Nevím, za co mám ty minusy, když jsem to doložil zdrojem. Chtělo by to i nějaký argument. Pokud chce někdo příklad odolnosti z "reálného světa", DNA se přece používá v kriminalistice i pro vyřešení desítky let starých zločinů, a po této době je stále plně použitelná, ačkoli jde o vzorek z dlouho mrtvých tkání.
Je zkrátka omyl předpokládat, že rozklad tkání a buněk je nutně i koncem jejich molekulárních složek. I DNA samozřejmě postupně degraduje, ale její poločas rozpadu je dle studie zveřejněné v Nature 521 let (https://www.nature.com/news/dna-has-a-521-year-h... ... ). Zdroj citovaný Wikipedií (https://en.wikipedia.org/wiki/Ancient_DNA... ) uvádí, že horní hranice, kdy je současnými metodami sekvencování možné ze vzorku DNA ještě něco přečíst, je 0,4 až 1,5 milionu let. A když k tomu připočítáme vysokou hustotu záznamu, díky níž si můžeme dovolit velkou redundanci využitelnou pro repliky a samoopravné kódy, máme z toho spolehlivé velkokapacitní médium.
Takže otázkou není použitelnost DNA jako takové, ale spíš dostupnost a praktická použitelnost technologií pro zápis a čtení DNA záznamu. Zatím je to v podstatě laboratorní záležitost a je možné, že do běžné praxe se tyhle technologie nikdy nedostanou coby příliš komplikované a nákladné.
