Hvězdy, jako je naše Slunce, tedy řekněme běžné hvězdy středního věku, relativně rychle rotují. V případě Slunce to je jednou za zhruba 27 dní. Intenzivní rotace vytváří divoká magnetická pole, která pohánějí prudké hvězdné erupce. Taková hvězda často zaplavuje okolí množstvím vysokoenergetických částic i tvrdým zářením.
V průběhu miliard let života hvězdy tohoto typu dochází ke zpomalování její rotace, protože její magnetická pole „dřou“ o proudy hvězdného větru, který tryská z hvězdy do okolního vesmíru. Pomalejší rotace vytváří slabší magnetické pole a tak stále dokola. Až donedávna si vědci mysleli, že toto magnetické brzdění (magnetic braking) pokračuje dál a dál, až do zániku dotyčné hvězdy.
Dřívější výzkum naznačoval, že u hvězd podobných Slunci dochází ve stáří o něco nižším, než je stáří Slunce, k podstatnému a relativně náhlému oslabení hvězdného magnetického brzdění. Jde asi o desetinásobný pokles.
Hvězda 51 Pegasi
Travis Metcalfe z výzkumné organizace White Dwarf Research Corporation v Goldenu, Colorado, a jeho spolupracovníci zkoumali hvězdu 51 Pegasi. Ta je slavná nejen kvůli tomu, že jde o první hvězdu hlavní posloupnosti, u které byla objevená planeta, 51 Pegasi b, dnes oficiálně známá jako Dimidium, ale také jako pozoruhodné dvojče Slunce, vzdálené cca 50 světelných let.
Hvězda 51 Pegasi je totiž rovněž žlutý trpaslík, jehož stáří je srovnatelné se stářím Slunce. Badatelé využili náročná měření magnetických polí této hvězdy, získaná díky zařízení Potsdam Echelle Polarimetric and Spectroscopic Instrument (PEPSI) na teleskopu Large Binocular Telescope (LBT) v Arizoně, která ještě zkombinovali s pozorováními „lovce exoplanet“ Transiting Exoplanet Survey Satellite (TESS).
Kde bychom měli hledat mimozemský život?
Výsledky analýz potvrzují, že hvězda 51 Pegasi, stejně jako naše Slunce, již prošla zmíněným výrazným zeslabením magnetického brzdění. Toto zeslabení má závažné důsledky pro planetární systém dané hvězdy a to ve velmi pozitivním smyslu slova. Utlumení magnetického brzdění totiž současně podstatně utiší hvězdný vítr a sníží množství devastujících erupcí. Hvězda se prostě zklidní.
Jak se zdá, asi nebudou náhoda, že doba, kdy došlo k utlumení magnetického brzdění našeho Slunce, zhruba odpovídá době před několika sty miliony let, kdy se pozemský mnohobuněčný život vydal z přívětivého oceánu na tehdejší pevninu.
Autoři studie proto doporučují, abychom hledali mimozemský život, případně i mimozemské civilizace, přednostně u hvězd, jejich stáří odpovídá Slunci, případně starších.