Ruská agrese vůči Ukrajině přetrhává vztahy mezi Západem a Ruskou federací. Relativně těsné jsou také na poli kosmonautiky. Situace se pochopitelně vyvíjí a je čerstvá.
Mezinárodní vesmírná stanice
Od roku 1998 je na oběžné dráze Země Mezinárodní kosmická stanice (ISS), na které se podílí USA, Rusko, Evropa, Kanada, Japonsko a další země. Trochu pikantní je, že současný velitel stanice Anton Škaplerov se narodil v roce 1972 v krymském Sevastopolu.
Největší segmenty stanice jsou ruské a americké. Ruský segment je klíčový zejména kvůli motorům, kterými může stanice upravovat dráhu – kvůli uhýbání před nebezpečím srážky s kosmickým smetím i propady dráhy, za kterými stojí zemská atmosféra.
Kromě ruského modulu dělá úpravy dráhy ještě ruská nákladní loď Progress svými motory. Progressy také dopravují na stanici zásoby paliva pro ISS.
Stanice kvůli vlivu atmosféry postupně padá k Zemi. Proto je potřeba stanici občas pozvednout na vyšší dráhu. Rychlost propadu závisí na sluneční činnosti, které dokáže atmosféru „zahustit“, takže stanice pak padá rychleji. Na stránce heavens-above.com můžete sledovat změny výšky ISS. Pokud by se dráha nezvyšovala, stanice skončí v atmosféře.
Šéf Ruské kosmické agentury (Roskosmos) Dmitrij Rogozin neopomenul tuto závislost na Rusku připomenout v reakci na nové západní sankce, které se mají dotknout také dodávek technologií pro ruský kosmický program.
„Pokud zablokujete spolupráci s námi, kdo zachrání ISS před nekontrolovatelným sestupem z oběžné dráhy a pádem na území USA nebo Evropy?“ napsal na Twitter. Připomenul, že by ISS mohla dopadnout také na Indii nebo Čínu. „ISS nelétá nad Ruskem, takže všechna rizika jsou na vaší straně. Jste na ně připraveni?“
Rogozin se také nepřímo pustil do Muska, když obvinil americké byznysmeny, kteří zasypali oběžnou dráhu. Jednalo se o narážku na kosmické smetí. Už však zapomněl dodat, že družice na oběžné dráze ohrožují daleko více trosky po nedávném ruském testu protidružicové zbraně.
Pokud by ISS skutečně vstoupila do atmosféry, neshořela by samozřejmě celá. Její trosky by mohly dopadnout na jakékoliv místo, nad kterým ISS přelétá. Stanice se pohybuje pod sklonem 51 stupňů vůči rovníku, takže oblast možného dopadu je kdekoliv od zhruba 51 stupňů severní šířky po 51 jižní šířky.
Jedné klíčové závislosti na Rusku se ale už USA zbavily. Od roku 2011 do roku 2020 dopravovaly posádku na ISS pouze ruské Sojuzy. Když byly zaváděny sankce v roce 2014 po anexi Krymu, Rogozin vyhrožoval, že Američané mohou na ISS „létat“ pomoci trampolín.
Nyní už na ISS létá také Crew Dragon od SpaceX. Aktuálně je praxe taková, že probíhá jakási výměna sedaček. Ruští kosmonauti by tak měli létat na palubě Crew Dragonu a ti američtí na oplátku zase na palubě Sojuzu. První Rus (respektive Ruska) by měli letět na palubě Crew Dragonu v září letošního roku. Zatím nevíme, jak to bude nyní.
Objevily se také zprávy, že by současná situace mohla ohrozit provoz Evropského robotického ramene, které se nachází na ruském modulu Nauka.
Mohlo by Rusko ukončit svou účast na ISS zcela? Je to spíše nepravděpodobné. Ukončilo by tím totiž na hodně dlouhou dobu i svůj pilotovaný program. Trochu americké ironie přinesl bývalý americký velvyslanec v Turecku W. Robert Pearson, který si položil otázku, co by pak Rusové se svým pilotovaným programem dělali. Mohli by podle něj pár dnů létat okolo Země v Sojuzech, ale to by bylo asi tak vše.
