 °C.
Podle veterináře a bývalého šéfa oddělení pro zdraví zvířat v americké federální agentuře Fish & Wildlife Service Thomase Roffeho je objev nemocného jelena v Yellowstonu, jehož ekosystém je místem výskytu největší a nejrozmanitější škály volně žijících savců v kontinentálních Spojených státech, důležitým varováním pro veřejnost.
Odbornice na ekologii chorob Raina Plowright dává CWD do širšího globálního kontextu zoonotických patogenů překračujících bariéry mezi druhy. Spolu s tím, jak lidská sídla zasahují do biotopů volně žijících zvířat, se zvyšuje riziko kontaktu se zvířaty přenášejícími nákazu, což vyvolává obavy z možného přenosu. V souvislosti s probíhající loveckou sezónou úřady vyzývají k důslednému testování zvěře na přítomnost nemocí.
Možnost přenosu na člověka
V USA a Kanadě si chronické chřadnutí jelenovitých získalo pozornost nejen proto, že postihuje vysokou zvěř, ale také kvůli možnosti, že by mohlo přeskočit mezi druhy. Jeleni by mohli nakazit hospodářská zvířata, jiné savce, ptáky nebo dokonce člověka.
„Epidemie BSE ve Velké Británii poskytla příklad toho, jak se ze dne na den mohou věci zvrtnout, když dojde k přenosu, řekněme, z hospodářských zvířat na lidi,“ říká Anderson. „Mluvíme o tom, že by mohlo dojít k něčemu podobnému. Nikdo neříká, že se to určitě stane, ale je důležité, aby lidé byli připraveni.“
Aliance pro veřejnou ochranu divoké zvěře v roce 2017 odhadla, že lidé ročně nevědomky snědí 7 000 až 15 000 zvířat nakažených CWD a očekává nárůst tohoto počtu o 20 % ročně. Jen ve Wisconsinu, kde je testování zvěřiny dobrovolné, pravděpodobně snědlo maso z nakažených jelenů mnoho tisíc lidí.