Krátce před Vánocemi vyložila mechanická ruka sondy InSight na povrch Marsu velmi citlivý seismometr SEIS. Později dostal ještě pěkný bílý kryt, který má omezit negativní vlivy větru na měření seismické činnosti.
Francouzské Národní centrum kosmického výzkumu se pochlubilo, že SEIS dne 6. dubna (128. sol – den na Marsu) zaznamenal první otřesy, které s největší pravděpodobností pocházejí z nitra planety. Podobají se otřesům, které zaznamenaly na Měsíci seismometry programu Apollo.
Na videu jsou signály ze seismometru SEIS, za které může vítr, pravděpodobná seismická činnost planety a pohyb mechanického ramene sondy.
Seismického původu mohou být také další tři signály, zaznamenané 14. března (sol 105), 10. dubna (sol 132) a 11. dubna (sol 133). Nejméně dva z nich zřejmě nebudou způsobeny větrem nebo jinými rušivými vlivy, ale jsou ještě mnohem slabší než signál ze solu 128.
Měření seismické činnosti Marsu je důležité pro lepší pochopení jeho vnitřní stavby. Seismické vlny se šíří různě rychle podle toho, čím procházejí. Vědci mohou jen doufat ve více ještě silnějších otřesů, protože SEIS je na Marsu sám, takže je pro něj složitější určit směr, odkud otřes přišel.
Seismometr má mít na palubě také evropská pojízdná laboratoř Rosalind Franklin (ExoMars). Přistání je naplánováno na rok 2021 a bylo by samozřejmě skvělé, pokud by se obě mise časově protnuly. Primární mise sondy InSight by však měla skončit na konci příštího roku.
Solární panely začínají být zaprášené. Vlevo je snímek ze solu 10, vpravo ze solu 133. Soly jsou dny na Marsu. Počítají se od přistání sondy.
Krtek zatím nebuší
Druhý hlavní přístroj (HP3) na sondě InSigt zatím bohužel nepracuje a v nejbližší době ani nezačne. Sonda HP3 pro měření tepelného toku se měla dostat do hloubky až 5 metrů.
Krtek začal bušit do povrchu planety na přelomu února a března a zatím se dostal jen do hloubky 30 cm. Vědci z německého DLR a NASA nyní analyzují možné příčiny.
Spíše nepravděpodobnou variantou je, že se krtek zasekl. Druhá možnost je asi nasnadě: krtek narazil na skálu. Její velikost musí být minimálně 10 cm, protože jinak by ji krtek odsunul nebo prošel okolo ní.
Poslední možností je soudržnost marsovského písku. Představte si, že strčíte prst do mouky a do cukru. Co se stane, když prst vytáhnete? V cukru díra hned zase zmizí, v mouce zůstane. Pokud je vrstva marsovského písku v místě přistání podobná mouce, může to příklepy krtka pořádně zkomplikovat.
Kamera sondy ukázala, že po testovacím příklepu se celá struktura krtka na povrchu pohnula. To je důležitá informace.
Druhým pomocníkem je zmíněný seismometr SEIS. Při příklepu kladívka krtka se dá uvnitř něj do pohybu motor i pružiny, což vede k velkému a dvěma malým rázům.
SEIS by měl dokázat minimálně první dva rázy zaznamenat. Pokud se například krtek odrazí a zatlouká se proti překážce, bude rozdíl mezi rázy asi 50 milisekund. Když se bude pohybovat pomalu vpřed, bude to dvojnásobek. Podle posledních zpráv změřil SEIS interval asi 70 až 80 milisekund. Vědci situaci dále analyzují.