Uprostřed intenzivních českých debat o pořízení letounů 5. generace, se v zahraničí připravují už letouny 6. generace. Na dvou projektech (leteckém a námořním) pracují Američané a na dalších minimálně dvou Evropané, sdružení v německo-francouzsko-španělském a britsko-italsko-japonském konzorciu. Zřejmě nejdůležitějšími prvky nových letadel budou jejich radiolokátory. Dostanou do vínku "šestý smysl"?
Britské ministerstvo obrany oznámilo uzavření smlouvy za 278 milionů dolarů na instalaci radaru ECRS Mk.2 na palubu bojových letounů Eurofighter Typhoon Královského letectva (RAF). Počáteční operační způsobilosti dosáhne kolem roku 2030.
Novinka představuje zásadní změnu v radarových schopnostech Typhoonu ve srovnání se současnými systémy Euroradar Captor-M. Také jde o důležitý krok směrem k radaru, kterým bude vybaven chystaný letoun 6. generace Tempest.
Západnímu letectvu bude dominovat několik připravovaných bojových letounů šesté generace. Itálie, Japonsko a Velká Británie pokračují v programu Tempest. Francie, Německo a Španělsko pracují na systému Future Combat Air System. Na druhé straně Atlantiku by americké letectvo mělo v roce 2030 obdržet platformu Next-Generation Air Dominance, ekvivalentem amerického námořnictva bude letoun F/A-XX. Všechny tyto letouny by měly být uvedeny do služby po roce 2030.
Do té doby bude radar bojových letounů starý téměř sto let; první systém, Air Interception Mk.IV (AI Mk.IV), vstoupil do služby s letouny RAF Bristol Beaufighter na počátku roku 1941. V uplynulých letech se přitom technologie bojových leteckých radarů neustále vyvíjela. Přesto si tyto systémy zachovaly dva stejné základní úkoly - zjišťovat a sledovat cíle ve vzduchu, na zemi a na vodě.
Pokrok zvaný AESA
Technologie AESA (Active Electronically Scanned Array) je dnes pro radary bojových letounů standardem. Radary AESA, které byly postupně zaváděny od poloviny 90. let, představují pokrok oproti dřívějším konvenčním konstrukcím.
Do té doby musely radary bojových letounů fyzicky pohybovat svými anténami, aby se dívaly určitým směrem. Aby bylo možné vyhledávat cíle výše, musela být anténa namířena nad příď letounu, chcete-li hledat vlevo, musela by být namířena vlevo a tak dále.
Příchod AESA předznamenal několik vylepšení, z nichž jedním z hlavních bylo elektronické „řízení“ vysílání radaru. Pro sledování konkrétního cíle již nebylo nutné fyzicky řídit paprsek. Radar sám elektronicky okamžitě nakláněl vysílání určitým směrem. Pilot nemusel čekat, až se anténa nasměruje, aby viděl konkrétní cíl. Přesunutí antény může trvat jen sekundu, ale při rychlostech vzdušného boje může být právě ta sekunda otázkou života a smrti.
Nový radiolokátor pro letouny Eurofighter Typhoon má pevnou anténu, která se však kromě digitálního vychylování radarového paprsku může i naklánět. Spojení elektronického a mechanického pohybu dává letounu výborné radarové pokrytí okolí.
AESA přinesly i další výhody. Ve skutečnosti to jsou stovky nebo dokonce tisíce miniaturních radarů (vysílací/přijímací TR moduly) umístěných na velké ploše. Ty generují radarový impuls, vysílají jej a přijímají, když se odrazí od cíle jako ozvěna. Radar ozvěnu zpracuje a získá užitečné informace, jako je rychlost, poloha, výška, směr a typ cíle. Obzvláště užitečné je mít na anténě radaru namontováno větší množství modulů TR.
Některé z modulů mohou sledovat oblohu, jiné zem, takže radar může plnit několik úkolů současně. Pokud se některý z modulů TR rozbije, jen mírně to zhorší celkovou výkonnost. Radary AESA mají méně pohyblivých částí, protože nepotřebují fyzicky přemisťovat anténu. Díky tomu jsou méně náchylné k poruchám a snadněji se udržují, protože nové moduly TR lze do antény zasunout podle potřeby. Provoz radarů AESA je tedy levnější než u mechanicky snímaných protějšků.
