Špionáž v praxi. Příběh o tom, jak z amerických válečných pokladů profitoval sovětský a československý letecký průmysl

Pokračování 2 / 4

Co sověti prováděli s americkou F-5

První letadla se v SSSR objevila na jaře 1976 a spolu s nimi připluly anglicky psané pilotní manuály. Přestože nebyly k dispozici výkresy, technickému personálu základny Čkalovskaja nedaleko Moskvy se podařilo letouny uvést do chodu včetně veškeré elektroniky. Byly přeloženy a detailně prozkoumány technické dokumenty a sestaven testovací tým, který měl provést kolem čtyřiceti vzletů. Začalo se klasicky, jako u nově vyrobeného kusu. Nejdříve pojížděcí zkoušky, poté vzlet do minimální výšky.

Po zjištění hlavních letových charakteristik stroje přistoupil zkušební tým ke srovnávacím soubojům s nejnovější variantou nejrozšířenějšího sovětského letounu své doby, MiG-21bis. S F-5 létal osvědčený testovací pilot Nikolaj Stogov. Bitvy začínaly na kolizním kurzu a všechny do jedné skončily porážkou sovětského stroje. Vedení testů to příliš nechápalo, MiG měl podstatně vyšší poměr tahu k hmotnosti. V soubojích na krátkou vzdálenost, přestože byl MiG-21 známý svou schopností bojovat při velkých úhlech náběhu, zkrátka ztrácel.

Sovětští piloti v domácích strojích dělali, co mohli, ale při klasickém „dogfightu“ byl průběh nakonec vždy stejný. Při dlouhém točení F-5 postupně zmenšovala kruh a snižovala poloměr, až se definitivně dostala za záda sovětského pilota do pozice ideální pro zahájení palby. Jediné, co mohlo sovětské piloty zachránit, byla lepší taktika.

Nestačil ani novější MiG-23

Když se s výsledky testů seznámili zástupci letecké kanceláře Mikojan-Gurjevič, přišli s nápadem postavit proti F-5 tehdy nejmodernější sovětský frontový stíhač MiG-23. Letečtí inženýři s tímto nápadem nesouhlasili, protože MiG-23 byl proti F-5 o generaci mladší, velitel letectva Kutachov však souhlasil, a tak bylo rozhodnuto.

Výsledek však byl stejný, jako při souboji s MiGem-21 s tím rozdílem, že „muka“, jak to piloti později nazvali, trvala o něco déle, zpravidla 4 – 5 minut. Pilotům MiGů přitom bylo povoleno používat úhly náběhu nad normálně povolené hodnoty. Testovací pilot později vzpomínal: „Během zkušebního souboje jsem ručně nastavil optimální šípovitost křídla a polohu klapek. Všechno ale bylo marné. F-5 se stále blížil, až se mi nakonec dostal za ocas.“

Piloti sovětského letectva probírají průběh testovacího souboje. Většinu jich vyhrála F-5 díky důmyslné aerodynamice.

Vedoucí výzkumného ústavu, pod jehož patronací testy probíhaly, nařídil pilotům a leteckým inženýrům urychleně vypracovat protokol o zkoušce a piloti, kteří se testů účastnili, byli okamžitě odeslání do Moskvy, kde v TsNII-30 právě připravovali pokyny pro piloty MiGů v právě probíhající válce mezi Somálskem a Etiopií. Poté, co odborníkům sdělili svoje poznatky, dostal se do pokynů pro piloty letounů MiG-21 zákaz pouštět se do manévrového boje s F-5.

Letouny měly vysokou rychlostí přiletět, udeřit a opustit bojovou zónu. V případě letounů MiG-23 mělo o výsledku souboje rozhodovat jeho zahájení. MiG-23 měl výkonnější radiolokátor Safir-23, kterým dokázal protivníka odhalit na větší vzdálenost a díky výkonnější výzbroji jej také mohl na větší vzdálenost napadnout. 

Pokračování 3 / 4

F-5 v ČSSR

Jedním z nejvýznamnějších přispěvatelů k severovietnamskému bojovému úsilí byla i Československá socialistická republika. Už v 50. letech českoslovenští odborníci cvičili piloty vznikajícího severovietnamského letectva, kteří v té době bojovali s Francouzskou armádou v rámci první války v Indočíně a později se československá vláda a UV KSČ snažily pomáhat komunistickým silám dodávkami ručních zbraní, minometů a těžších dělostřeleckých zbraní.

Po vítězství v občanské válce se vztahy mezi Vietnamem a Československem dále rozvíjely. Čechoslováci pomáhali s provozem vietnamských letounů L-29, na konci 70. let byla podepsána smlouva na dodávky moderních cvičných L-39 Albatros.

Zhruba v té době přišla z Vietnamu nabídka na dodávku amerického letounu Northrop F-5E Tiger II. Šlo o stroj trupového čísla 73-00878, který byl vyroben na konci roku 1973 a na straně letectva Jižního Vietnamu nasazen do závěrečných bojů občanské války. Když se stal severovietnamskou kořistí, měl nalétáno pouhých 153 hodin, dalších zhruba 80 hodin na něm nalétali piloti letectva sjednoceného Vietnamu po roce 1978. V dubnu 1981 byl letoun na základně Da Nang rozebrán a v bednách loděmi převezen spolu s výzbrojí do Československa.

