Americká planetární sonda New Horizons dosáhla 1. ledna 2019 planetky Arrokoth. Ta se tak stala nejvzdálenějším „prozkoumaným objektem“ naší sluneční soustavy, neboť se nachází přibližně miliardu kilometrů za Plutem. Vědci tento týden vydali v časopise The Science tři články, týkající se tohoto tělesa z Kuiperova pásu. Foto:  NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute/Roman Tkachenko. , Public domain

Americká planetární sonda New Horizons dosáhla 1. ledna 2019 planetky Arrokoth. Ta se tak stala nejvzdálenějším „prozkoumaným objektem“ naší sluneční soustavy, neboť se nachází přibližně miliardu kilometrů za Plutem. Vědci tento týden vydali v časopise The Science tři články, týkající se tohoto tělesa z Kuiperova pásu. | Foto: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute/Roman Tkachenko., Public domain

„Učinili jsme významný průlom v porozumění procesu fungování formování planet,“ uvedl pro server Gizmodo Alan Stern, hlavní badatel mise New Horizons. Na to, jak vlastně vznikly planety, existuje celá řada teorií, avšak ani jedna z nich dosud nebyla vědecky prokázána. Foto:  Credit: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute , Public domain

„Učinili jsme významný průlom v porozumění procesu fungování formování planet,“ uvedl pro server Gizmodo Alan Stern, hlavní badatel mise New Horizons. Na to, jak vlastně vznikly planety, existuje celá řada teorií, avšak ani jedna z nich dosud nebyla vědecky prokázána. | Foto: Credit: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute, Public domain

Odborníci tvrdí, že červený povrch obsahuje ledový metanol a organické materiály, avšak není zde žádná voda. Vznik tělesa datují do nejranějších počátků sluneční soustavy – nejméně před čtyřmi miliardami let. Na rozdíl od jiných komet a asteroidů, které vykazují erozi způsobenou slunečním teplem a dalšími energiemi, je Arrokothův povrch výsledkem interakcí energie tělesa s pomalým pohybem. Foto:  NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute , Public domain

Odborníci tvrdí, že červený povrch obsahuje ledový metanol a organické materiály, avšak není zde žádná voda. Vznik tělesa datují do nejranějších počátků sluneční soustavy – nejméně před čtyřmi miliardami let. Na rozdíl od jiných komet a asteroidů, které vykazují erozi způsobenou slunečním teplem a dalšími energiemi, je Arrokothův povrch výsledkem interakcí energie tělesa s pomalým pohybem. | Foto: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute, Public domain

Fyzikové jsou přesvědčeni, že objekt vznikl z mraku malých pevných částic, jež se zhroutily do dvojice obíhajících hornin. Tyto horniny se třením s dalšími částicemi v oblaku plynu sloučily do konečného tvaru, připomínajícího činku. Nic tak nenaznačuje, že by Arrokoth vznikl nárazem dvou těles ve vysoké rychlosti. Foto:  NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute , Public domain

Fyzikové jsou přesvědčeni, že objekt vznikl z mraku malých pevných částic, jež se zhroutily do dvojice obíhajících hornin. Tyto horniny se třením s dalšími částicemi v oblaku plynu sloučily do konečného tvaru, připomínajícího činku. Nic tak nenaznačuje, že by Arrokoth vznikl nárazem dvou těles ve vysoké rychlosti. | Foto: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute, Public domain

Důkazy o vzniku tohoto objektu by mohly mít hlubší důsledky na naše chápání, jak docházelo k formování planet. Podle jednoho ze článků „informuje o akrečních procesech (procesy, během kterých dochází ke zvětšování objemu vlivem připojování vnějších částic k vlastnímu tělesu), které fungovaly v rané sluneční soustavě“. Jinými slovy: tento proces by mohl stát za tím, jak vznikaly planety. Foto:  NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute/ESA , Public domain

Důkazy o vzniku tohoto objektu by mohly mít hlubší důsledky na naše chápání, jak docházelo k formování planet. Podle jednoho ze článků „informuje o akrečních procesech (procesy, během kterých dochází ke zvětšování objemu vlivem připojování vnějších částic k vlastnímu tělesu), které fungovaly v rané sluneční soustavě“. Jinými slovy: tento proces by mohl stát za tím, jak vznikaly planety. | Foto: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute/ESA, Public domain

Alan Stern konstatuje, že pokud se znalosti získané z Arrokothu vztahují i na jiné objekty ve sluneční soustavě, stačilo by vyloučit ostatní teorie formování planet, jako je vznik z kolize stále větších náhodných kusů. Foto:  Tomruen ,  CC BY-SA 4.0

Alan Stern konstatuje, že pokud se znalosti získané z Arrokothu vztahují i na jiné objekty ve sluneční soustavě, stačilo by vyloučit ostatní teorie formování planet, jako je vznik z kolize stále větších náhodných kusů. | Foto: TomruenCC BY-SA 4.0

Hlavní otázka nyní zní: je planetka Arrokoth typickým objektem, který ukazuje vznik sluneční soustavy? Jediným způsobem, jak na ni odpovědět, je navštívit další objekt Kuiperova pásu. Tým New Horizons již proto pro svou planetární sondu hledá další cíl. Foto:  NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute/Alex Parker , Public domain

Hlavní otázka nyní zní: je planetka Arrokoth typickým objektem, který ukazuje vznik sluneční soustavy? Jediným způsobem, jak na ni odpovědět, je navštívit další objekt Kuiperova pásu. Tým New Horizons již proto pro svou planetární sondu hledá další cíl. | Foto: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute/Alex Parker, Public domain

