Americké, britské i další systémy jaderných zbraní jsou stále zranitelnější kyberútokem. K takovému závěru došla nová studie thinktanku pro mezinárodní vztahy Chatham House, publikovaná pod názvem „Cybersecurity of Nuclear Weapons Systems: Threats, Vulnerabilities and Consequences“.
Odborníci zároveň varují, že armády, které disponují zranitelnými systémy, s tím zatím mnoho neudělaly. Nestíhají držet krok s bouřlivým rozvojem kybernetických zbraní a technologií, scházejí jim zkušení lidé a velení i politické instituce nereagují dostatečně pohotově.
Autoři studie připomínají, že dnes aktivní jaderné zbraně vesměs vznikly před rozvojem počítačových sítí a technologií. Takže tehdy prakticky nikdo nepočítal s tím, že by jaderným zbraním hrozilo nebezpečí od počítačů. Důsledkem toho je, že současné strategie pro využití a zabezpečení jaderných zbraní jaksi příliš nepočítají s digitálními technologiemi, které již pronikly do samotných zbraňových systémů i jejich ovládání.
Na jaderné zbraně si přitom dělá zálusk kde kdo. Nepřátelsky naladěné státy, kriminální skupiny i teroristické organizace. Je to tak lákavý terč, že můžeme vzít jed na to, že se i v tuto chvíli někdo snaží proniknout obranou a zkoumáslabiny systémů, které s jadernými zbraněmi souvisejí.
Proto studie thinktanku Chatham House tvrdí, že pravděpodobnost vážně míněných kybernetických útoků na systémy jaderných zbraní je relativně vysoká a navíc neustále narůstá.
Thinktank jako příklad uvádí sila amerických mezikontinentálních balistických jaderných raket LGM-30G Minuteman III, které jsou podle odhadů odborníků obzvláště zranitelná kybernetickými útoky.
Mezi ožehavé problémy patří i pašování radioaktivních a jaderných materiálů, k němuž občas dochází. Teroristické skupiny a další hackeři občas sledují pohyby jaderných vědců. V roce 2015 došlo k hacknutí obranného systému Patriot, který vlastní Německo.
Studie zmiňuje, že v dnešní době existuje celá řada zranitelných míst a skulin, kterými se hackeři protáhnou téměř do každého systému. Může jít o lidskou chybu, selhání systémů, zranitelnost systémů kvůli jejich nedokonalému designu nebo třeba problém v řetězci dodavatelů a služeb, které systému potřebují ke svému provozu. Armády by měly s takovými riziky každopádně počítat a zařídit se podle toho.
Zdroj: Guardian, Foto: 157arw.ang.af.mil