19. února 1986 začala výstavba jedné z nejslavnějších vesmírných stanic. Na oběžnou dráhu se vydal zárodek tehdy ještě sovětské a později ruské orbitální stanice Mir. Foto: NASA

19. února 1986 začala výstavba jedné z nejslavnějších vesmírných stanic. Na oběžnou dráhu se vydal zárodek tehdy ještě sovětské a později ruské orbitální stanice Mir. | Foto: NASA

Při pohledu zvnějšku byste Miru asi nedali jedničku za uhlazený a pěkný design. Kdybyste pobývali uvnitř, proklínali byste ho jako těžkopádný labyrint a změť hadic a kabelů. Přesto se právě zde mnohokrát psala historie. Mir se stal základem obří mezinárodní spolupráce ve vesmíru. Foto: NASA

Při pohledu zvnějšku byste Miru asi nedali jedničku za uhlazený a pěkný design. Kdybyste pobývali uvnitř, proklínali byste ho jako těžkopádný labyrint a změť hadic a kabelů. Přesto se právě zde mnohokrát psala historie. Mir se stal základem obří mezinárodní spolupráce ve vesmíru. | Foto: NASA

Stanice oběhla okolo Země jednou za 92 minut ve výšce asi 350 až 370 km a sklonem 51,6 stupňů vůči rovníku (přelety bylo možné sledovat i z území ČR). Foto: NASA

Stanice oběhla okolo Země jednou za 92 minut ve výšce asi 350 až 370 km a sklonem 51,6 stupňů vůči rovníku (přelety bylo možné sledovat i z území ČR). | Foto: NASA

Rozměry Miru byly 31x19x28 metrů. Objem hermetizovaného prostoru byl 350 metrů krychlových, což je 38 % objemu Mezinárodní kosmické stanici. Foto: NASA

Rozměry Miru byly 31x19x28 metrů. Objem hermetizovaného prostoru byl 350 metrů krychlových, což je 38 % objemu Mezinárodní kosmické stanici. | Foto: NASA

Na stanici Mir se podívali i američtí astronauti. Pobýval u něj raketoplán a stanice se stala základem současné Mezinárodní kosmické stanice (ISS). Foto: NASA

Na stanici Mir se podívali i američtí astronauti. Pobýval u něj raketoplán a stanice se stala základem současné Mezinárodní kosmické stanice (ISS). | Foto: NASA

Mir toho během své historie (1986-2001) zažil opravdu hodně: požár, kolizi s kosmickou lodí i zmíněné návštěvy vesmírného korábů. Foto: NASA

Mir toho během své historie (1986-2001) zažil opravdu hodně: požár, kolizi s kosmickou lodí i zmíněné návštěvy vesmírného korábů. | Foto: NASA

Schéma stanice. Většina modulů měla průměr asi 4 metry a délku 9 až 12 metrů. Foto:  Orionist ,  CC BY-SA 3.0

Schéma stanice. Většina modulů měla průměr asi 4 metry a délku 9 až 12 metrů. | Foto: Orionist, CC BY-SA 3.0

Jako první se do vesmíru vydal 19. února 1986 základní blok. Modul byl 13 m dlouhý a měl průměr 4,1 m. Sloužil jako obytný a řídicí modul. V zadní části byl připojen modul Kvant-1. V přední části byl kulovitý modul s pěti dokovacími porty pro připojení lodí Sojuz a Progress. Foto: NASA, Public Domain

Jako první se do vesmíru vydal 19. února 1986 základní blok. Modul byl 13 m dlouhý a měl průměr 4,1 m. Sloužil jako obytný a řídicí modul. V zadní části byl připojen modul Kvant-1. V přední části byl kulovitý modul s pěti dokovacími porty pro připojení lodí Sojuz a Progress. | Foto: NASA, Public Domain

V základním modulu byly kontrolní a řídicí systémy, motorový systém, energetické systémy, systémy zabezpečení životních podmínek apod. Foto: kopie stanice v muzeu Cité de l´espace ve francouzském městě Toulouse. Foto:  Photograph by Mike Peel (www.mikepeel.net). ,  CC BY-SA 4.0

V základním modulu byly kontrolní a řídicí systémy, motorový systém, energetické systémy, systémy zabezpečení životních podmínek apod. Foto: kopie stanice v muzeu Cité de l´espace ve francouzském městě Toulouse. | Foto: Photograph by Mike Peel (www.mikepeel.net)., CC BY-SA 4.0

