Vědci z University of Houston představili nový typ řešení elektroniky, která je umístěná přímo na lidskou kůži. Díky použitým materiálům a konstrukci bylo dosaženo extrémní tenkosti a pohyblivosti, takže se zařízení chová jako třeba běžná nálepka.
V současnosti už se na trhu prodává nepřeberné množství různých nositelností na těle, všechny ale mají jedno společné - jsou velké, tlusté a obecně mají vlastnosti, které způsobují, že o nich zkrátka víte. Postupná miniaturizace je ale nezastavitelná a obzvláště v oblasti senzorů už se velmi brzy dočkáme revolučních konstrukcí, které na kůži neucítíme a možná ani neuvidíme.
Tloušťka několik mikronů
Vyvinutý prototyp si skutečně zaslouží označení „supertenký“, protože i když se skládá z několika vrstev, jeho tloušťka je jen pouhých několik mikronů. Konstrukce zahrnuje polymerový základ, na kterém se nachází nanomembrána z polovodičové části vykonávající různé funkce.
Zařízení má označení HMI - Human Machine Interface a slouží primárně k tomu, aby došlo k efektivnímu propojení člověka se stroji a roboty. Aby spolupráce byla přirozenější a posouvala se blíže k lidské interakci, musí docházet i k přenosu vnímaných lidských vlastností.
Robot, který vnímá člověka
I takto malá a tenká forma nositelnosti zvládá ukládat data do paměti, protože obsahuje tranzistory. Může mít různé typy senzorů, které sledují jak teplotu těla, tak i pohyb kůže, těla a podobně. Zároveň ale může fungovat i opačně - například sloužit k zahřívání části kůže, kde se nachází. To se hodí především ve zdravotnictví a léčení různých obtíží.
To nejzajímavější je ale právě to, že tyto schopnosti mohou mít i roboti, respektive například umělá kůže ruky robota. Když si s ní potřesete, bude mít standardní lidskou teplotu, bude vnímat sílu stisku a další vlastnosti, které nám lidem přijdou běžně a ani je při opakované lidské interakci příliš nevnímáme, protože je považujeme za samozřejmé.
Využití i pro virtuální a rozšířenou realitu
Jak lze vidět na videu, zařízení velmi dobře detekuje i pohyb kůže, respektive její stahování a roztahování. Díky tomu lze toto řešení i velmi dobře použít jak pro ovládání některých robotických částí nahrazující tělo, ale také jako formu snímání těla do virtuální či rozšíření reality.
Stačí mít takovou supertenkou „samolepku“ na ruce a můžete ve hře ve virtuální realitě ale třeba i v grafickému rozhraní rozšíření reality vše jednoduše ovládat s tím, že se bude rozpoznávat, jaké prsty máte vztyčené, zda máte ruku v pěsti a podobné detaily. Nyní je to velmi těžké zachytit a lze to zatím řešit jen nějakými speciálními rukavicemi nebo částečně i nepřesným snímání v rámci velkého a těžkého ovladače.
Je velmi zajímavé pozorovat, že i tak jednoduché zařízení, pokud má použitelnou konstrukci, dokáže řešit řadu funkcí, které mohou posunout interakcí mezi člověkem a strojem na další úroveň.