Motory
Na Mezinárodní kosmickou stanici dopravuje zásoby mimo jiné loď Cygnus, kterou vynáší raketa Antares od Northrop Grumman. První stupeň rakety je vyráběn na Ukrajině, motory RD-181 jsou pak ruské. Objevily se informace, že továrny na Ukrajině byly ruskou agresí poškozeny.
Na letošní rok je plánován jeden start, takže případné dopady nebudou bezprostřední.
Raketa Atlas 5 zase využívá motory RD-180. Provozovatel rakety United Launch Alliance (ULA) má ale dostatečnou zásobu pro zbývající starty. Raketu sice ještě v příštích letech čeká více než 20 startů, ale nové už ULA neprodává. Atlas V nahradí raketa Vulcan, kterou budou pohánět metanové motory od Blue Origin.
Americký Kongres už dříve přijal legislativní opatření k omezení používání motorů RD-180 ULA pro starty národní bezpečnosti.
Sojuzy a ESA
Evropská kosmická agentura má vlastní rakety, ale využívá také ruské Sojuzy – jednak ty, které startují z Bajkonuru, ale také ty, které svou pouť do vesmíru začínají na evropském kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně.
Roskosmos už potvrdil, že „v reakci na sankce EU vůči našim společnostem Roskosmos pozastavuje spolupráci s evropskými partnery při organizaci kosmických startů z Kourou a stahuje z Francouzské Guyany svůj personál.“
Na Kourou se nachází celkem 87 Rusů. Jedná se o zaměstnance vědecko-výrobního sdružení Lavočkin, které připravuje horní stupeň Fregat-MT, a dále o zaměstnance Výzkumného a výrobního střediska Progress (výrobce raket Sojuz) a společnosti TsENKI.
Sojuzy vynáší mimo jiné družice Galileo. Nejbližší start měl proběhnout v dubnu a je v současné době pochopitelně ve hvězdách. Družice navigačního systému ale vynášela také raketa Ariane 5 a nyní by tak měla činit dokončovaná raketa Ariane 6.
Pokud by Evropa nemohla (z jakéhokoliv důvodu) využívat ruské Sojuzy, mohlo by to mít dopady i na další mise. V únoru, respektive březnu 2023 mají odstartovat na vrcholu Sojuzu z Bajkonoru mise Euclid (výzkum temné energie a hmoty) a EarthCARE.
Rudá planeta
Zřejmě nejtěsnější spolupráce mezi Ruskem a Evropou probíhá na Marsu v rámci projektu ExoMars. V září má odstartovat jeho další část – rover Rosalind Franklin. Samotný rover je evropský, ale přistávací plošina Kazačok je ruská. Najdeme na ní i český přístroj – analyzátor vln (WAM). Celou sestavu pak vynese do vesmíru ruská raketa Proton-M.
Ředitel Evropské vesmírné agentury Joseph Eschbecker na Twitteru uvedl, že agentura bude pokračovat ve spolupráci s Roskosmosem na civilním výzkumu vesmíru a Mezinárodní vesmírné stanici, včetně projektu ExoMars.
Zrušení roveru, který už zažil několik odkladů, by pro Evropskou kosmickou agenturu bylo nepochybně velmi bolestivé.
Aktualizace [16:50]: ESA uvedla: „Pokud jde o pokračování programu ExoMars, sankce a širší kontext činí start v roce 2022 velmi nepravděpodobným.“ ESA bude nyní situaci a možnosti analyzovat.
Vypnutý dalekohled
Německo odstavilo svůj teleskop na vesmírné observatoři Spektr-RG. Rentgenový kosmický dalekohled odstartoval do vesmíru v červenci 2019 a je umístěn v bodě L2. Na palubě má dva přístroje. Jeden z nich (eROSITA) provozuje Institut Maxe Plancka pro mimozemskou fyziku.
Konec spolupráce u Venuše
Rusko tvrdí, že ukončuje americkou účast na misi Veněra-D k Venuši. V tomto případě ale nejde o zásadní ztrátu. Sonda měla odstartovat v roce 2029.