Úspěch radarů AESA je částečně způsoben převažujícím zmenšením rozměrů elektroniky. Slavná teorie navržená v roce 1965 průmyslníkem a inženýrem Gordonem Moorem (Moorův zákon) říká, že počet tranzistorů, kterými lze vybavit jeden čip, se každé dva roky zdvojnásobí.
Vstup do budoucnosti: „kognitivní radar“
Neustálá miniaturizace umožní vyrábět ještě menší radary. V důsledku toho budou stále častěji používat konstrukce podobné panelům, které se jednoduše připevní na povrch bojového letounu, aniž by narušovaly jeho výkon.
Díky montáži radarových panelů na náběžné hrany křídel, konce křídel, hřbetní, břišní a zadní část trupu může pilot vidět kolem svého letounu v rozsahu 360 stupňů. Hrozby budou detekovány a zachyceny ze všech úhlů, místo aby se letadlo muselo fyzicky pohybovat tak, aby byl cíl v zorném poli radaru. Výsledkem bude zrychlení vzdušného boje, piloti budou detekovat, sledovat a zasahovat cíle z jakéhokoli úhlu.
Radary vybavující bojové letouny šesté generace mají používat „kognitivní“ techniky využívající umělou inteligenci (AI). Radar se tak může „učit“ z prostředí a předchozích zkušeností a neustále zlepšovat svůj výkon.
Rozdíl mezi obyčejným a „přemýšlejícím“ letounem
Představme si hypotetickou operaci, vedenou proti protivníkovi, který disponuje sofistikovaným integrovaným systémem protivzdušné obrany (IADS), jehož součástí jsou výkonné pozemní a letecké rušičky elektronického boje (EW).
Ty vysílají elektromagnetický šum, který má oslepit radary bojových letounů. Náš stíhací letoun vzlétne na misi a konvenční radar okamžitě narazí na silné rušení nepřítele. Software radaru rušení rozpozná a rychle upraví vysílání tak, aby radarové signály mohly „propálit“ šum a vidět potenciální cíle. Několik sekund poté, co to radar udělá, se síla nepřátelského rušení zvýší. Radar opět provede nápravná opatření, zvýší svůj vysílací výkon a rušení propálí. Tento proces se opakuje.
Bojový letoun s kognitivním radarem bude postupovat jinak. Také on po zahájení letu narazí na silné rušení. Radar provede nápravná opatření a rušení propálí. Nepřítel zvýší sílu rušení a radar reaguje zvýšením vysílacího výkonu, čímž rušení propálí. Software radaru však neustále zaznamenává, co se děje.
Zaznamenává desítky parametrů, jako je výkon a frekvence rušení a jak brzy po zahájení letu bylo rušení aktivováno. Software rovněž zaznamenává reakci radaru. Určuje, jaký výkon musí radar vysílat, aby úspěšně překonal rušení. Zaznamenává také prvky chování radaru, které byly neúspěšné. Počáteční úrovně výkonu radaru nebyly schopny rušení překonat? Rušení se preventivně přesunulo na frekvenci, kterou měl radar v plánu použít, čímž se tato frekvence stala nepoužitelnou? Sledování všech těchto parametrů umožňuje radaru předvídat, co by se mohlo stát a předejít tahu nepřítele.
Po několika dnech pozorování těchto parametrů se radar začne chovat preventivně při svých budoucích misích. Po zahájení výpadu okamžitě zvolí úroveň výkonu, o které ví, že bude dostatečná k propálení rušení. Nepřítel se stále pokouší radar rušit, ale je neúspěšný, takže opět zvýší úroveň rušícího výkonu.
Radar to však předvídal a přesune své vysílání na dříve nepoužívanou frekvenci, o které ví, že se ji nepřítel nepokusil rušit. Kognitivní radar zkrátka předvídá to, co se stane, a podle toho mění své chování. To vše automaticky, bez zásahu pilota, který tak má čas zabývat se jinými aspekty boje.
Pionýři letectví jistě ani netušili, kam až jejich koníček lidstvo zavede.
