Třicet let stará klasická karetní hra Microsoft Solitaire byla zařazena do herní síně slávy, kde pomyslně stanula po boku legendárních titulů jako jsou Doom, Tetris, Pokémon, The Legend of Zelda nebo World of Warcraft. Americké Strong National Museum of Play tím ocenilo její důležitou roli v historii her.
Solitaire se poprvé objevil jako součást Windows verze 3.0 v květnu roku 1990. Podobně, jako další v té době populární hra Hledání min (Minesweeper), bylo jedním z cílů této aplikace naučit uživatele používat v té době relativně nový a nepříliš zažitý hardware v podobě počítačové myši.
Solitaire jako výuka práce s myší
Při hraní této pasiánsové karetní hry se uživatel přívětivou a zábavnou formou učil základy práce s myší – klepnutí, poklepání a přesouvání objektů. Zejména pro začátečníky, zvyklé do té doby pouze na klávesnici, to byl jednoduchý a nenásilný způsob, jak se naučit principy, které dnes považujeme za naprosto samozřejmé.
I když počet „myší nepolíbených“ uživatelů v průběhu následujících let postupně klesal, Solitaire byl součástí všech verzí operačního systému až do Windows 7. Teprve v roce 2012 byl nahrazen mnohem rozmanitější sadou karetních her.
Kombinace jednoduchého ovládání, snadno pochopitelných pravidel a integrace do operačního systému znamenala, že hra byla nainstalována na více než miliardě počítačů. Lze tak předpokládat, že ji hrálo až několik miliard lidí. V současnosti je lokalizována do 65 jazyků a hrají ji uživatelé na více než 200 trzích po celém světě včetně Antarktidy.
Solitaire do síně slávy?
Ač Solitairu nelze upřít chytlavost a širokou uživatelskou základnu, je jeho zařazení do síně slávy přeci jen trochu polemické. Ve své podstatě jde o pouhé přenesení tradiční karetní hry do počítačového prostředí, které rozhodně neoslní grafickou stránkou ani celkovým provedením.
Z vizuálního hlediska hra nabízela v podstatě jen přesouvání obdélníčků s vyobrazením karet na příslušná místa. Samozřejmě nemůžeme zapomenout na doslova ikonickou závěrečnou animaci v případě úspěšného dohrání do konce, kdy karty z balíčků seskakovaly a odrážely se od spodní hrany okna aplikace.
Nutno konstatovat, že ani z hlediska hratelnosti se nejednalo o nejlepší titul ve svém oboru. V určitých konfiguracích nebylo možné hru dotáhnout k vítěznému konci. To je v ostrém kontrastu se služebně mladší hrou FreeCell, kde teoreticky z jakéhokoli výchozího stavu existuje šance na výhru.
Jak se tam Solitaire dostal?
Při výběru her, které mají nárok na vstup do síně slávy, porota posuzuje celou řadu kritérií. Hodnotí například to, nakolik široce jsou jednotlivé tituly známy a jestli si udržely popularitu i v průběhu let. V těchto kritériích je odpověď v případě Solitairu nesporně kladná.
V úvahu se bere také to, zda daný titul ovlivnil jiné hry a hráčskou komunitu. V tomto směru se Solitaire sice může jevit jako skromný příklad herní kultury, ale uvedená měřítka téměř jistě splňuje. V tiskové zprávě se píše: „Microsoft Solitaire prokázal, že existuje obrovský trh pro hry, které oslovují lidi všech typů a připravují půdu pro růst trhu s příležitostnými hrami.“
The World Video Game Hall of Fame je relativně nová instituce – vznikla v roce 2015 a dohlížel na ni vzdělávací institut The Strong. Oficiálním sídlem je Národní muzeum her v newyorském Rochesteru. Nové hry, které se mohou pyšnit tímto titulem, jsou vybírány každý rok.
