Od ledna 2024 bude možné sdílet vyrobenou energii – ať už mezi rodinnými domy, tak v bytových domech. Právě jejich případ bude patřit k nejvýhodnějším a dá se čekat, že sdílení v rámci SVJ bude v praxi nejčastějším modelem využitím komunitní energetiky. Na rozdíl od rodinných domů tady budou platit rozdílná pravidla.
Samostatná odběrná místa
Sdílet energii z fotovoltaiky na střeše bytového domu mezi jednotlivé bytové jednotky bylo možné i v minulosti, celý proces byl ale velmi komplikovaný a v praxi se přes tyto překážky prokousal jen zanedbatelný zlomek domů. Novela energetického zákona ty největší odstranila a pro vytvoření energetické komunity v bytovém domě nastavila solidní legislativní i technické podmínky.
V prvé řadě odpadla nutnost bytové jednotky sdružovat pod jedno odběrné místo – všechny byty budou i nadále působit jako samostatná OM, tudíž nic nebude bránit výběru libovolného dodavatele. Stejně tak to znamená, že každá domácnost bude dostávat vlastní (měsíční) vyúčtování od svého dodavatele, jenž informaci o spotřebě ze sdíleného zdroje obdrží od provozovatele distribuční soustavy.
Tím odpadnou starosti s rozúčtováním mezi jednotlivé byty a energie spotřebovaná ze sdílené fotovoltaiky se jednoduše odečte od celkové spotřeby. Rozdílem oproti energetickým komunitám tvořených rodinnými domy je absence distribučního poplatku. Distribuční síť není v případě sdílení v rámci SVJ využívána a odečítat se tedy bude jak obchodní silová, tak distribuční složka ceny energie. Změny se tak nedotknou pouze dalších fixních plateb jako je poplatek za jistič a stálý plat.
Pokračování 2 / 3
Nevýhodné alokační klíče
Zádrhelem, který může mnohá SVJ od sdílené energetiky odradit, je metoda dělení vyrobené energie. Pracovat bude s alokačním klíčem, který bude pevně nastavený mezi jednotlivá přidružená odběrná místa (tedy zapojené bytové jednotky). Ten jasně určí maximální možnou spotřebu konkrétního bytu. Ve své grafice s příkladem z praxe to ukazuje ERÚ:
OM = odběrné místo
FVE = fotovoltaická elektrárna
HDV = hlavní domovní vedení
Statický alokační klíč na začátku určí, že tři přidružená odběrná místa mají výrobu přidělovanou v poměrech 30 %, 30 % a 40 %. Pokud k nim ze střešní fotovoltaiky přiteče za 15 minut 10 kWh, logicky si je rozdělí v poměru 3 kWh, 3 kWh a 4 kWh. Zbytek svého momentálního příkonu budou muset jednotlivé byty dokoupit ze sítě.
Takováto situace ve skutečnosti bude nastávat jen zřídka. Mnohem častější bude situace, kdy budou mít odběrná místa spotřebu výrazně nerovnoměrnou – jeden byt ji může mít vyšší, než je alokovaná hodnota a další byty spotřebovávat nebudou. V ideálním světě by se ze sdíleného zdroje pokryla celá spotřeba prvního bytu i nad rámec alokačního klíče; ten by ale musel být dynamický, nikoli statický, který byl novelou zaveden. Stane se tedy to, že elektřina alokovaná pro dva byty bez aktuální spotřeby poputuje k prodeji do distribuční sítě a byt s vyšší spotřebou bude dokupovat.
Statický alokační klíč se tak pro energetické komunity v bytových domech stane podobným trnem v oku, jakým je fázové měření pro běžné solárníky. Zatímco jejich situaci však mohou alespoň z části řešit asymetrické střídače, statický alokační klíč může vyřešit až budoucí novela zákona.
Alespoň částečnou úlitbou může být možnost alokační klíč průběžně měnit. Pokud se na tom všichni členové dohodnou, mohou se alokované poměry upravit a částečně tím pokrýt měnící se nároky na energii v průběhu roku. Změna se vždy projeví v první den následujícího měsíce.
Zákonné podmínky určují i nejmenší možnou hodnotu, kterou je možné pro jedno přidružené odběrné místo alokovat: 0,5 kWp nezávisle na výkonu sdíleného zdroje. Naopak přesnost alokačních klíčů zákon nijak nestanovuje a bude tak narážet pouze na technické možnosti distributorů. Nastavení klíčů tak bude možné v desetinách, pravděpodobně i setinách procent.
Pokračování 3 / 3
Nové elektroměry zdarma
Aby mohlo sdílení energie z vlastního zdroje fungovat, je potřeba tzv. průběhové měření. To je mnohem sofistikovanější než běžný elektroměr a v intervalech 15 minut zaznamenává jak spotřebu, tak výrobu. Jen díky tomu může provozovatel distribuční soustavy změřit spotřebu ze sdíleného zdroje a ze sítě. A na druhé straně potom dodávky do sítě, o které se v bytovém domě bude starat tzv. vůdčí odběrné místo.
Protože průběhové elektroměry spadají do kategorie tzv. vyššího typu měření, doposud je bylo nutné platit. A to jak samotné pořízení, tak vysoké měsíční paušály. Protože je ale nyní průběhové měření pro energetické komunity zákonem dané, distributor musí průběhové elektroměry vyměnit na svoje náklady a za jejich provoz si nesmí účtovat poplatky. Situace je stejná jako u běžné fotovoltaiky připojené k distribuční soustavě s možností prodávat přetoky.
EG.D jako první distirbutor zveřejnil Mapu připojitelnosti. V modrých oblastech nelze zbudovat výrobnu - z fotovoltaiky na rodinných domech nelze prodávat přetoky a na bytových domech nepůjde vybudovat sdílený zdroj
Až příští rok ukáže, jak bude sdílení energetiky fungovat v praxi ať už na úrovni rodinných či bytových domů. Již nyní je ale nejvyšší čas v rámci SVJ nové možnosti projednávat. I když totiž došlo ke zjednodušení podmínek, stále je třeba splnit mnohé podmínky s nemalým množstvím byrokracie. V každém případě by ale první věcí mělo být ověření toho, zda je možné sdílený zdroj připojit k síti. Pokud totiž nebude vyhovovat kapacita sítě, zdroj nebude možné zbudovat ani v případě, že by přetoky nesměřovaly do sítě.
V případě ED.G je ověření nejrychlejší díky Mapě připojitelnosti. V modře označených místech už kapacita nevyhovuje a je v nich možné pouze připojení nesdílených zdrojů bez prodejů přetoků. U dalších dvou distributorů ČEZ a PRE je nutné podat žádost o připojení výrobny k distribuční soustavě. Distributoři mají 15 dnů na kontrolu samotné žádosti a dalších 15 dnů na ověření kapacity sítě a možnost připojení.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně