Ale verit a neverit, to neni na stejny urovni. Muzu verit, ze mi ve sklepe bydli trpaslici, sice jsem nikdy zadnyho nevidel a nikdo jinej taky ne, ale pokud by doslo na nejaky dokazovani, bude to jednoznacne na mne. Odpurci mi nikdy nemuzou dokazat, ze tam zadni trpaslici nejsou, vzdycky to muzu odmitnout, ze jen spatne hledali. Ale mne staci chytit jen jednoho a hned mam nezpochybnitelnej dukaz, ze tam jsou.Lze se bavit o tom, ze "hardcore nevira", tzn. ze zadnej buh za zadnych okolnosti a v zadny forme existovat nemuze, je taky vira. Ale to si myslim, ze zase tolik lidi nema, podle me je to prumernymu nevericimu spis ukradeny. Mozna nejakej buh je, mozna ne. Pokud ano a fakt nam stvoril celej vesmir, tak je to asi hodnej strejda a je od nej moc hezky, ze to udelal. Ale co s tim dal? Pokud to nekomu pomaha, at v nej klidne veri a modli se k nemu (i kdyz ten ma pravdepodobne dulezitejsi veci na praci, nez to poslouchat). Ono to asi nemusi byt spatny. Kdyz se treba clovek dostane do nejaky bezvychodny situace, tak neverici racionalne vyhodnoti ze je v haji a optimismu mu to neprida. Zatimco verici si je jistej, ze buh ho v tom urcite nenecha a muze to snaset lip. Zda skutecne verici vytrva az do posledniho dechu, nebo jestli si jeste stihne uvedomit to zklamani, ze ho v tom buh prece jen nechal, tot otazka. Ale to je jejich vec. Problem je, ze se vira v boha neprijemne casto zvrhava v presvedceni, ze jen verici v (toho spravnyho) boha je dobrej clovek a ze je potreba "neco udelat" s tema ostatnima, napriklad jim zakroutit krkem.