Kořistní americká F-5 při přesunu po příjezdu do Československa, zde už v muzeu ve Kbelích. Možnost letoun prohlédout, prozkoumat a otestovat měla řada podniků československého leteckého průmyslu.

Smontován a testován byl v Aeru Vodochody, odkud byly postupně některé jeho agregáty odesílány k testům jednotlivým podnikům československého vojenskoprůmyslového komplexu. Od roku 1983 byl letoun potají uložen v depozitu leteckého muzea Kbely. Na konci 80. let byl zpřístupněn veřejnosti a ve vnější expozici stojí dodnes. Za poznámku stojí, že jedinými třemi zeměmi, do kterých Vietnam kořistní F-5 poslal, byly Sovětský svaz, Polsko a právě Československo.

Pokračování 4 / 4

Návštěva po letech

Západ v posledních letech znormalizoval vztahy s komunistickým Vietnamem i proto, že je jedním z největších protivníků Čínské lidové republiky. Obě země mají sice formálně stejné státní zřízení, ale letité nepřátelství, podpořené ve 20. století čínskými imperiálními ambicemi, dostalo oba státy do pozice vyslovených protivníků. A protože nepřítel mého nepřítele je mým přítelem, spolkli i Američané hořkou pilulku své nejslavnější vojenské porážky a s Vietnamem dnes udržují nejen diplomatické a obchodní, ale stále více i vojenské vztahy.

Ministryně obrany Jana Černochová byla přijata vietnamským ministrem obrany s nejvyššími poctami.

Jak uvedl při setkání s ministryní obrany Černochovou vietnamský ministr obrany Phan Van Giang: „Vietnam a Česká republika jsou dvě země s dlouhou tradicí přátelství. Od roku 1950 je Česká republika jednou ze zemí, které s Vietnamem navázaly první diplomatické styky. Během uplynulých desetiletí byly dobré vztahy mezi oběma zeměmi vždy zachovány a rozvíjeny. Vietnamci stále vzpomínají na vzácnou materiální i duchovní podporu a pomoc českého lidu v minulé věci boje a obrany vlasti a budování a obrany země v budoucnosti. To je velmi příznivý předpoklad pro podporu spolupráce mezi Vietnamem a Českou republikou. Tradiční přátelství mezi Vietnamem a Českou republikou se v průběhu let průběžně upevňovalo a rozvíjelo v mnoha oblastech. Politické vztahy, výchova - vzdělávání, ekonomika.“

Česká republika má k Vietnamu historicky blízko i díky početné vietnamské menšině, jejíž zárodky se u nás usadily právě během válek s Francouzi a Američany. Po letech ochlazení vztahů, které následovalo se všemi dřívějšími spojenci, kteří neprošli demokratizací, se však nyní na někdejší vztahy pokoušíme navázat (na rozdíl například od Kuby).

Známou skutečností je, že nový typ letounu L-39NG, který vyrobili v Aeru Vodochody, se podařilo prodat v počtu dvanácti kusů do Vietnamu, kde se stane mezistupněm mezi vrtulovými stroji Texan (americké výroby) a ruskými Jak-130 při prvním seznámení pilotů ve výcviku s proudovou technikou.

První sériové L-39NG. V roce 2023 by mělo být v Aeru vyrobeno 10 letadel, v dalších letech až 24 kusů ročně. Aero má objednávky na 34 kusů a zaplněnou výrobní kapacitu do roku 2025.

Do Vietnamu v předchozích dnech zamířila v rámci konání Národní obranné výstavy (zbrojního veletrhu) početná delegace ministerstva obrany a s ní byl také generál Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu. Pod VHÚ spadá také Letecké muzeum Kbely, kde dodnes stojí výše zmíněný letoun F-5.

Ředitel VHÚ si během návštěvy prohlédl jedno z největších vojenských muzeí v Hanoji. Podle jeho slov byli místní překvapení, ale zároveň velmi potěšeni přístupem české strany, které nešlo pouze o byznys (ministr byl osobně pozván na stánky českých firem na veletrhu), ale i o kulturní spolupráci formou muzejnictví.

Nejslavnějším exponátem rozsáhlého muzea v Hanoji je skulptura z vraku sestřeleného strategického bombardéru B-52.

Jak uvedl generál Knížek, šlo po letech o první oťukávání, ale obě strany mají zjevně zájem spolupráci prohlubovat a je tak zřejmě jen otázkou času, než se v České republice objeví některé skutečně vzácné artefakty z vietnamských vojenských muzeí, například slavné kusy vraků bombardérů B-52, které jsou dodnes mementem války, která neměla být.

Pohled na vnější výstavní plochu Vojnského muzea v Hanoji. Hlavní součástí jsou ukořistěné americké zbraně od letounů přes vrtulníky až po tanky a dělostřelectvo. Ve vnitřních prostorách jsou výjevy z bitev a rozsáhlé sbírky ručních zbraní všeho druhu.