4. října 1957 se tato lesklá koule s anténami dostala jako první lidský výtvor do vesmíru. Sputnik 1 se stal první umělou družicí Země. Foto: NASA

4. října 1957 se tato lesklá koule s anténami dostala jako první lidský výtvor do vesmíru. Sputnik 1 se stal první umělou družicí Země. | Foto: NASA

Sputnik 1 byl vypuštěn z kosmodromu Bajkonur na území Kazachstánu spravovaném Sovětským svazem. Na oběžnou dráhu raketu dostala upravená mezikontinentální balistická raketa R-7, která byla původně vyvíjena pro vojenské účely. Foto: volné dílo

Sputnik 1 byl vypuštěn z kosmodromu Bajkonur na území Kazachstánu spravovaném Sovětským svazem. Na oběžnou dráhu raketu dostala upravená mezikontinentální balistická raketa R-7, která byla původně vyvíjena pro vojenské účely. | Foto: volné dílo

Sputnik byl jen malou jednoduchou družicí. Původním záměrem Sovětů ale bylo vyslat na oběžnou dráhu pořádnou výzkumnou družici s řadou přístrojů a hmotností převyšující jednu tunu.  Foto:  Dan Ox ,  CC BY-SA 2.0

Sputnik byl jen malou jednoduchou družicí. Původním záměrem Sovětů ale bylo vyslat na oběžnou dráhu pořádnou výzkumnou družici s řadou přístrojů a hmotností převyšující jednu tunu. | Foto: Dan Ox, CC BY-SA 2.0

Sověti chtěli být za každou cenu první. Vypustili proto ten nejjednodušší možný typ družice – Sputnik 1 měl v sobě jen baterii, ventilátor a vysílačku. Foto: Profimedia

Sověti chtěli být za každou cenu první. Vypustili proto ten nejjednodušší možný typ družice – Sputnik 1 měl v sobě jen baterii, ventilátor a vysílačku. | Foto: Profimedia

Sputnik 1 měl kulový tvar o průměru 58 cm, ze kterého trčela čtveřice antén. Jednalo se o dva dipólové páry s délkou 2,3 a 2,9 m.  Foto:  michael kooiman ,  CC BY-SA 2.0

Sputnik 1 měl kulový tvar o průměru 58 cm, ze kterého trčela čtveřice antén. Jednalo se o dva dipólové páry s délkou 2,3 a 2,9 m. | Foto: michael kooiman, CC BY-SA 2.0

Celek vážil 83,6 kg, přičemž nejvíce hmotnosti i prostoru zabrala stříbrozinkový akumulátor s hmotností 51 kg. Foto: volné dílo

Celek vážil 83,6 kg, přičemž nejvíce hmotnosti i prostoru zabrala stříbrozinkový akumulátor s hmotností 51 kg. | Foto: volné dílo

Uvnitř byl vysílač, konkrétně dvojice vysílačů o výkonu 1 W. Na frekvencích 20,005 a 40,002 MHz vysílaly krátké pulsy, které bylo možné poměrně snadno zachytit pozemními stanicemi. Foto: volné dílo

Uvnitř byl vysílač, konkrétně dvojice vysílačů o výkonu 1 W. Na frekvencích 20,005 a 40,002 MHz vysílaly krátké pulsy, které bylo možné poměrně snadno zachytit pozemními stanicemi. | Foto: volné dílo

Příprava startu rakety R-7, označovaných také jako 8К71 nebo přezdívkou Semjorka. Původně byla zamýšlena jako mezikontinentální vojenská balistická raketa, ale nakonec našla lepší uplatnění v kosmickém programu. Zde je zachycena jedna z dřívějších verzí, což se snadno pozná podle špičatější špičky.  Foto: volné dílo

Příprava startu rakety R-7, označovaných také jako 8К71 nebo přezdívkou Semjorka. Původně byla zamýšlena jako mezikontinentální vojenská balistická raketa, ale nakonec našla lepší uplatnění v kosmickém programu. Zde je zachycena jedna z dřívějších verzí, což se snadno pozná podle špičatější špičky. | Foto: volné dílo

Zde už je R-7 v úpravě pro Sputnik. Vrchní část rakety má jiný tvar. Základem je pětice motorů spalujících kapalný kyslík a kerosin. Všechny jsou zažehnuty hned při startu. Čtveřice vnějších běží necelé dvě minuty, hlavní středový motor běžel 301 s.  Foto: volné dílo

Zde už je R-7 v úpravě pro Sputnik. Vrchní část rakety má jiný tvar. Základem je pětice motorů spalujících kapalný kyslík a kerosin. Všechny jsou zažehnuty hned při startu. Čtveřice vnějších běží necelé dvě minuty, hlavní středový motor běžel 301 s. | Foto: volné dílo

Porovnání velikostí původních testovacích raket R-7 s finální podobnou nosné rakety Sputniku a poté s dalšími odvozenými raketami: Vostok a Sojuz.