Motorový systém základního modulu obsahoval 32 motorů orientačního systému a dva hlavní motory pro korekci dráhy. V grafu vidíte vývoj dráhy stanice, která se postupně vlivem tření o atmosféru propadala. Občas bylo potřeba zažehnout motory stanice (nebo nákladní lodě Progress) a stanici opět vytáhnout na vyšší oběžnou dráhu. Foto:   MirOrbitalManoeuvres.png: SalopianJames derivative work: Arnaud Ramey (talk)  ,  CC BY-SA 3.0

Motorový systém základního modulu obsahoval 32 motorů orientačního systému a dva hlavní motory pro korekci dráhy. V grafu vidíte vývoj dráhy stanice, která se postupně vlivem tření o atmosféru propadala. Občas bylo potřeba zažehnout motory stanice (nebo nákladní lodě Progress) a stanici opět vytáhnout na vyšší oběžnou dráhu. | Foto: MirOrbitalManoeuvres.png: SalopianJames derivative work: Arnaud Ramey (talk) , CC BY-SA 3.0

Astrofyzikální Modul Kvant-1 odstartoval 31. března 1987. Měl délku 5,3 m a průměr 4,3 m. Jednalo se o vědecký modul pro výzkum vesmíru. Na palubě byly mimo jiné rentgenový a ultrafialový dalekohled nebo přístroje pro výzkum rentgenová a gama záření. Foto: NASA, Public Domain

Astrofyzikální Modul Kvant-1 odstartoval 31. března 1987. Měl délku 5,3 m a průměr 4,3 m. Jednalo se o vědecký modul pro výzkum vesmíru. Na palubě byly mimo jiné rentgenový a ultrafialový dalekohled nebo přístroje pro výzkum rentgenová a gama záření. | Foto: NASA, Public Domain

Na palubě modulu Kvant-1 byly také systémy Elektron a Vozduch. První vyráběl kyslík z odpadní vody (elektrolýzou) a druhý sloužil k odfiltrování oxidu uhličitého z atmosféry stanice. Foto: NASA

Na palubě modulu Kvant-1 byly také systémy Elektron a Vozduch. První vyráběl kyslík z odpadní vody (elektrolýzou) a druhý sloužil k odfiltrování oxidu uhličitého z atmosféry stanice. | Foto: NASA

Modul Kvant-2 se do vesmíru vydal 26. listopadu 1989. V modulu byly zásoby, přechodová komora i vědecké přístroje. Foto: NASA, Public Domain

Modul Kvant-2 se do vesmíru vydal 26. listopadu 1989. V modulu byly zásoby, přechodová komora i vědecké přístroje. | Foto: NASA, Public Domain

Modul Kristall odstartoval 31. května 1990. V pořadí čtvrtý modul se skládal ze dvou částí. První byla určena pro zpracování materiálů prostřednictvím různých pecí. Také v něm byla zařízení pro astronomická pozorování a biotechnologické experimenty. Ve druhé části byly dva dokovací porty, které měly sloužit pro připojení raketoplánu Buran, k čemuž ale nikdy nedošlo. Foto: NASA, Public Domain

Modul Kristall odstartoval 31. května 1990. V pořadí čtvrtý modul se skládal ze dvou částí. První byla určena pro zpracování materiálů prostřednictvím různých pecí. Také v něm byla zařízení pro astronomická pozorování a biotechnologické experimenty. Ve druhé části byly dva dokovací porty, které měly sloužit pro připojení raketoplánu Buran, k čemuž ale nikdy nedošlo. | Foto: NASA, Public Domain

Modul Spektr odstartoval 20. května 1995. Vybavení modulu bylo určeno pro dálkový průzkum Země – zejména atmosfér, ale také geofyzikálních procesů. Foto: NASA, Public Domain

Modul Spektr odstartoval 20. května 1995. Vybavení modulu bylo určeno pro dálkový průzkum Země – zejména atmosfér, ale také geofyzikálních procesů. | Foto: NASA, Public Domain

Dokovací modul vynesl 12. listopadu 1995 raketoplán Atlantis (STS-74). Úkolem modulu bylo usnadnit připojení amerického raketoplánu ke stanici. Foto: NASA, Public Domain

Dokovací modul vynesl 12. listopadu 1995 raketoplán Atlantis (STS-74). Úkolem modulu bylo usnadnit připojení amerického raketoplánu ke stanici. | Foto: NASA, Public Domain

