Tak jsme se konečně dočkali a člověk se po více než padesáti letech opět projde po Měsíci. Už za pár týdnů odstartuje z mysu Canaveral obří raketa SLS, která k našemu nejbližšímu sousedovi dopraví loď Orion a její čtyřčlennou posádku.
Pokud teď jen nevěřícně zíráte, jak vám to jen mohlo uniknout, nebojte se, nic se neděje. To si totiž jen NASA, ESA a další partneři programu Artemis – největší vesmírné operace svého druhu od dob Apolla – dali před lety naprosto nesplnitelné cíle. A jeden z nich zněl: Artemis 3 přistane na Měsíci do konce roku 2024!
Kdy se poletí? Harmonogramu už nikdo nevěří
Jaká je s odstupem času realita? Před dvěma lety tam doletěl alespoň prázdný Orion (Artemis 1), no a pokud příští americká administrativa nepoškrtá NASA rozpočet, na oběžnou dráhu se člověk podívá nejdříve na konci roku 2025 (Artemis 2).
Montáž prvního stupně rakety SLS pro plánovanou misi Artemis 2
A samotné přistání? Poslední oficiální stanovisko zní, že se mise Artemis 3 uskuteční ne dříve než v závěru roku 2026, a odborná komunita spíše očekává, že se datum ještě posune.
Mise Artemis 1 a 2 jsou totiž s trochou nadsázky tak trochu brnkačka. Raketu SLS a loď Orion už totiž máme a oba stroje v praxi ověřily, že fungují. K přistání na Měsíci ale potřebujeme ještě nějaký lunární modul – loď, do které si kosmonauti stejně jako před padesáti lety přesednou, a ta je pak bezpečně dopraví na povrch a zase zpátky na oběžnou dráhu.
Pokud selže Starship, na Měsíc se neletí
Současný Orion to bohužel sám o sobě nezvládne, plní totiž jen roli dálkového autobusu na lince Země-Měsíc a zpět. Na půli cesty proto potřebujeme ještě nějaký výtah a tímto výtahem není nic jiného než – chvíle napětí – ano, Starship! Tedy přesněji jeho upravená lunární verze Starship HLS (Human Landing System).
Lunární Starship HLS zatím stále vypadá jako naprosto nedostižné science fiction
Starship je společně se svým prvním stupněm Super Heavy úctyhodné monstrum, které při startu trhá beton, plaší ptáky v blízké rezervaci a přepisuje tabulky všech možných rekordů, a tak bohužel zápasí nejen s fyzikou, ale i s místními a federálními úřady včetně FAA (Federal Aviation Administration), která musí dát každému startu zelenou.
A protože Starship ještě ani zdaleka není hotový, potřebuje další a další lety jako prase drbání. Namísto toho SpaceX momentálně čelí spíše pravému opaku a plánovaný zprvu srpnový a posléze zářijový start se uskuteční až koncem listopadu. Tedy snad.
Ano, jistě, leckoho teď napadne otázka, proč jsou tedy skoro všechny americké kosmodromy na jihu, kde je na každém kroku nějaká ta ptačí rezervace, a ne někde uprostřed Oregonu, ale důvodů je celá řada. Jedním z nich i skutečnost, že raketám při startu východním směrem pomáhá zemská rotace, takže čím blížeji k rovníku, tím lépe. Země samotná je vlastně takový nultý raketový stupeň – nultý booster.
Další starshipy poslouží jako obří cisterny
Mise Artemis 3 bude ke všemu potřebovat nejen Starship HLS, ale i několik dalších základních hvězdolodí, které budou fungovat jako orbitální cisterny s palivem. Právě proto bylo jedním z úkolů jarního testovacího startu přečerpávání paliva. Zatím sice jen na lodi, nejpozději příští rok bychom se ale měli dočkat testu, při kterém vzlétnou hned dva starshipy a na oběžné dráze se propojí!
Artemis 3 v kostce: Loď Orion s posádkou vynese SLS. Zároveň vzlétne Starship HLS a několik dalších cisternových starshipů, které mu na orbitě doplní palivo. U Měsíce si posádka přestoupí z Orionu do HLS a podívá se na povrch. Už je všem jasné, že je současný harmonogram na hraně sci-fi?