Porovnání velikostí původních testovacích raket R-7 s finální podobnou nosné rakety Sputniku a poté s dalšími odvozenými raketami: Vostok a Sojuz.

Sputnik 2. V kuželovitém těle byla už ověřená koule s rádiem a pod ní „psí bouda“ neboli kapsle pro umístění psa. Fenka Lajka si zde prožila několik hodin velkého trápení než uhynula. Na oběžnou dráhu se však dostala živá, což dalo naději, že se do vesmíru dostanou časem i lidé. Foto:  Mikhail (Vokabre) Shcherbakov from Moscow, Russia ,  CC BY-SA 2.0

Sputnik 2. V kuželovitém těle byla už ověřená koule s rádiem a pod ní „psí bouda“ neboli kapsle pro umístění psa. Fenka Lajka si zde prožila několik hodin velkého trápení než uhynula. Na oběžnou dráhu se však dostala živá, což dalo naději, že se do vesmíru dostanou časem i lidé. | Foto: Mikhail (Vokabre) Shcherbakov from Moscow, Russia, CC BY-SA 2.0

Sputnik 3 vypuštěný 15. května 1958 už byla družice s vědeckým přístrojem na průzkum magnetosféry. Foto:  Енин Арсений ,  CC BY-SA 3.0

Sputnik 3 vypuštěný 15. května 1958 už byla družice s vědeckým přístrojem na průzkum magnetosféry. | Foto: Енин Арсений, CC BY-SA 3.0

První americká družice Explorer 1. Ta vyrazila sice čtyři měsíce po prvním Sputniku, ale Američané dovnitř vměstnali i počítač a řadu měřících přístrojů. Foto: NASA

První americká družice Explorer 1. Ta vyrazila sice čtyři měsíce po prvním Sputniku, ale Američané dovnitř vměstnali i počítač a řadu měřících přístrojů. | Foto: NASA

Za vývojem Sputniku, ale i celého sovětského raketového programu, stál Sergej Koroljov. Nadaný letecký inženýr a raketový konstruktér, který vedl vesmírné programy Sputnik, Vostok a Voschod. Sovětský svaz však jeho identitu tajil, oficiálně dostal Sputnik do vesmíru „sovětský lid“. Foto: volné dílo

Za vývojem Sputniku, ale i celého sovětského raketového programu, stál Sergej Koroljov. Nadaný letecký inženýr a raketový konstruktér, který vedl vesmírné programy Sputnik, Vostok a Voschod. Sovětský svaz však jeho identitu tajil, oficiálně dostal Sputnik do vesmíru „sovětský lid“. | Foto: volné dílo

Sputnik 1 byl vypuštěn z kosmodromu Bajkonur na území Kazachstánu spravovaném Sovětským svazem. Na oběžnou dráhu raketu dostala upravená mezikontinentální balistická raketa R-7, která byla původně vyvíjena pro vojenské účely. Foto: volné dílo
Sputnik byl jen malou jednoduchou družicí. Původním záměrem Sovětů ale bylo vyslat na oběžnou dráhu pořádnou výzkumnou družici s řadou přístrojů a hmotností převyšující jednu tunu.  Foto:  Dan Ox ,  CC BY-SA 2.0
Sověti chtěli být za každou cenu první. Vypustili proto ten nejjednodušší možný typ družice – Sputnik 1 měl v sobě jen baterii, ventilátor a vysílačku. Foto: Profimedia
Sputnik 1 měl kulový tvar o průměru 58 cm, ze kterého trčela čtveřice antén. Jednalo se o dva dipólové páry s délkou 2,3 a 2,9 m.  Foto:  michael kooiman ,  CC BY-SA 2.0
14
Fotogalerie

Sputnik 1 byl první umělou družicí Země. Přesně před 60 lety se dostal na orbit

  • Před 60 lety dostalo lidstvo na oběžnou dráhu Země první umělou družici
  • Sputnik 1 byl maximálně zjednodušen, aby ho Sověti mohli vypustit dřív Američané svoji družici
  • Sputnik 1 provedl 1440 obletů Země, pak shořel v atmosféře

Dnes, tedy ve středu 4. října, slavíme 60. výročí vypuštění první umělé družice Země – Sputniku 1. Ten na oběžnou dráhu vyslal tehdejší Sovětský svaz. Hlavním cílem mise bylo zjistit, zda je let vesmírem vůbec možný.

Hlavně být první

Sputnik 1 byl vypuštěn z kosmodromu Bajkonur na území Kazachstánu spravovaném Sovětským svazem. Na oběžnou dráhu raketu dostala upravená mezikontinentální balistická raketa R-7, která byla původně vyvíjena pro vojenské účely.