Dva velitelé v dokovacím modulu. William Readdy byl velitelem STS-79 raketoplánu a Valerij Korzun byl velitelem stanice Mir. Foto: NASA, Public Domain

Dva velitelé v dokovacím modulu. William Readdy byl velitelem STS-79 raketoplánu a Valerij Korzun byl velitelem stanice Mir. | Foto: NASA, Public Domain

Posledním modulem byla Priroda. Do vesmíru odstartovala 23. dubna 1996. Na jeho palubě byly přístroje pro výzkum Země. Probíhalo na něm měření příměsí různých látek v atmosféře, sledování globální tepelné výměny, pozorování cirkulace mraků, měření eroze, radioaktivity, sledování ekologické situace atd. Foto: NASA, Public Domain

Posledním modulem byla Priroda. Do vesmíru odstartovala 23. dubna 1996. Na jeho palubě byly přístroje pro výzkum Země. Probíhalo na něm měření příměsí různých látek v atmosféře, sledování globální tepelné výměny, pozorování cirkulace mraků, měření eroze, radioaktivity, sledování ekologické situace atd. | Foto: NASA, Public Domain

Kosmická loď Sojuz TM-24 připojená ke stanici Mir. Na fotografii je vidět anténa radaru se syntetickou aperturou Travers na modulu Priroda. Rozměry antény byly 2,8×6,0 m. Foto: NASA

Kosmická loď Sojuz TM-24 připojená ke stanici Mir. Na fotografii je vidět anténa radaru se syntetickou aperturou Travers na modulu Priroda. Rozměry antény byly 2,8×6,0 m. | Foto: NASA

Mir trápila řada problémů. Nejvážnější se odehrál 25. června 1997. Zásobovací loď Progress se odpojila a následně se pokusila znovu připojit ke stanici, aby byl otestován nový navigační systém. Při tom ale došlo k nárazu do modulu Spektr. Došlo k poškození solárních panelů a dekompresi samotného modulu, který byl ztracen. Foto: NASA

Mir trápila řada problémů. Nejvážnější se odehrál 25. června 1997. Zásobovací loď Progress se odpojila a následně se pokusila znovu připojit ke stanici, aby byl otestován nový navigační systém. Při tom ale došlo k nárazu do modulu Spektr. Došlo k poškození solárních panelů a dekompresi samotného modulu, který byl ztracen. | Foto: NASA

Kolize s modulem Spektr způsobila řadu problémů. Dva dny po kolizi dokonce došlo na hodinu ke ztrátě kontroly nad celou stanicí. Foto: NASA

Kolize s modulem Spektr způsobila řadu problémů. Dva dny po kolizi dokonce došlo na hodinu ke ztrátě kontroly nad celou stanicí. | Foto: NASA

Na Miru došlo i k několika požárům. K největšímu 26. února 1997. Příčinou bylo vzplanutí zařízení na regeneraci vzduchu. Plameny šlehaly do výšky 1,5 metru a blokovaly přístup do lodě Sojuz, která fungovala také jako záchranný člun. Po čtvrt hodině se podařilo požár uhasit. Foto: NASA

Na Miru došlo i k několika požárům. K největšímu 26. února 1997. Příčinou bylo vzplanutí zařízení na regeneraci vzduchu. Plameny šlehaly do výšky 1,5 metru a blokovaly přístup do lodě Sojuz, která fungovala také jako záchranný člun. Po čtvrt hodině se podařilo požár uhasit. | Foto: NASA

O stanici Mir můžeme mluvit jako o prvním mezinárodním vesmírném komplexu. Už na předešlých Saljutech pobývali kosmonauti jiných zemí (například náš Vladimír Remek). Ale Mir šel v tomto přece jen dál. Foto: NASA

O stanici Mir můžeme mluvit jako o prvním mezinárodním vesmírném komplexu. Už na předešlých Saljutech pobývali kosmonauti jiných zemí (například náš Vladimír Remek). Ale Mir šel v tomto přece jen dál. | Foto: NASA

První posádka přilétla na Mir 15. března 1986 (Vladimir Solovjov, Leonid Kizim) v lodi Soju T-15. Dne 5. května posádka přelétla na stanici Saljut 7. Přelet trval 29 hodin a je to jediný přelet mezi vesmírnými stanicemi v historii. Na konci června se kosmonauti vrátili zpět na Mir. Na Zemi přistáli 16. července. Foto:  Don S. Montgomery, USN (Ret.) , Public domain

