Když nejmenovaný amatérský speleolog procházel v Google Earth satelitní snímky pusté a vyprahlé Nullarborské pláně v jižní Austrálii přibližně 90 kilometrů východně od bývalé železniční osady Forrest a 20 kilometrů severně od Trans-Australské železnice, narazil na podivný útvar: dlouhou, výraznou jizvu v krajině.
Tento objev přilákal pozornost vědců, kteří záhadu podrobně prozkoumali. Odborníci nakonec došli k závěru, že se jedná o stopu tornáda. Ačkoli v Austrálii nejsou tornáda častá, jejich přítomnost není vyloučena, zejména v málo osídlených oblastech. Jak tedy přírodní síly dokázaly vytvořit takový nezvyklý úkaz?
11 kilometrů dlouhá jizva
Tornáda jsou prudké víry vznikající v bouřkových oblacích, často s rychlostí větru přesahující 200 kilometrů za hodinu. Ačkoli jsou známá hlavně v Americe, mohou se objevit i jinde – od Indie po Evropu. V Austrálii bylo první tornádo popsáno už v roce 1795 nedaleko Sydney, ale podrobné vědecké záznamy se objevily až na konci 19. století. Přestože jsou zde tornáda vzácná, jejich síla je ničivá a dokáže měnit krajinu.
Jizva na Nullarborské pláni
Jizva na Nullarborské pláni, která se táhne v délce 11 kilometrů a dosahuje šířky 250 metrů, zaujala odborníky. Analýza satelitních snímků z listopadu 2022 ukázala, že vznikla během silné bouře. Typické stopy po tornádovém víru naznačují, že šlo o tornádo kategorie F2 nebo F3 s rychlostí větrů přes 200 kilometrů za hodinu. Krajinou se pohybovalo přibližně 7 až 13 minut a následně zesláblo.
Nullarborská pláň, známá svou plochostí a suchostí, je geologicky unikátní oblastí s rozsáhlými vápencovými útvary. Jméno „Nullarbor“ pochází z latiny a znamená „žádné stromy“ („nullus“ = žádný, „arbor“ = strom). A právě tato pustota dělá z této oblasti ideální místo pro studium změn způsobených přírodními živly.
Tato oblast je známá svým suchým podnebím a pomalým růstem vegetace. Díky tomu zůstala jizva viditelná i rok a půl po události. Přirozená konzervace poskytla vědcům jedinečnou příležitost studovat erozi a vliv tornád na krajinu bez zásahu člověka. Na rozdíl od míst, kde tornáda ničí budovy, zde vidíme přírodní procesy v jejich čisté podobě.
Zásadní satelitní snímky
Tento objev ukazuje význam satelitních snímků v moderní meteorologii a geologii. Právě v odlehlých částech světa, kde chybí svědci a tradiční metody pozorování, mohou hrát satelity klíčovou roli. Umožňují nejen detekci neobvyklých jevů, ale také analýzu jejich příčin a dopadů. To může být základem pro budoucí automatizovanou detekci extrémních jevů v málo obydlených oblastech.
Detail jizvy z terénu
Tornádo na Nullarborské pláni připomíná, že extrémní počasí nezná hranic. Přestože se může zdát, že tato oblast zůstává mimo dosah živlů, bouřkové fronty spojené s tropickou vlhkostí mohou přinést překvapivé projevy síly přírody. Toto konkrétní tornádo vzniklo během přechodu silné studené fronty, která přinesla intenzivní deště a bouřky.
Tornádo v této oblasti ukázalo, jak neprobádané a fascinující mohou být přírodní jevy v odlehlých částech světa. Přestože v tomto případě chybí běžné důkazy, jako jsou například zničené stavby, stopy v krajině jsou o to výmluvnější. Díky nim můžeme lépe pochopit, jak tornáda vznikají, jak se chovají a jaké následky zanechávají.
Tento objev podtrhuje důležitost satelitních technologií a interdisciplinárního výzkumu. Vědci mohou sledovat i ty nejodlehlejší oblasti světa a odhalovat události, které by jinak zůstaly bez povšimnutí. S každým takovým poznáním se posouváme o krok blíže k lepší ochraně před nepředvídatelnou přírodou.
Publikace v odborném časopise
Samozřejmě i tato studie má určité potenciální nedostatky. Prvním problémem je absence přímého pozorování samotného tornáda. Analýza vychází především ze satelitních snímků a následného terénního průzkumu, což znamená, že vědci museli interpretovat události nepřímo. V oblasti došlo po tornádu k několika srážkovým událostem, které mohly částečně změnit vzhled jizvy a tím ovlivnit interpretaci.
Dalším nedostatkem je omezené množství historických dat o tornádech v této oblasti. Nullarborská pláň je řídce osídlená, což znamená, že mnoho podobných událostí mohlo zůstat nezaznamenaných. To komplikuje možnost porovnání s dřívějšími případy a stanovení, jak často se podobné jevy v této lokalitě vyskytují.
Výsledky vědeckého bádání byly publikovány 21. listopadu v odborném časopise Journal of Southern Hemisphere Earth Systems Science. Toto vědecké periodikum se zaměřuje na výzkum a analýzu přírodních procesů, klimatických systémů a geovědních fenoménů zejména na jižní polokouli. Přísné recenzní řízení zajišťuje vysokou kvalitu a důvěryhodnost publikovaných článků.
Zdroje: publish.csiro.au, theconversation.com.