Před startem samotného Sputniku proběhlo několik testů samotných raket. Dost z nich bylo neúspěšných. Také to vedlo k postupné redukci původního záměru vyslat na oběžnou dráhu rovnou pořádnou výzkumnou družici s řadou přístrojů a hmotností převyšující jednu tunu.

Sověti však za každou cenu chtěli předstihnout Američany, a proto se uchýlili k nouzovému řešení. Vypustili ten nejjednodušší možný typ družice – Sputnik 1 měl v sobě jen baterii, ventilátor a vysílačku.

Sputnik 1 měl kulový tvar o průměru 58 cm, ze kterého trčela čtveřice antén. Jednalo se o dva dipólové páry s délkou 2,3 a 2,9 m. Koule byla vyrobena z hliníku, přičemž se jednalo o dvoustěnnou konstrukci, která měla zajistit lepší teplotní odolnost. Vnitřní obal měl tloušťku 2 mm, vnější dokonce jen 1 mm. Na materiálu se šetřilo z důvodu hmotnosti, ale také proto, že nebyla vyžadována nějaká vyšší mechanická odolnost. Počítalo se s tím, že po skončení mise Sputnik shoří v atmosféře.

Celek vážil 83,6 kg, přičemž nejvíce hmotnosti i prostoru zabrala stříbrozinkový akumulátor s hmotností 51 kg. Ten byl dimenzován tak, aby vydržel napájet vysílací modul minimálně 14 dní. Nakonec to vydržel 22 dní.

Signály z vesmíru

Družice byla pochopitelně hermeticky uzavřena a dovnitř byl napuštěn dusík o tlaku 1,3 atmosféry. Pro udržení optimální vnitřní teploty byl uvnitř ventilátor, který na hřející vysílače a baterii pouštěl dle potřeby dusík z chladné části družice. Stačilo to, žádné přídavné topení nebo chlazení nebylo potřeba.

Dále byl uvnitř tedy vysílač, konkrétně dvojice vysílačů o výkonu 1 W. Na frekvencích 20,005 a 40,002 MHz vysílaly krátké pulsy, které bylo možné poměrně snadno zachytit pozemními stanicemi. To byl ostatně účel. Rusové cíleně vydali dokonce návody pro radioamatéry, jak signály zachytit. Pochopitelně počítali s tím, že si přijímače připraví i Američané. Všichni pak mohli poslouchat rychlé pípání Sputniku ve svých vysílačkách – první signál z vesmíru.

Na Zemi bylo možné signál zachytit postupně s tím, jak Sputnik obíhal kolem Země od západu na východ. Příležitost se naskytla každou hodinu a půl, protože jen 96 minut Sputniku trval jeden oblet naší planety. Pohyboval se ve výšce 215 až 939 km a putoval rychlostí 7,8 km/s.

Zajímavé je, že Sputnik měl reflexní povrch, od kterého se občas silně odrážely sluneční paprsky. V určitých dnech ho tak bylo možné ze Země vidět pouhým okem.

Špičkový konstruktér v utajení

Po 22 dnech se vybily baterie a Sputnik přestal vysílat signál, na orbitu ovšem vydržel kroužit tři měsíce a uskutečnil celkem 1440 obletů. Počátkem ledna roku 1958 shořel v zemské atmosféře.

Za vývojem Sputniku, ale i celého sovětského raketového programu, stál Sergej Koroljov. Nadaný letecký inženýr a raketový konstruktér, který vedl vesmírné programy Sputnik, Vostok a Voschod. Sovětský svaz však jeho identitu tajil, oficiálně dostal Sputnik do vesmíru „sovětský lid“.

Program Sputnik pokračoval vypuštěním Sputniku 2 dne 3. listopadu 1957, kdy Rusové do družice vměstnali i fenku Lajku. Ta si prvenství prvního pozemského tvora ve vesmíru užívala jen několik hodin, než uhynula. Ale byl to další důležitý pokrok. Sputnik 3 vypuštěný 15. května 1958 už byla družice s vědeckým přístrojem na průzkum magnetosféry. Ale to už na oběžné dráze létala i první americká družice Explorer 1. Ta vyrazila sice čtyři měsíce po prvním Sputniku, ale Američané dovnitř vměstnali i počítač a řadu měřících přístrojů.

Sputnik 1 byl v zásadě jen triviální koulí s rádiem, ale stejně mu nelze upřít jeho obrovský význam. Třeba už proto, že ho něco muselo dostat na oběžnou dráhu a Raketa R-7 byla skutečným mistrovským dílem Koroljova a dalších inženýrů. Samotný Sputnik 1 pak umožnil získat cenné informace o elektronové hustotě ionosféry Země.

Určitě si přečtěte

Články odjinud