„Učinili jsme významný průlom v porozumění procesu fungování formování planet,“ uvedl pro server Gizmodo Alan Stern, hlavní badatel mise New Horizons. Na to, jak vlastně vznikly planety, existuje celá řada teorií, avšak ani jedna z nich dosud nebyla vědecky prokázána. Foto:  Credit: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute , Public domain
Odborníci tvrdí, že červený povrch obsahuje ledový metanol a organické materiály, avšak není zde žádná voda. Vznik tělesa datují do nejranějších počátků sluneční soustavy – nejméně před čtyřmi miliardami let. Na rozdíl od jiných komet a asteroidů, které vykazují erozi způsobenou slunečním teplem a dalšími energiemi, je Arrokothův povrch výsledkem interakcí energie tělesa s pomalým pohybem. Foto:  NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute , Public domain
Fyzikové jsou přesvědčeni, že objekt vznikl z mraku malých pevných částic, jež se zhroutily do dvojice obíhajících hornin. Tyto horniny se třením s dalšími částicemi v oblaku plynu sloučily do konečného tvaru, připomínajícího činku. Nic tak nenaznačuje, že by Arrokoth vznikl nárazem dvou těles ve vysoké rychlosti. Foto:  NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute , Public domain
Důkazy o vzniku tohoto objektu by mohly mít hlubší důsledky na naše chápání, jak docházelo k formování planet. Podle jednoho ze článků „informuje o akrečních procesech (procesy, během kterých dochází ke zvětšování objemu vlivem připojování vnějších částic k vlastnímu tělesu), které fungovaly v rané sluneční soustavě“. Jinými slovy: tento proces by mohl stát za tím, jak vznikaly planety. Foto:  NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute/ESA , Public domain
7
Fotogalerie

Tajemný objekt za Plutem může pomoci vysvětlit, jak vznikala naše sluneční soustava

Americká planetární sonda New Horizons dosáhla 1. ledna 2019 planetky Arrokoth. Ta se tak stala nejvzdálenějším „prozkoumaným objektem“ naší sluneční soustavy, neboť se nachází přibližně miliardu kilometrů za Plutem. Vědci tento týden vydali v časopise The Science tři články (1, 2 a 3), týkající se tohoto tělesa z Kuiperova pásu.

„Učinili jsme významný průlom v porozumění procesu fungování formování planet,“ uvedl pro server Gizmodo Alan Stern, hlavní badatel mise New Horizons. Na to, jak vlastně vznikly planety, existuje celá řada teorií, avšak ani jedna z nich dosud nebyla vědecky prokázána.

Tajemství planetky Arrokoth

Objekt za Plutem objevil v roce 2014 astronom Marc Buie pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu. Původně dostal označení 2014 MU69 a pro účely mise New Horizons byl přezdíván jako Ultima Thule. V listopadu 2019 bylo vybráno oficiální jméno Arrokoth – výraz pochází z již mrtvého jazyka indiánského kmene Powhatanů a označuje nebe.

Arrokoth byl vybrán jako další cíl mise New Horizons poté, co sonda proletěla kolem Pluta. Původní obrázky ukazovaly planetku jen jako skvrnu. Po mnoha spekulacích ohledně toho, jak by Arrokoth mohl vypadat zblízka, se nakonec ukázalo, že těleso má tvar činky a je dlouhé 36 kilometrů.

Další výzkum ukázal, že Arrokoth nemá žádné měsíce ani prstence a na jeho povrchu jsou skvrny a jámy, vyznačující se různým odrazem světla. Vědci pak navázali na tyto poznatky s využitím dalších dat, která planetární sonda vrátila zpět na Zemi.

Planetka vznikla z částic

Odborníci tvrdí, že červený povrch obsahuje ledový metanol a organické materiály, avšak není zde žádná voda. Vznik tělesa datují do nejranějších počátků sluneční soustavy – nejméně před čtyřmi miliardami let. Na rozdíl od jiných komet a asteroidů, které vykazují erozi způsobenou slunečním teplem a dalšími energiemi, je Arrokothův povrch výsledkem interakcí energie tělesa s pomalým pohybem.

Astrofyzikové jsou přesvědčeni, že objekt vznikl z mraku malých pevných částic, jež se zhroutily do dvojice obíhajících hornin. Tyto horniny se třením s dalšími částicemi v oblaku plynu sloučily do konečného tvaru, připomínajícího činku. Nic tak nenaznačuje, že by Arrokoth vznikl nárazem dvou těles ve vysoké rychlosti.

Klíč k odhalení vzniku planet?

Důkazy o vzniku tohoto objektu by mohly mít hlubší důsledky na naše chápání, jak docházelo k formování planet. Podle jednoho ze článků „informuje o akrečních procesech (procesy, během kterých dochází ke zvětšování objemu vlivem připojování vnějších částic k vlastnímu tělesu), které fungovaly v rané sluneční soustavě“. Jinými slovy: tento proces by mohl stát za tím, jak vznikaly planety.

Alan Stern konstatuje, že pokud se znalosti získané z Arrokothu vztahují i na jiné objekty ve sluneční soustavě, stačilo by vyloučit ostatní teorie formování planet, jako je vznik z kolize stále větších náhodných kusů.

Hlavní otázka nyní zní: je planetka Arrokoth typickým objektem, který ukazuje vznik sluneční soustavy? Jediným způsobem, jak na ni odpovědět, je navštívit další objekt Kuiperova pásu. Tým New Horizons již proto pro svou planetární sondu hledá další cíl.

Určitě si přečtěte

Články odjinud