Bude to skvělá podívaná pro nás všechny u obrazovek počítačů a mobilů, ale zároveň připomenutí, jak ohromný kus práce musejí inženýři ze SpaceX, NASA a partnerských agentur včetně ESA ještě provést, aby se Artemis 3 nestal sebevražednou misí.
Jen připomenu, že zatím tleskáme tomu, že se prázdný Starship vrací do atmosféry, aniž by explodoval.
Luna Analog Facility je Měsíc na Zemi
Ať už se to všechno podaří v roce 2026, 2027 nebo spíše až někdy na přelomu dekády – a pokud nás v boji o Měsíc nakonec nepředběhnou kolegové ze Senegalu –, Evropa se rozhodla, že nebude na nic čekat a postaví si Měsíc raději přímo u nás doma na starém kontinentu.
Měsíční fyzický simulátor Luna Analog Facilty:
Říká mu Luna Analog Facility, stojí v Kolíně nad Rýnem, účet za stavbu zaplatila ESA s německou NASA (Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt) a jak už název napovídá, je to opravdu analogová 700m² simulace Měsíce, která se oficiálně otevřela světu teprve před pár dny.
V následujících letech bude sloužit právě přípravám na jednotlivé mise Artemis, ale i mnoha dalším hráčům a startupům, které si budou moci vyzkoušet svoje technologie v prostředí, které bude alespoň na oko co nejvíce připomínat nehostinné podmínky Měsíce.
900 tun prehistorického sopečného prachu
V obřím hangáru je tedy sice normální pozemská atmosféra – objekt není hermetický uzavřený – jinak si ale dali stavitelé opravdu záležet. Týká se to i toho nejdůležitějšího – měsíčního prachu.
Když simulace, tak co nejvěrnější. Jako náhražka měsíčního prachu posloužil ten sopečný
LAF potřebuje úctyhodných 900 tun prachu, a protože tolik ho nemá ani NASA, nakonec jako poměrně věrná náhražka posloužil ten sopečný a 45 milionů starý z nedaleké oblasti Vulkaneifel.
ESA mu říká EAC-1 a upravila jej do podoby, aby co nejvíce připomínal měsíční regolit – včetně granulace. Tady naštěstí nemusíme hádat, vzorky z Měsíce totiž máme, a tak jsme mohli EAC-1 vyrobit přesně na míru.
Hangár umí simulovat měsíční světlo a stíny
Dalším lunárním specifikem je absence atmosféry, sluneční světlo a stíny tam proto vypadají úplně jinak než na Zemi, kde jej rozptyluje okolní vzduch. LAF zvládne napodobit exotické světelné podmínky soustavou silných bodových světel a vědci se chlubí, že umějí nasimulovat libovolnou pozici Slunce nad obzorem.
ESA se chlubí, že simulátor skvěle napodobí také běžný lunární den
Nechybí simulace šestinové měsíční gravitace
Třetí specialitou Luna Analog Facility nakonec bude i simulace měsíční gravitace, která je zhruba šestkrát slabší než na Zemi.
Řešení od ESA se jmenuje Puppeteer (Loutkař) a jak už název napovídá, nejedná se o žádnou magnetickou levitaci, ale kosmonauty doslova pověsí na gumu, na které budou poskakovat stejně jako američtí astronauti v ikonických záběrech z 60. a 70. let minulého století.
Puppeteer bude hotový až příští rok, a tak se musíme spokojit jen s vizualizací
A pokud ani toto nebude stačit, k dispozici jsou VR/AR headsety a digitální simulace, která tu analogovou doplní třeba o obraz reálného horizontu v místě přistání.
Lepší simulátor Měsíce neexistuje
Luna Analog Facility může připomínat dětský park pro velké kluky a holky, nic propracovanějšího ale v tuto chvíli na světě neexistuje a ani neexistovalo během přípravy na mise Apollo. Tuto roli v minulosti hrál třeba nehostinný venkov Islandu a o simulaci specifické gravitace se zase dodnes starají rozměrné bazény v laboratořích NASA. LAF je proto opravdu první svého druhu a pro Artemis je prakticky nezbytný.
Není tedy divu, že jedněmi z prvních uživatelů budou i designéři lunárních habitatů – malých měsíčních základen –, kterých se při troše štěstí dočkáme ve 30. letech. Jedním z úkolů nejbližších misí k Měsíci totiž bude i hledání lunárních zdrojů vody, která by jednou mohla být skvělým zdrojem paliva pro budoucí mise k Marsu a ještě mnohem dál.