Je jim přes osmdesát a paměť jim stále slouží na jedničku. Tak charakterizují odborníci na stárnutí výjimečné případy „superseniorů“. Záhadu nestárnoucích mozků nyní odhalili američtí neurologové vedení Tamar Gefenovou z Feinberg School of Medicine na illinoiské Northwestern University. Výsledky jejich výzkumu zveřejnil lékařský časopis Journal of Neuroscience.
Gefenová a její spolupracovníci porovnávali mozky lidí, kteří si do velmi vysokého věku udrželi plnou duševní výkonnost, s mozky jejich vrstevníků a také s mozky lidí, kteří zemřeli v počáteční fázi Alzheimerovy choroby nebo zahynuli v podstatně mladším věku.
Supersenioři těšící se nebývalé duševní svěžesti měli v oblasti mozkové kůry zodpovědné za paměť výrazně větší neurony. V tom zastínili nejen své vrstevníky, ale i lidi mladší o celá desetiletí. Tyto superneurony také postrádaly shluky proteinu tau, které jsou spolu s tvorbou tzv. amyloidních plaků typické pro mozek zasažený Alzheimerovou chorobou.
"Pozoruhodné zjištění, že supersenioři mají větší neurony než podstatně mladší lidé, může znamenat, že velké buňky se v jejich mozcích nacházejí už při narození a tito lidé si je udrží po zbytek života. Podle nás jsou tyto superneurony biologickou příčinou výjimečných duševních schopností superseniorů," říká Tamar Gefenová.
V osmdesáti mozek o třicet let mladší
Gefenová a její spolupracovníci studují výjimečné seniory označované jako SuperAgers dlouhodobě. Tihle lidé mají i po osmdesátce přinejmenším stejně dobrou paměť jako lidé kolem padesátky.
„Abychom pochopili, proč jsou tito lidé odolní vůči rozvoji Alzheimerovy choroby, musíme posmrtně prozkoumat jejich mozky. V čem je jejich mozek jedinečný? A jak můžeme využít jeho biologické vlastnosti k tomu, abychom pomohli starším lidem odvrátit hrozbu Alzheimerovy choroby?“ říká Tamar Gefenová.
Vědci měli k dispozici mozky lidí, kteří věnovali své tělo pro výzkumné účely. Bylo mezi nimi šest superseniorů s průměrným věkem 91 let. Dále získali sedm mozků seniorů, kteří vykazovali duševní výkony běžné pro lidi vysokého věku. Ke srovnání použili i šest mozků mladých lidí a mozky pěti lidí v raném stádiu Alzheimerovy choroby.
Vědci studovali oblasti mozkové kůry, které řídí paměť. Právě v téhle části mozku se objevují první poškození vyvolané Alzheimerovou chorobou. Tato část mozkové kůry je tvořena šesti vrstvami neuronů. Významnou roli tu sehrává vrstva II, která přijímá informace z jiných paměťových center a sehrává klíčovou roli při ukládání informací do paměti a jejich následném vybavování. Jistě ne náhodou se superneurony u superseniorů nacházejí právě ve vrstvě II.
Gefenová došla se svým týmem k závěru, že odolné superneurony vzdorují tvorbě shluků proteinu tau. Zdá se, že platí i opak. Shluky proteinu tau mohou vyvolat smršťování neuronů, jež je neklamnou známkou degenerace.
Vlastnosti superneuronů i nadále halí tajemství. Vědci zatím netuší, co chrání superneurony superseniorů před hromaděním shluků proteinu tau. Objev těchto faktorů by mohl být klíčem k léčbě či dokonce prevenci Alzheimerovy choroby.
Jak vyplývá z údajů Světové zdravotnické organizace, žije v současnosti na celém světě více než 55 milionů lidí s demencí a každý rok k nim přibyde bezmála 10 milionů nových případů. Jde o sedmou nejčastější příčinu úmrtí mezi všemi nemocemi a jednu z hlavních příčin invalidity seniorů. Demence bývá důsledkem různých onemocnění či úrazů. Alzheimerova choroba patří k nejčastějším příčinám a může se podílet na 60–70 % případů demence.
Zklamání z léků
Současná medicína nedisponuje proti Alzheimerově chorobě účinnou léčbou. Léky, do kterých se vkládaly obrovské naděje, nakonec zklamaly. Proto už přistupují odborníci ke každé zprávě o nové léčbě s notnou dávkou skepse. To platí i pro nedávno ohlášený úspěch farmaceutických společností Biogen a Eisai.
Ty oznámily povzbudivé výsledky klinické studie, ve které se pacienti s Alzheimerovou chorobou léčili monoklonálními protilátkami lecanemab. Rok a půl trvající léčba snížila pokles duševních schopností u lidí v raném stádiu Alzheimerovy choroby o 27 % ve srovnání se stejně postiženými pacienty užívajícími placebo.
Odborníci ale upozorňují, že tato léčba je založená na podobných principech, jako předchozí neúspěšné léčby. Protilátka lecanemab by měla bránit hromadění amyloidních plaků v mozku. Ale léky, které potlačují tvorbu plaků, zatím nedokázaly ani zmírnit příznaky Alzheimerovy choroby. Lecanemab by byl prvním lékem, který by to dokázal.
Nejde o první kontroverzi spojenou s lékem společnosti Biogen. Vloni schválil americký Úřad pro potraviny a léčiva jejich monoklonální protilátku aducanumab, která sice snižuje tvorbu amyloidových plaků v mozku pacientů s Alzheimerovou chorobou, ale zmírnění symptomů bylo nepřesvědčivé.
Nikdo s jistotou neví, proč by měl lecanemab zabírat, když aducanemab a další podobné léky selhaly. Snad je to tím, že lecanemab funguje trochu jinak než ostatní léky zacílené na likvidaci amyloidních plaků. Většina těchto léků včetně aducanemabu působí na již vytvořené amyloidní plaky.
Lecanemab působí v dřívější fázi na vlákna, z kterých se plaky vytvářejí. Z mnoha studií vyplývá, že čím dříve je tvorba amyloidních plaků narušena, tím lepší lze očekávat výsledky. Řada odborníků ale nepovažuje tvorbu amyloidních plaků za příčinu Alzheimerovy choroby, nýbrž za její následek a vůči léčbě zaměřené na amyloidní plaky jsou silně skeptičtí.
Významně k tomu přispělo i nedávno zveřejněné podezření, že Sylvain Lesné působící nyní na University of Minnesota, padělal některé výsledky studií o významu amyloidu a z něj vytvořených plaků pro rozvoj Alzheimerovy choroby. Kritici poukazují hlavně na studii publikovanou v časopise Nature v roce 2006.
Ta obrátila pozornost vědců k amyloidu a plakům jako k příčině Alzheimerovy choroby. Ve studii jsou ale zřejmě padělané obrázky dokumentující klíčové analýzy amyloidu pomocí metody Western blotů. Stejné nedovolené úpravy byly zřejmě odhaleny i v dalších Lesného publikacích.
Výzkum Alzheimerovy choroby se tak ocitá na velmi nejisté půdě, kdy není jasné, zda vědci po desetiletí nesledovali falešnou stopu vytvořenou padělanými výsledky výzkumu Sylvaina Lesného. Studie týmu Tamar Gefenové je jednou z těch, které by mohly nakonec vést k odhalení pravých příčin Alzheimerovy choroby a otevřít cestu k její léčbě.