První posádka přilétla na Mir 15. března 1986 (Vladimir Solovjov, Leonid Kizim) v lodi Soju T-15. Dne 5. května posádka přelétla na stanici Saljut 7. Přelet trval 29 hodin a je to jediný přelet mezi vesmírnými stanicemi v historii. Na konci června se kosmonauti vrátili zpět na Mir. Na Zemi přistáli 16. července. | Foto: Don S. Montgomery, USN (Ret.), Public domain

Mir navštívilo 28 dlouhodobých (hlavních) posádek standardně o třech členech. Mise trvaly obvykle přibližně půl roku – stejně jako v případě ISS. Půl roku je také doba, po kterou může být ruský Sojuz ve vesmíru. Foto: NASA

Mir navštívilo 28 dlouhodobých (hlavních) posádek standardně o třech členech. Mise trvaly obvykle přibližně půl roku – stejně jako v případě ISS. Půl roku je také doba, po kterou může být ruský Sojuz ve vesmíru. | Foto: NASA

Čas na ISS se řídí světovým časem. Na Miru používali moskevský čas. Budíček byl v 8:00. Následovala hygiena, snídaně a dopolední pracovní blok. Po obědě následoval další pracovní blok a v 19:00 byla večeře a příprava na další den. Volno měla posádka od 21:30. Foto: NASA

Čas na ISS se řídí světovým časem. Na Miru používali moskevský čas. Budíček byl v 8:00. Následovala hygiena, snídaně a dopolední pracovní blok. Po obědě následoval další pracovní blok a v 19:00 byla večeře a příprava na další den. Volno měla posádka od 21:30. | Foto: NASA

Kromě hlavních posádek se na Mir vydala také řada návštěv. Obvykle v rámci výměny posádky. Celkem bylo na Miru 104 lidí. Kromě Rusů a Američanů také 6 lidí z Francie, 4 z Německa a po 1 z Afghánistánu, Rakouska, Bulharska, Kanady, Japonska, Sýrie, Velké Británie a Slovenska. Na fotografii raketa Sojuz, která dopravovala do vesmíru posádky stanic Saljut, Mir a dnes ISS. Foto: NASA

Kromě hlavních posádek se na Mir vydala také řada návštěv. Obvykle v rámci výměny posádky. Celkem bylo na Miru 104 lidí. Kromě Rusů a Američanů také 6 lidí z Francie, 4 z Německa a po 1 z Afghánistánu, Rakouska, Bulharska, Kanady, Japonska, Sýrie, Velké Británie a Slovenska. Na fotografii raketa Sojuz, která dopravovala do vesmíru posádky stanic Saljut, Mir a dnes ISS. | Foto: NASA

Velký den pro Slovensko nastal 20. února 1999, kdy k Miru zamířila loď Sojuz TM-29 s kosmonautem Ivanem Bellou (*1964), který se stal prvním a zatím jediným slovenským kosmonautem. Jeho let trval osm dní. Foto:  Rudolf Csiba ,  CC BY 2.0

Velký den pro Slovensko nastal 20. února 1999, kdy k Miru zamířila loď Sojuz TM-29 s kosmonautem Ivanem Bellou (*1964), který se stal prvním a zatím jediným slovenským kosmonautem. Jeho let trval osm dní. | Foto: Rudolf Csiba, CC BY 2.0

Nemůžeme nezmínit ještě jedno jméno. Astronaut John Blaha pobýval na stanici od září 1996 do ledna 1997. Jeho dědeček Antonín Blaha pocházel z Herálce u Humpolce. Na snímku s manželkou po návratu se stanice. Foto: NASA

Nemůžeme nezmínit ještě jedno jméno. Astronaut John Blaha pobýval na stanici od září 1996 do ledna 1997. Jeho dědeček Antonín Blaha pocházel z Herálce u Humpolce. Na snímku s manželkou po návratu se stanice. | Foto: NASA

Rekordmanem se na Miru stal Valerij Vladimirovič Poljakov. Na palubě stanice strávil od srpna 1988 do dubna 1989 téměř 241 dní. Podruhé byl na stanici od ledna 1994 do března 1995 celých 437 dní a 18 hodin. Dodnes je to nejdelší pobyt člověka ve vesmíru. Foto: NASA

Rekordmanem se na Miru stal Valerij Vladimirovič Poljakov. Na palubě stanice strávil od srpna 1988 do dubna 1989 téměř 241 dní. Podruhé byl na stanici od ledna 1994 do března 1995 celých 437 dní a 18 hodin. Dodnes je to nejdelší pobyt člověka ve vesmíru. | Foto: NASA

