Tento článek se budu snažit průběžně aktualizovat a doplňovat o nové informace a fotografie. Některé z faktorů, které mi tento záměr mohou narušit: hladové anakondy, špatné počasí, místní kánoe, bakterie, šílení řidiči mototaxi atd. :-)
O Tamshiyacu-Tahuayo (přesněji Tamshiyacu Tahuayo Regional Conservation Area) v Peru biologové hovoří jako o „zeleném ráji“ amazonského lesa. A právem. Právě zde totiž lze pozorovat obrovské množství fascinujících živočichů i rostlin, což pochopitelně přitahuje pozornost vědců z celého světa.
Proto jsem nemohl odmítnout příležitost tuto oblast na několik dní navštívit a setkat se zde s Paulem Beaverem, Ph.D., který laskavě souhlasil s tím, že mi vybrané místní projekty představí. 27. března jsme tak společně s kamarádem Pablem vyrazili do Amsterdamu a následně do Limy. Finální destinací ovšem bylo Iquitos – město obklopené pralesy, do něhož nevede žádná silnice.
Aktualizováno 26. 4.
Cesta za růžovými delfíny
Růžový delfín je hovorový výraz pro delfínovce amazonského (Inia geoffrensis). Jde o pozoruhodného živočicha, který je navzdory svému roztomilému vzhledu považován za jednoho z největších dravců Amazonie. Loví například i „krvežíznivé“ piraně – tedy ryby opředené řadou hrůzu vzbuzujících mýtů.
Delfínovci nemusejí být nutně růžoví. Někteří jedinci jsou třebas šedočerní – finální barva může být ovlivněna složením jídelníčku, chováním a dalšími faktory. Dorůstají délky až kolem 2,5 metru a dokážou otočit hlavu o téměř 180 stupňů. Nemají hřbetní ploutev, zrak je vzhledem k jejich životnímu prostředí značně redukovaný. Mozek má o cca 40% větší kapacitu než ten náš.
Za delfínovci jsme vyrazili na jedno z místních jezer. Po cestě jsme mj. míjeli vesnici El Chino, kterou jsem navštívil už den předtím (vzhledem k vysoké hladině vody a deštivému počasí šlo o tak trochu dobrodružný zážitek).
Pokud máte štěstí, na jezerech oblasti Tamshiyacu-Tahuayo a v jejich bezprostředním okolí lze pozorovat i řadu dalších úžasných tvorů. Ukázkovým příkladem může být hoacin (Ophisthocomus hoazin), tedy jeden z nejunikátnějších ptáků světa. Dále třeba kajman černý (Melanosuchus niger), kamiš růžkatý (Anhima cornuta) či různé druhy tamarínů.
Netrvalo dlouho a jeden zvědavý růžový delfín se na nás připlaval podívat. Vidět ho takhle ve volné přírodě, jak se průběžně vynořuje z vody, bylo nezapomenutelné. Není bez zajímavosti, že delfínovci téměř „neskákají“. To ovšem znamená, že je náročné je fotografovat.
Mnozí jihoameričtí indiáni věří, že delfínovci se v noci mění v mladé muže, kteří svádějí ty nejhezčí ženy. Kromě toho prý také zachraňují topící se lidi, a pokud se koupete sami, mohou vás odtáhnout do magického podvodního města.
Aktualizováno 19. 4.
Výpravy do zatopeného pralesa
V Tamshiyacu-Tahuayo mj. žije více než 600 druhů ptáků, což je rekordní množství (tedy pokud se bavíme o amazonských nížinných pralesích). Carol Foss, Ph.D., Noam Shaney, Ph.D., Andy Bicerra a další odborníci dali dohromady jejich seznam, který si v případě zájmu můžete prohlédnout zde. Několik z těchto druhů nelze vidět nikde jinde na světě.
Jelikož okolí komplexu, v němž jsem byl ubytovaný je zaplavené, ptáci se dají pozorovat jen z motorových člunů či kánoí. Nejlepší je to pochopitelně pomocí výkonného dalekohledu. Pro fotografování potřebujete pořádný teleobjektiv, kterým bohužel nedisponuji.
Projížďky tímto vodním světem nicméně byly fantastické. Kromě ptáků jsem mohl obdivovat i spoustu nádherných motýlů, lenochodů a dalších zvířat. Vyráželi jsme několikrát denně a to za každého počasí – na déšť si v tropech rychle zvyknete (co na vás zmokne, to na vás taky uschne…jednou).
