Zrození státu
Sumerové nebyli žádní beránci boží, kteří by v lásce a porozumění pracovali, milovali se a množili. Ani náhodou. Už od počátků jejich historie se uměli skvěle hádat a nepřestali, dokud jejich historie neskončila. V tomto směru připomínají staré Řeky, kteří též neměli oblíbenějšího koníčka, než neustálé vzájemné válčení.
Aby to válčení ale mělo nějakou úroveň, aby to fakt stálo za to, nemohli se do toho pustit jako dvě klukovské party na plácku za školou. Vzít do ruky nějaký ten oštěp a jít rozbít hubu sousedovi se dalo až ve chvíli, kdy byl jasný rozdíl mezi našimi a sousedními, respektive když vznikla jasná hierarchická společenství s prvním „nacionalistickým“ myšlením.
Na rozdíl od starého Egypta, kde vznik společnosti je poněkud zahalen tajemstvím, v Sumeru vznikla postupem času města se složitou společenskou strukturou. Zatímco v Egyptě tu byl faraon, pak jeho rodina, pak hodně dlouho nic a nakonec pár o něco mocnějších jedinců, lehce vyčnívající nad bezprávný zbytek společnosti, v Mezopotámii byli poněkud dále.
Města nevznikla jen tak na zelené louce. Respektive, na zelené louce vznikla (dnes je tu sice poušť, ale tehdy to opravdu neplatilo), ovšem základní stavbou každého města byl zprvu chrám. V průběhu věků větší a větší, honosnější, s rozsáhlejším hospodářstvím. Zprvu řízený jakousi chrámovou radou, posléze kněžským vládcem ensim a nakonec lugalem, tedy králem, kterému byl původní ensi podřízen.
Vzhledem k tomu, že chrámové hospodářství vyžadovalo rozsáhlé zásobování, bylo vynalezeno písmo a následně se organizovaly stavby zavlažovacích kanálů či vysoušení mokřin. Hierarchie společnosti byla stále propracovanější, takže o sumerském vynálezu státu nemůže být pochyb. No a s vynálezem státu bylo nutné vynaleznout i způsob, jak této komplikované společnosti vládnout, jak řešit její problémy.
A protože Sumerové měli rádi ve všem jasno, patří jim prvenství i v tvorbě zákonů. Zatímco v tehdejším Egyptě se stále ještě praktikovalo nepsané zvykové právo, Sumerové si to svoje pěkně sestavili do zákoníků. Nejstarší známý nechal sepsat urský král Urnammu kolem roku 2 100 př.n.l, ale smlouvy a právní akta reflektující komplikované právní vztahy jsou známy už z Lagaše kolem roku 2 500 př.n.l.
No a když máte více městských států, každý s vlastním chrámem a hlavním bohem, tak se dá nejen válčit, ale dají se uzavírat mezinárodní smlouvy, vzniká první mezinárodní právo a jsou známy i první mezinárodní arbitráže. Na to vše mají Sumerové patenty, naštěstí už propadlé. Jinak bychom se nedoplatili.
No a aby se dobře válčilo, je třeba vymyslet způsob, jak s co nejmenší námahou pobít co nejvíce nepřátel. Sumerové jako první uměli zpracovávat bronz a své vojáky vybavili bronzovými oštěpy, helmami a štíty. Jejich vojáci nebojovali v nějakém zmateném chumlu, ale v uspořádané formaci. To vše jsou další z mnoha sumerských prvenství.
A protože to nestačilo, přišli Sumerové s přímo epochálním vynálezem – objevili totiž kolo. První lidský vynález, který v přírodě nemá žádný předobraz, k jehož vymyšlení je třeba hodně abstraktní představivosti. A to kolo připevnili k vozu a na ten vůz umístili posádku, která nepřítele zasypávala oštěpy. První starověký tank byl na světě.
Tisíc let před tím, než ono kolo umístili na vůz vertikálně, používali je horizontálně – jsou prvním starověkým národem, který užíval hrnčířský kruh.
Každá vojenská zbraň si žádá protizbraň. U Sumerů to byl objev městských hradeb (ty jsou známé již starší, například z Jericha, nicméně až v Sumeru lze pozorovat jejich propracované použití) a bran, což opět vedlo k rozvoji dobývacích technik.