Gennadij Michajlovič Strekalov (1940-2004) zahrál v roce 1995 na stanici Mir na kytaru, která tam podle jeho slov byla v té době už několik let. Foto: NASA

Gennadij Michajlovič Strekalov (1940-2004) zahrál v roce 1995 na stanici Mir na kytaru, která tam podle jeho slov byla v té době už několik let. | Foto: NASA

WC byly na Miru v základním modulu a v modulu Kvant 2. Používaly sací systém poháněný ventilátorem. Tuhý odpad se následně dával do nákladní lodi Progress (která po odpojení shořela v atmosféře). Tekutý odpad byl recyklován – tehdy ne na takové úrovni, aby se dala recyklovaná voda pít. Používala se spíše k výrobce kyslíku ve zmíněném systému Elektron. Foto:  Claus Ableiter ,  CC BY-SA 4.0-3.0-2.5-2.0-1.0

WC byly na Miru v základním modulu a v modulu Kvant 2. Používaly sací systém poháněný ventilátorem. Tuhý odpad se následně dával do nákladní lodi Progress (která po odpojení shořela v atmosféře). Tekutý odpad byl recyklován – tehdy ne na takové úrovni, aby se dala recyklovaná voda pít. Používala se spíše k výrobce kyslíku ve zmíněném systému Elektron. | Foto: Claus Ableiter, CC BY-SA 4.0-3.0-2.5-2.0-1.0

V letech 1995 až 1998 proběhlo celkem 10 letů amerického raketoplánu k Miru. Fotografie je z mise STS-63 raketoplánu Discovery z února 1995. Raketoplán se k Miru tehdy jen přiblížil, čehož mohla posádka Miru litovat, protože na palubě měl první vesmírný automat na Coca Colu. Foto:  RadioFan (talk) ,  CC BY-SA 3.0

V letech 1995 až 1998 proběhlo celkem 10 letů amerického raketoplánu k Miru. Fotografie je z mise STS-63 raketoplánu Discovery z února 1995. Raketoplán se k Miru tehdy jen přiblížil, čehož mohla posádka Miru litovat, protože na palubě měl první vesmírný automat na Coca Colu. | Foto: RadioFan (talk), CC BY-SA 3.0

K prvnímu připojení raketoplánu došlo během mise STS-71 v červnu 1995. Při této příležitosti vznikla i tato ikonická fotografie, kterou pořídila posádka Miru z lodi Sojuz. Foto: NASA

K prvnímu připojení raketoplánu došlo během mise STS-71 v červnu 1995. Při této příležitosti vznikla i tato ikonická fotografie, kterou pořídila posádka Miru z lodi Sojuz. | Foto: NASA

Další pohled na raketoplán Atlantis (STS-71) u stanice Mir v červenci 1995. Foto: NASA

Další pohled na raketoplán Atlantis (STS-71) u stanice Mir v červenci 1995. | Foto: NASA

Během mise STS-74 byl na Mir dovezen dokovací modul – na obrázku je jeho vykládání z nákladového prostoru raketoplánu mechanickým manipulátorem Canadarm. Foto: NASA

Během mise STS-74 byl na Mir dovezen dokovací modul – na obrázku je jeho vykládání z nákladového prostoru raketoplánu mechanickým manipulátorem Canadarm. | Foto: NASA

Pohled na Mir z raketoplánu Atlantis (STS-74) Foto: NASA

Pohled na Mir z raketoplánu Atlantis (STS-74) | Foto: NASA

Astronaut Brent Jett z STS-81 sleduje stanici Mir v okně raketoplánu. Foto: NASA

Astronaut Brent Jett z STS-81 sleduje stanici Mir v okně raketoplánu. | Foto: NASA

Raketoplány nelétaly na Mir jen na návštěvu. Vozily tam zásoby. Na snímku je astronaut Richard A. Searfoss s baterií při misi STS-76. Raketoplán byl tehdy u stanice 5 dní. Foto: NASA

Raketoplány nelétaly na Mir jen na návštěvu. Vozily tam zásoby. Na snímku je astronaut Richard A. Searfoss s baterií při misi STS-76. Raketoplán byl tehdy u stanice 5 dní. | Foto: NASA

Posádku na stanici dopravovaly ruské Sojuzy. Dopravu nákladu obstaraly automatické Progressy. Obě lodě létaly už k sovětským stanicím Saljut a dnes létají k ISS. Foto: NASA

