Sputnik 1 byl první umělou družicí Země. Přesně před 60 lety se dostal na orbit

  • Před 60 lety dostalo lidstvo na oběžnou dráhu Země první umělou družici
  • Sputnik 1 byl maximálně zjednodušen, aby ho Sověti mohli vypustit dřív Američané svoji družici
  • Sputnik 1 provedl 1440 obletů Země, pak shořel v atmosféře

Dnes, tedy ve středu 4. října, slavíme 60. výročí vypuštění první umělé družice Země – Sputniku 1. Ten na oběžnou dráhu vyslal tehdejší Sovětský svaz. Hlavním cílem mise bylo zjistit, zda je let vesmírem vůbec možný.

Hlavně být první

Sputnik 1 byl vypuštěn z kosmodromu Bajkonur na území Kazachstánu spravovaném Sovětským svazem. Na oběžnou dráhu raketu dostala upravená mezikontinentální balistická raketa R-7, která byla původně vyvíjena pro vojenské účely.

Před startem samotného Sputniku proběhlo několik testů samotných raket. Dost z nich bylo neúspěšných. Také to vedlo k postupné redukci původního záměru vyslat na oběžnou dráhu rovnou pořádnou výzkumnou družici s řadou přístrojů a hmotností převyšující jednu tunu.

Sověti však za každou cenu chtěli předstihnout Američany, a proto se uchýlili k nouzovému řešení. Vypustili ten nejjednodušší možný typ družice – Sputnik 1 měl v sobě jen baterii, ventilátor a vysílačku.

Sputnik 1 měl kulový tvar o průměru 58 cm, ze kterého trčela čtveřice antén. Jednalo se o dva dipólové páry s délkou 2,3 a 2,9 m. Koule byla vyrobena z hliníku, přičemž se jednalo o dvoustěnnou konstrukci, která měla zajistit lepší teplotní odolnost. Vnitřní obal měl tloušťku 2 mm, vnější dokonce jen 1 mm. Na materiálu se šetřilo z důvodu hmotnosti, ale také proto, že nebyla vyžadována nějaká vyšší mechanická odolnost. Počítalo se s tím, že po skončení mise Sputnik shoří v atmosféře.

Celek vážil 83,6 kg, přičemž nejvíce hmotnosti i prostoru zabrala stříbrozinkový akumulátor s hmotností 51 kg. Ten byl dimenzován tak, aby vydržel napájet vysílací modul minimálně 14 dní. Nakonec to vydržel 22 dní.

Signály z vesmíru

Družice byla pochopitelně hermeticky uzavřena a dovnitř byl napuštěn dusík o tlaku 1,3 atmosféry. Pro udržení optimální vnitřní teploty byl uvnitř ventilátor, který na hřející vysílače a baterii pouštěl dle potřeby dusík z chladné části družice. Stačilo to, žádné přídavné topení nebo chlazení nebylo potřeba.

Dále byl uvnitř tedy vysílač, konkrétně dvojice vysílačů o výkonu 1 W. Na frekvencích 20,005 a 40,002 MHz vysílaly krátké pulsy, které bylo možné poměrně snadno zachytit pozemními stanicemi. To byl ostatně účel. Rusové cíleně vydali dokonce návody pro radioamatéry, jak signály zachytit. Pochopitelně počítali s tím, že si přijímače připraví i Američané. Všichni pak mohli poslouchat rychlé pípání Sputniku ve svých vysílačkách – první signál z vesmíru.

Na Zemi bylo možné signál zachytit postupně s tím, jak Sputnik obíhal kolem Země od západu na východ. Příležitost se naskytla každou hodinu a půl, protože jen 96 minut Sputniku trval jeden oblet naší planety. Pohyboval se ve výšce 215 až 939 km a putoval rychlostí 7,8 km/s.

Zajímavé je, že Sputnik měl reflexní povrch, od kterého se občas silně odrážely sluneční paprsky. V určitých dnech ho tak bylo možné ze Země vidět pouhým okem.

Špičkový konstruktér v utajení

Po 22 dnech se vybily baterie a Sputnik přestal vysílat signál, na orbitu ovšem vydržel kroužit tři měsíce a uskutečnil celkem 1440 obletů. Počátkem ledna roku 1958 shořel v zemské atmosféře.

Za vývojem Sputniku, ale i celého sovětského raketového programu, stál Sergej Koroljov. Nadaný letecký inženýr a raketový konstruktér, který vedl vesmírné programy Sputnik, Vostok a Voschod. Sovětský svaz však jeho identitu tajil, oficiálně dostal Sputnik do vesmíru „sovětský lid“.

Program Sputnik pokračoval vypuštěním Sputniku 2 dne 3. listopadu 1957, kdy Rusové do družice vměstnali i fenku Lajku. Ta si prvenství prvního pozemského tvora ve vesmíru užívala jen několik hodin, než uhynula. Ale byl to další důležitý pokrok. Sputnik 3 vypuštěný 15. května 1958 už byla družice s vědeckým přístrojem na průzkum magnetosféry. Ale to už na oběžné dráze létala i první americká družice Explorer 1. Ta vyrazila sice čtyři měsíce po prvním Sputniku, ale Američané dovnitř vměstnali i počítač a řadu měřících přístrojů.

Sputnik 1 byl v zásadě jen triviální koulí s rádiem, ale stejně mu nelze upřít jeho obrovský význam. Třeba už proto, že ho něco muselo dostat na oběžnou dráhu a Raketa R-7 byla skutečným mistrovským dílem Koroljova a dalších inženýrů. Samotný Sputnik 1 pak umožnil získat cenné informace o elektronové hustotě ionosféry Země.

Témata článku: Technika, Vesmír, Historie, Země, Rusko, Raketa, Satelit, Sovětský svaz, Vojenský účel, Oběžná dráha, Pozemní stanice, DOS, Reflexní povrch, Měřicí přístroj, Družice, Původní záměr, Dráha, Kazachstán, Lajk, Nouzové řešení, Oblet, Vědecký přístroj, Sputnik, Vnitřní obal, Pouhé oko

Určitě si přečtěte