To je určitě ten samý stařík, kterého v Hlavě XXII potkává hlavní hrdina v italském bordelu:
„Zato Itálie je jednou z nejchudších zemí na světě. A horší voják než italský se asi těžko najde. A proto si moje země vede v téhle válce tak dobře a vaše dělá jedn blbost za druhou." Nately překvapeně vyprskl smíchy, a když si uvědomil svou nezdvořilost, celý zrudl. "Omlouvám se, že mě to rozesmálo," řekl staříkovi upřímně a pokračoval tónem zdvořilé nadřazenosti: "Ale Itálie byla přece obsazená Němci a teď jsme tu zase my. Tomu říkáte, že si vede v téhle válce dobře?" "No ovšem," vykřikl přívětivě dědek. "Němci odtud teď utíkají a my jsme pořád tady. Za pár let odejdete i vy, a my tu zůstaneme i potom. Chápejte, právě to, že je Itálie taková strašně chudá a slabá, z nás dělá silnou zemi. Italští vojáci teď už neumírají. Ale američtí a němečtí ano. To mám na mysli, když říkám, že si vedeme neobyčejně úspěšně. Ano, jsem stoprocentně přesvědčený, že Itálie tuto válku hladce přežije a že bude existovat ještě dlouho potom, co vaše země zanikne."