Posádku na stanici dopravovaly ruské Sojuzy. Dopravu nákladu obstaraly automatické Progressy. Obě lodě létaly už k sovětským stanicím Saljut a dnes létají k ISS. | Foto: NASA

Likvidace stanice začala už na konci ledna 2001, kdy k Miru odstartovala nákladní loď Progress. Její motory pak 23. března 2001 navedly stanici do hustých vrstev atmosféry. Zbytky stanice o celkové hmotnosti až 25 tun dopadly do Tichého oceánu Foto: NASA

Likvidace stanice začala už na konci ledna 2001, kdy k Miru odstartovala nákladní loď Progress. Její motory pak 23. března 2001 navedly stanici do hustých vrstev atmosféry. Zbytky stanice o celkové hmotnosti až 25 tun dopadly do Tichého oceánu | Foto: NASA

Mir strávil na oběžné dráze kolem země 5510 dní (15 let, 31 dní). Z toho byl 4592 obydlen a učinil 86 331 obletů Země. Foto: NASA

Mir strávil na oběžné dráze kolem země 5510 dní (15 let, 31 dní). Z toho byl 4592 obydlen a učinil 86 331 obletů Země. | Foto: NASA

Při pohledu zvnějšku byste Miru asi nedali jedničku za uhlazený a pěkný design. Kdybyste pobývali uvnitř, proklínali byste ho jako těžkopádný labyrint a změť hadic a kabelů. Přesto se právě zde mnohokrát psala historie. Mir se stal základem obří mezinárodní spolupráce ve vesmíru. Foto: NASA
Stanice oběhla okolo Země jednou za 92 minut ve výšce asi 350 až 370 km a sklonem 51,6 stupňů vůči rovníku (přelety bylo možné sledovat i z území ČR). Foto: NASA
Rozměry Miru byly 31x19x28 metrů. Objem hermetizovaného prostoru byl 350 metrů krychlových, což je 38 % objemu Mezinárodní kosmické stanici. Foto: NASA
Na stanici Mir se podívali i američtí astronauti. Pobýval u něj raketoplán a stanice se stala základem současné Mezinárodní kosmické stanice (ISS). Foto: NASA
42
Fotogalerie

Jak se stavěl Mir, první dlouhodobě obytná vesmírná stanice

  • Mir byl první dlouhodobě obydlenou stanicí ve vesmíru
  • Připomeňte si vznik tohoto sovětského předchůdce ISS
  • Na Miru padl rekord v délce pobytu ve vesmíru, hořelo tam a narazila do něj kosmická loď

Dne 19. února roku 1986 vynesla raketa Proton na oběžnou dráhu Země první část orbitální stanice Mir. Byl tak postaven základ první dlouhodobě obydlené vědecké stanice ve vesmíru.

Vesmírný komplex přežil nejen pád Sovětského svazu, ale také požár a velmi dramatickou kolizi z bezpilotní nákladní lodí Progress. Při nehodě byly doslova rozpárány solární panely a Mir přišel o jeden ze svých modulů.

Při pohledu zvnějšku byste Miru asi nedali jedničku za uhlazený a pěkný design. Kdybyste pobývali uvnitř, proklínali byste ho jako těžkopádný labyrint a změť hadic a kabelů. Přesto se zde psala historie i rodila partnerství, která později dala za vznik Mezinárodní kosmické stanici.

Na palubě Miru se vystřídaly desítky kosmonautů a to třeba i první slovenský kosmonaut Ivan Bella. Celkem devětkrát se k Miru připojil americký raketoplán. Mir také zažil první a zatím jediný přelet mezi kosmickými stanicemi. První posádka přilétla k zárodku Miru v březnu 1986. Po 1,5 měsíci přelétla z Miru na stanici Saljut 7 a na konci června se vrátila zpět na Mir.

Likvidace stanice začala už na konci ledna 2001, kdy k Miru odstartovala nákladní loď Progress. Její motory pak 23. března 2001 navedly Mir do hustých vrstev atmosféry. Zbytky stanice o celkové hmotnosti až 25 tun dopadly do Tichého oceánu.

Mir strávil na oběžné dráze kolem země 5 510 dní (15 let, 31 dní). Z toho byl 4592 obydlen a učinil 86 331 obletů Země. Více se dozvíte ve fotogalerii výše.

Určitě si přečtěte

Články odjinud