Za zmínku rozhodně stojí také rostliny. Já osobně mám slabost především pro epifyty, kterým se v angličtině říká „air plants“. Některé stromy jsou jimi doslova ověšené, ale je třeba dodat, že nejde o parazity. Epifyty využívají toho, že v různých skulinách v kůře jejich hostitelů se koncentruje humus a vodu získávají ze vzdušné vlhkosti.
Jak můžete vidět v galerii, vegetaci v zaplaveném pralese dominují elegantní palmy různých druhů. Některé z nich mají pro místní obyvatele velký význam – například proto, že si z jejich listů dělají střechy (zkoušel jsem to a na dotek se zdá jako by ty listy byly z plastu). Důležitá je však samozřejmě i spousta jiných stromů.
Tak třeba z oranžových kmenů tzv. lupuna colorada či red lupuna se mj. vyrábějí párové bubny manguaré, lusky Inga edulis ukrývají semena obalená velice chutným „chmýřím“, z kůr určitých stromů se připravují vývary určené k barvení látek… a tak by se dalo dlouho pokračovat.
Aktualizováno 15. 4.
Frog Valley
První den mého pobytu v Tamshiyacu-Tahuayo jsem zjistil, že mobilní telefony nefungují (s tím jsem počítal) a satelitní internet je pomalý jako želva v posledním tažení (s tím jsem po několikadenních zkušenostech z Iquitos počítal také, ale naivně jsem doufal, že alespoň nějaké fotky by se v rozumném čase přenést mohly).
Ještě větší problém spočíval v tom, že připojení bylo dostupné pouze v jedné místnosti komplexu, kde jsem byl ubytovaný – a to v jídelně, kde rozhodně nebyl klid a navíc jsem se tam v podstatě nezdržoval.
Nakonec jsem tedy na pokusy o aktualizaci rezignoval a rozhodl se raději vyrazit ještě hlouběji do pralesů. Po řece Rio Blanco jsme se plavili do relativně vzdáleného údolí, kterému místní říkají prostě „Frog Valley“. Důvodem je skutečnost, že máte-li štěstí (a jste dostatečně opatrní), dají se zde výborně studovat tzv. šípové žáby.
Přesněji řečeno se jedná o pralesničkovité (Dendrobatidae). Tito fascinující živočichové se vyznačují překrásným zbarvením, které má predátory upozornit na to, že jsou jedovaté. Účinnost jejich jedu se liší podle konkrétního druhu – uvádí se, že mezi ty jednoznačně nejnebezpečnější patří pralesnička dvoubarvá (Phyllobates bicolor) a pralesnička strašná (Phyllobates terribils).
Název „šípové žáby“ odkazuje na skutečnost, že někteří amazonští indiáni jedem pralesniček potírají hroty šípů. Jiní ho tradičně používali například i k uměleckým účelům (přebarvování peří papoušků, tzv. tapiragé).
Pozorovat (natož pak fotografovat) tyto žáby vůbec není jednoduché, protože jsou velmi rychlé a vaši přítomnost dokážou zaznamenat mnohem dřív, než se k nim dostatečně přiblížíte. Chce to tedy značnou trpělivost – nejde jen o to umět pralesničky najít, ale i počkat si na ten správný okamžik k pořízení snímku.
Ráj opic
Pokud jde o opice, v oblasti Tamshiyacu-Tahuayo byla údajně zaznamenána větší druhová diverzita než v jakékoliv jiné rezervaci či chráněné oblasti na světě. Žije zde cca 15-19 druhů, mezi které patří například kosman zakrslý (Cebuella pygmea), titi červený (Callicebus cupreus) či kotul veverkovitý (Saimiri sciureus).
Nejzajímavější je však pravděpodobně dosud nepopsaný druh chvostana (Pithecia), který žije v zatopených lesích podél řeky Tahuayo. Jeho výzkum probíhá ve spolupráci s bioložkou Janice Chism z Winthrop University.
Od roku 2008 odborníci pozorují 4-5 skupin těchto opic, přičemž se pokoušejí sestavit jejich fotografický atlas. Cílem je odhalit celkový počet jedinců, jejich identitu a v neposlední řadě jakékoliv demografické změny ve skupinách.
Samostatnou zmínku si zaslouží také snahy o dokumentaci vzorů obličeje. Právě díky tomu by totiž mělo být možné zjistit, zda jde skutečně o nový druh, nebo o druh, který je vědě již známý, ale jeho výskyt v Tamshiyacu-Tahuayo dříve nebyl hlášen.
Titulní foto: Anna & Michal, CC BY 2.0
