Evropa byla odpradávna dějištěm migrací. Ostatně i Homo sapiens sem přikočoval před 50 000 lety z Afriky. Osudy imigrantů a starousedlíků se proplétaly často překvapivým způsobem. Jeden nečekaný propletenec odhalili vědci při výzkumu avarských pohřebišť u rakouského Mödlingu a Leobersdorfu. Archeologové neměli o tomhle zvláštním soužití nejmenší tušení, protože obě pohřebiště byla typická pro Avary. Na stopu mu přišli až genetici.
Avaři byli nomádi východoasijského původu. Do Evropy vtrhli v polovině 6. stol. n. l. a v Karpatské kotlině vytvořili mocnou říši. Na západě sahala až do oblasti dnešních Benátek a na východě neměla daleko k černomořskému pobřeží dnešního Rumunska. Moc toho o nich nevíme, protože po sobě nezanechali písemné prameny. Jejich život poznáváme z vykopávek a z historických pramenů sepsaných jejich nepřáteli – především Řeky a Římany. Tito autoři se ale až příliš často řídili zájmy státní propagandy a pravdou se příliš nezatěžovali. Avary líčili většinou jako kruté barbary.
Sousedé, stejná kultura, ale zcela odlišný původ
Dnes se dozvídáme mnohé o životě Avarů z analýz „staré DNA“ izolované z kostí a zubů nebožtíků pochovaných na avarských pohřebištích. Patří k nim i lokality Mödling, kde vědci získali DNA z pěti set hrobů, a Leobersdorf, kde analyzovali DNA ze 150 hrobů. Překvapivé výsledky analýz přinesl na svých stránkách vědecký časopis Nature.
Genetici se nejprve domnívali, že při analýzách došlo k chybě. Lidé pohřbení v Mödlingu byli výhradně středoevropského původu. Naopak, DNA nebožtíků z Leobersdorfu svědčila jasně o východoasijském původu. Přitom způsobem života, kulturou, bohatstvím ani dalšími jinými ukazateli se obě komunity nelišily. Na obou místech žili jako typičtí Avaři. A neměli to k sobě daleko. Obě lokality leží jižně od Vídně a dělí je vzdušnou čarou zhruba dvacet kilometrů. To nebyla pro Avary jako zdatné jezdce žádná vzdálenost.

Z článku v časopisu Nature
Čím více DNA profilů se vědcům podařilo u nebožtíků z obou sídel určit, tím byl genetický rozdíl jasnější. Díky velkému počtu lidí, u nichž se podařilo provést analýzy DNA, mohli vědci sestavit rozsáhlé rodokmeny Avarů zahrnující šest generací. Z těch je zřejmé, že ženy nebyly místního původu a přicházely odjinud. Do sídla v Mödlingu ale přicházely výhradně z oblastí osídlených původním evropským obyvatelstvem. Do Leobersdorfu naopak přicházely ženy asijského původu, zřejmě z jiných částí avarské říše.
Ani jedna skupina nebyla geneticky izolovaná od okolí. Nedocházelo tam k příbuzenským sňatkům. Asijští a evropští Avaři se ale drželi od sebe a neuzavírali vzájemné sňatky. Přitom mezi oběma skupinami zjevně nevládly nepřátelské vztahy. Lidé pohřbení v Mödlingu a Leobersdorfu měli v hrobech zbraně jen velmi vzácně a na jejich kostrách nebyly stopy po zraněních – ať už zhojených nebo smrtelných. Lidé, kteří se všichni považovali za Avary, tedy zjevně žili v míru a neměli mezi sebou větší rozbroje. Přesto se vzájemně stranili.
Podobné historické zvláštnosti v osídlení různých částí světa jsme s to odhalit jen díky genetickým analýzám. Výzkumu tradičními archeologickými metodami zůstávají skryty