Dnes uplynulo už 42 let od startu mise sondy Voyager 2. Ta mimo jiné jako jediná v historii lidstva v průběhu své mise navštívila orbity hned čtyř planet. Za dva týdny, 5. září, oslaví stejné výročí sonda Voyager 1, která je aktuálně jediným fungujícím lidským výtvorem, který překonal hranice Sluneční soustavy. | Foto: NASA

Lidstvo od padesátých let minulého století, o kterých historici referují jakožto o počátku kosmického věku, vyslalo do vesmíru kolem čtyř stovek sond zkoumajících Měsíc, Slunce, planety slunečního systému či jejich měsíce nebo prolétající komety. | Foto: NASA

Mezi zvučnými jmény jako Pioneer, Sputnik, Viking či z posledních let Rosetta však vyniká jedno, s nímž je spojeno nejvíce „nej“, kterých kdy jakákoliv mise sond dosáhla: Voyager. | Foto: NASA

Dvě identické sondy amerického vesmírného programu Mariner vznikly původně jako planetární: vědci počítali, že s nimi dosáhnou k planetám vnějšího slunečního systému, které do té doby zůstávaly nenavštívené. | Foto: NASA

Při letu Voyageru 2 bylo navíc využito gravitačních manévrů využívajících výjimečné postavení planet, které nastává jednou za zhruba 120 let. | Foto: NASA

Sonda letěla pomaleji než její „bratr“ Voyager 1, mohla ale odeslat více experimentálních dat a snímků, kterých bylo napočítáno více než 34 tisíc. | Foto: NASA

Původně se předpokládalo, že Voyagery „dožijí“ po ukončení návštěvy cílových planet. | Foto: NASA

V2 se dostal dle plánu k Jupiteru (červenec 1979) a Saturnu (srpen 1981), později ale bylo rozhodnuto o návštěvě Uranu (leden 1986) a Neptunu (srpen 1989). | Foto: NASA

Poslední úprava cíle mise V2 pak zněla takřka fantaskně: opustit sluneční systém. | Foto: NASA

To se zatím podařilo jen Voyageru 1, který měl „rychlejší“ trasu, u níž bylo cíle dosaženo v roce 2013. | Foto: NASA

Už od června 2012 však sonda detekovala zvýšené množství nabitých částic, což naznačovalo, že se dostala ze zóny vlivu Slunce do mezihvězdného prostoru, kde má kosmické záření vyšší sílu. | Foto: NASA

Aktuálně je V1 vzdálen od Země 139,4 astronomické jednotky (20,8 miliardy kilometrů) a pohybuje se předpokládanou relativní rychlostí vůči Slunci kolem 17 kilometrů za sekundu; světlu přitom trvá 19 hodin a 17 minut, než od něj dorazí k Zemi. | Foto: NASA

Voyager 2 zatím od Země vzdálen 114,45 astronomické jednotky, tedy 17,122 miliardy kilometrů. | Foto: NASA

V2 má stejně jako V1 potvrzenou únikovou rychlost, tudíž je jisté, že sluneční soustavu opustí a nikdy se do ní nevrátí. | Foto: NASA

Vědci očekávají, že radioizotopové termoelektrické generátory obou sond by mohly fungovat ještě v roce 2020. | Foto: NASA

Astronomové předpokládají, že V2 by zhruba za 50 tisíc let měl ve vzdálenosti 4,22 světelného roku minout hvězdu Proxima Centauri. | Foto: NASA

U V1 předpokládají, že by zhruba za 40 tisíc let měl proletět asi 1,6 světelného roku od hvězdy Gliese 445, za několik desítek milionů let by mohl dokonce opustit Mléčnou dráhu. | Foto: NASA

Dvojice sond Voyager nese identickou nahrávku série pozdravů v pětapadesáti jazycích, zvuků, písní – včetně slavné „Johnny B. Goode“ od Chucka Berryho – a 115 analogových obrazů vybraných jako ukázka diverzity pozemského života. | Foto: NASA

V případě, že budou někdy někým či něčím inteligentním nalezeny, mají sloužit jako časová kapsle prokazující existenci lidstva. | Foto: NASA

Ani jeden z Voyagerů nesměřuje „přesně“ k nějaké jiné hvězdě. | Foto: NASA

V průběhu přípravy misí Voyager jsme počítali s tím, že publikum těchto zpráv bude dvojí: ti, kteří při jejím vzniku obývali Zemi, a ti, kteří pobývají na planetách dalekých hvězd,“ popsala ve své knize Murmurs of Earth Linda Salzman Saganová. | Foto: NASA

Právě její manžel, jeden z hlavních iniciátorů myšlenky vyslání zvukového pozdravu ke hvězdám Carl Sagan, pak předsedal komisi, která veškeré informace pořizovala a třídila. | Foto: NASA

Celý projekt byl tehdy netradičně veřejně diskutován a setkal s pozitivním přijetím. | Foto: NASA

Známý popularizátor přírodních věd, astrofyzik, astronom a zastánce teorie existence mimozemského života Sagan už tehdy měl s tvorbou „mimozemských“ pozdravů zkušenosti. | Foto: NASA

On a jeho žena během jara 1972 vytvořili zlatou plaketu zobrazující člověka a relativní polohu slunečního systému vůči středu Galaxie pro sondy Pioneer 10 a 11. | Foto: NASA

Zlatá deska na Voyagerech tak byla vyvrcholením éry snah o teoretický kontakt s inteligentním mimozemským životem.

Foto: Doug Cornelius, CC BY 2.0

Foto: NA, CC-BY-SA-3.0

Foto: NASA

Foto: NASA