Svět shání další potraviny, aby nasytil obyvatele, kterým hrozí hlad. K tomu je obvykle nezbytná obdělávaná půda či pastviny. Zvětšování její rozlohy ale zasahuje do zranitelných přírodních ekosystémů.
Nečekaným, a přitom velmi slibným řešením se jeví využití lesnické půdy pro pěstování lesních hub. Jak v nové studii, kterou zveřejnil vědecký časopis PNAS, uvádějí britští odborníci Paul Thomas a Alistar Jump, jedlé lesní houby představují výbornou příležitost pro produkci potravin bohatých na proteiny a zároveň pro polapení podstatného množství uhlíku z atmosféry.
Podle autorů studie mají dnes například ve Velké Británii ambiciózní plány pro rozšiřování plochy lesů. Obvykle se ale stromy pěstují na úkor půdy, která by jinak mohla být využita k pěstování zemědělských plodin. To je samozřejmě problém, protože nedostatek potravin představuje další zásadní riziko dnešní doby.
Thomas s Jumpem navrhují pěstovat jak stromy, tak i plodiny pro výrobu potravin na stejných místech. Strava složená výhradně z hub by pochopitelně nebyla příliš zdravá ani chutná. Lesní houby ale obsahují velké množství vlákniny a dalších příznivých látek. Mohly by z části nahradit typické zdroje proteinů v lidské stravě, jako je hovězí, vepřové nebo drůbeží maso.
Dvě mouchy jednou ranou
Badatelé odhadují, že v globálním měřítku by pěstování hub ve vhodných lesních porostech mohlo podstatně navýšit produkci potravin, aniž by to bylo na úkor lesů nebo cenných přírodních biotopů. Tímto postupem by mohl vzniknout nový zdroj potravy pro miliony lidí.
Díky mykorhize, tedy soužití s kořeny stromů, mohu houby uložit v půdě na dlouhou dobu značné množství uhlíku. Lesní houby totiž obvykle vytvářejí velké sítě houbových vláken, která oplétají kořeny stromů a hojně prorůstají půdu kolem nich. Tato vlákna jsou přitom ideální pro ukládání uhlíku.
Jde o koncept houbového lesnictví (v angličtině se používá termín mycoforestry). Pro jeho rozvoj bude nutné vyvinout postupy pro velkoplošné zakládání a obhospodařování houbových plantáží v lesích. Jako o slibném druhu houby pro tento typ hospodaření se uvažuje například o americkém ryzci indigovém (Lactarius indigo) z teplejších oblastí.
Superpotravina budoucnosti? Podle barvy byste to patrně nehádali.
Ryzec indigový je navzdory exotické barvě (vyvolané organickým barvivem azulenem) bez potíží jedlý a údajně velmi chutný. Jeho další zásadní předností je, že čile roste jak v listnatých, tak jehličnatých lesích, ať už jde o výsadbu jako podle pravítka anebo lesy přirozeného charakteru.
Via Science Alert
