Žijeme v době plastové. Ročně se na Zemi vyrobí kolem 360 milionů tun umělých hmot. Objem odpadů z tohoto materiálu nabývá obludných proporcí a stále roste. Recyklace nebo ekologická likvidace hojně používaných plastů představují tíživý problém a velké úsilí věnované vývoji nových biodegradovatelných plastů zatím nepřináší kýžené výsledky.
Narůstá znečištění životního prostředí tzv. mikroplasty tedy částicemi o velikosti pod pět milimetrů. Mnohé z nich nejsou vidět pouhým okem. Najdeme je ale prakticky všude. Mikroskop je odhalí v písku odebraném na pláži tichomořského atolu stejně jako ve vzorcích ledu ze Severního ledového oceánu. Plasty je znečištěno dno Mariánského příkopu jedenáct kilometrů pod hladinou moře i vrcholek Mount Everestu tyčící se do výšky bezmála devíti kilometrů nad mořem.
Nedávná studie odhalila překvapivě velké množství plastových mikrovláken uvolňovaných z nejrůznějších syntetických tkanin při běžném nošení. Doposud bylo považováno za rizikové především praní, kdy se z každého gramu tkaniny uvolní asi 4000 mikrovláken.
Při normálním nošení ale vytrousíme z každého gramu syntetické tkaniny za dvacet minut 400 mikrovláken. Každý z nás pak přispěje ročně praním k znečištění životního prostředí 300 miliony mikrovláken. Nošením jich uvolníme z oblečení do okolí za stejnou dobu třikrát víc.
Polystyrénoví otesánci
Nedávno vědci zjistili, že některý hmyz se plastů nezalekne a bez újmy na zdraví je konzumuje. Přitom rozkládá tyto polymery na jednoduché látky, které nepředstavují pro životní prostředí hrozbu. Larvy zavíječe voskového konzumují mikrotenové sáčky. Larvy potemníka moučného si pochutnávají na polystyrénové pěně. Denně jí jedna larva sežere porci o rozměrech běžně velké pilulky léků.
Polystyrén patří k plastům hojně znečišťujících životní prostředí. Ročně se ho vyrobí kolem 33 milionů tun. Proto vědci hledají organismy, které by polystyrén likvidovaly ještě lépe než potemník moučný. Nyní otestovali polystyrénový apetit larev brouka potemníka brazilského, kterým se zoologicky nepřesně přezdívá „superčervi“.
Z čistě praktického hlediska je tato přezdívka výstižná, protože larvy dorůstají délky až šesti centimetrů a vynikají obrovskou žravostí. Konzumují i polystyrén a přežijí, i když k žrádlu nic jiného nedostanou. Na polystyrenové dietě se jim vede stejně dobře, jako když konzumují svou standardní potravu tvořenou nejrůznějším organickým odpadem. Plast rozkládají na jednoduché látky, jako je voda a oxid uhličitý. To je práce bakterií, které sídlí ve střevě larvy potemníka brazilského.
Dokonalí všežravci
Potemníci a další jim podobní tvorové jsou pro podobné úkoly uzpůsobení evolucí. Živí se nejrůznějšími přírodními materiály včetně těžko stravitelného odumřelého dřeva. Jejich střevní mikrobi jsou připraveni zpracovat nejrůznější hmotu včetně látek, s jejichž trávením si jiní živočichové neporadí.
Své potravní všeumělství rozvinuli do takové šíře, že zvládají dokonce i trávení materiálů syntetizovaných člověkem, s nimiž neměli jejich předci po miliony let ani tu nejmenší zkušenost. „Superčerv“ zvládne za den rozložit čtyřikrát více polystyrenu než larva potemníka moučného.
Vědci chtějí využít k likvidaci plastů přímo bakterie žijící v útrobách larev potemníka brazilského. Zároveň testují, zda a nakolik by si potemníci a jejich bakterie poradili s polyetylénem nebo syntetickým kaučukem.
Titulní foto: André Karwath aka Aka , CC BY-SA 2.5
